Sedm

I am cheating on her

Vidím, že se jeho reakce nedožiji a tak se otočím a chci odejít. Po pár krocích mě ale chytnou jeho ruce a zastaví mě.

"Můžeme aspoň ven?" Zeptá se a když se na něj znovu podívám. Vidím, že je jeho vztek pryč, ale ten nahradil strach smíchaný se smutkem. Zakývám na souhlas a vydám se za ním ven. Nechci to na něj přece prásknout před celou skupinou.

"Nevím, co mám na to říct, jsem debil." Zatřese hlavou. Z kapsy vyndá krabičku s cigaretami a jednu si následně zapálí. Já se pokusím zhluboka nadechnout, abych nevybouchla vzteky. Jsem nadšená, že si to uvědomuje, ale pokud ví, že to není správně, proč to dělá?

"Co třeba pravdu?" Odpovím mu. Sedám si na zděnou zídku, která je pár kroků ode mně. Myslím, že pravda je to jediné, co v téhle chvíli může říct.

"Jo jsem jí nevěrnej. Ale můžu to vysvětlit." Přizná věc, které se Anicka bála. Cigaretu hází na zem a následně ji zašlápne. Nevadí mu, že není ani z půlky vykouřená, což mi přijde jako škoda, ale je to jeho věc. Mě pobaví dodatek, který přidá za první větu. Myslím, že na tom není co vysvětlovat, prostě se rozhodl ji zradit takovýmlh způsobem a tečka. Tohle nemá žádný ale. Tady se nejde na něco vymluvit.

"Asi dva měsíce zpátky jsem se opil a vyspal se s jednou holkou, co tam byla. Myslel jsem, že mi dá pokoj, že budu dělat, že se to nestalo, ale ona na mě měla číslo a psala mi. Nechtěl jsem s ní nic mít, protože jsem si moc dobře uvědomoval, že tohle Aničku zničí. Jenže ta kráva mi nedala pokoj a začala mi psát, že to Aničce řekne a tak jsem se s ní scházel, aby to neudělala." Sedne si při jeho vysvětlování vedle mě. Čekala jsem všechno, ale tohle ne.

"Kolikrát si s ní spal celkem?" Chci znát dost osobní věc, ale jestli mu chci pomoct, musím vědět, jak moc zlé to je.

"Jednou a to v tom baru. Navíc si pamatuju jenom něco." Pousměje se. Snažím si to v hlavě nějak uspořádat a uvědomit si, jestli se ho mám zastat u Aničky zastat, a pomoct jim tak, dát to znovu dohromady.

"Nelžeš?" Ujišťuji se. On horlivě zakroutí hlavou, čímž mě ujistí o pravdivosti jeho tvrzení. Jsem ráda, že mi tu pravdu řekl. Ve výsledku ani nemusel. Mohl lhát, nebo mi to zkrátka neříct.

"Neřeknu jí to, ale přiznáš se jí. S tou holkou to mezitím nějak ukonči. Nechci být ta, která vám zničí vztah i když si za to můžeš sám. Každopádně se připrav na to, že Aničku zklameš. Myslím si ale, že ti odpustí. Kdyby tě nemilovala, nebrečela by mi do telefonu, že ti znovu psala ona." Chytám ho za ruku, protože mě to všechno hrozně mrzí. Ničí mě se koukat na oba dva, jak jsou v háji z toho všeho. Tohle je totiž neskutečně na hlavu situace.

"Ona brečela?" Zašeptá a do jeho očí se nahrnou slzy. Miluje ji, stejně jako ona miluje jeho. Je krásné vidět, že něco takového pořád existuje. Místo odpovědi jenom zakývám na souhlas a on praští rukou do zídky, na které sedíme.

"Do prdele." Zvedne hlas, který je plný vzteku. "Co by si dělala ty být na jejím místě? Opustila by si mi?" Zeptá se, když se uklidní. Položí otázku, která sedne, jak prdel na hrnec. Co bych dělala já, kdyby tohle udělal Dominik? Popravdě, bych se asi vrátila k rodičům a doufala, že mě vezmou zpátky i když je to asi ta nejvíc povrchní a směšná věc, kterou bych mohla udělat.

"Jo opustila." Odpovím mu podle pravdy, nesnesla bych to. Nesnesla bych, něco takového. Nesnesla bych, kdyby se vyspal s někým jiným, než jsem já." Ale ona tě neopustí. Kdyby to měla udělat už by odešla. A ty bys měl udělat všechno, co jí na očích vidíš, protože takovou holku už nepotkáš. A máš neskutečně velký štětí, že je taková, jaká je." Doplním moje stanovisko. Svým způsobem Aničku obdivuji, že tohle zvládá. Že je schopna s ním zůstat a nechce vzít Emmě tátu i když to bude znamenat, že ona bude ta neštastná.

"A teď už běž za kluky. Holky tam nahoře něco vaří a já se bojím, aby nezapálily kuchyni." Plácnu ho po stehnu a zvednu se. Nakonec se jenom rozloučíme a já jdu za holkami.

...

Ze spánku mě vyruší pokus o otevření dveří, které je tak hlasité, že nejde přeslechnout. Je to samozřejmě Dominik, který se dobývá dovnitř. Telefon ukazuje asi 5:18 a já vím jediné, CHCI SPÁT.

Odmítnu z postele vstát, takže to nechám na něm, dostat se do pokoje, což se mu po nějaké době podaří a rovnou sebou prásne do postele. Smrdí po bůhví čem a ani se nesvlékne. To mě naštve a já vstanu z postele.

"Do háje, aspoň se svlíkni." Zavrčím nepříjemně. Chápu, že je rád, že se sem dostal, ale do háje, co mu udělá se převléct. Moje rýpnutí nechá bez odpovědi, načež jenom začne škytat.

"Pojď sundám ti aspoň ty kalhoty." Začnu mu rozepínat pásek. Je mimo, takže si toho ani nevšimne. Myslím, že si budeme muset promluvit o všech těch ostatních věcech, které bere. Alkohol ať si pije, ale odmítám ho vídat pod vlivem jiných drog. Tohle, co z něj smrdí, totiž rozhodně není pouze cigareta, ale tráva.

Po chvíli boje se mi podaří mu ty kalhoty sundat a přikrýt ho. Lehnu si k němu a on mě obejme. Nevím, jestli je to úplně šťastné, jelikož všechny ty alkoholové výpary vydechuje mým směrem.

Nemůžu usnout, protože se mi v hlavě stále dokola opakuje scéna z dneška. On se dobrovolně ptal lidí na práci, jenom abych tam nemusela. Je to od něj hezké, ale já nejsem mimino. Do háje, co má furt potřebu se o mně starat? Jsem snad svéprávná a dokážu se o sebe postrat.

Abych ale nezněla, jako nevděčná blbka, tak musím uznat, že dělal, co mohl. Vždycky dělá a snaží se abych i přes to, že jsem opusila rodiče, měla všechno a za to si ho nesmírně vážím. Nevím, kde se to v něm vzalo, ale ten kluk, kterého mi všichni popisovali, jako hajzla a jako někoho, kdo není pro mě je nakonec někdo, kdo je pro mě jeden z nejvíc důležitých lidí.

Když si vezmu, kdo je v písničkách a kdo je se mnou, musím se smát. Je to úplně jiný kluk. Je to hodný, starostlivy a chytrý kluk, který mi pomáhá i s učením do školy nakonec.

Někdy se až divím, co v písničkách vypráví a popisuje. Takového Dominika já neznám. Ze začátku byl arogantní, ale nebylo to něco, co bych nezvládla.

"Miluju tě." Zašeptám z ničeho nic. Vím, že spí, jen to chci říct na hlas. Chci to říct na hlas, jak jen to jde a tolikrát to jen jde, protože každý miluju tě je vlastně hrozně málo.

"A jestli někdy uděláš to, co Viktor, tak tě vlastnoručně vykatruju." Zasměji se nad výběrem mých slov.

Vlivem smradu, který jde z Dominika musím vstát a otevřít okno aspoň na vetilačku. Jenže když se mám do postele vrátit, zjistím, že se mi vlastně spát nechce. Nakonec odejdu do kuchyně a hodlám si dat zmrzlinu. Vím, že to není zdravé takhle pozdě, ale je mi tak nějak fuk.

Mám potřebu přemýšlet nás vším co se za poslední měsíc stalo. Tolik věci, kolik se událo za poslední dobu se nestáli za celý můj život. Kluk, kterého jsem ještě před chvíli nenáviděla z neznámého důvodu je momentálně můj kluk. Rodiče, které jsem respektovala jsem opustila. Nastěhovala jsem se k bandě neznámých kluků, kteří teď tvoří nejlepší kamarády.

Eliška, která mě i přes některé chyby, které měla, pomáhala a byla to moje troufnu si říct i kamarádka, mi ve výsledku pomohla. Pomohla mi z toho šíleného kola ven.

Díky tomu jsem si uvědomila, že už to není jenom nějaký vztah, ale že ho vlastně miluju. Do teď mám před očima, jak mi řekl, že mě miluje. Musím vzpomínat na to, jak reagovali rodiče a i když to mělo být někde, kde bychom byli sami, bylo to neskutečně silné a jsem si jistá, že jen tak něco naše pouto nezničí.

...

Tahle je trochu kratší, ale nechtěla jsem to zbytečně natahovat. Jinak doufám, že se vám líbila. Jsem moc vděčná za ty ohlasy a jsem nesmírně ráda, že se vám líbí.

Jinak otázky do Q&A můžete stále psát, klidně i do zpráv.

Mějte se a u další kapitoly. ❤️❤️❤️❤️