Sedm

Day 1

Ráno mě probudí nějaký idiot,který tu v 7 jezdí s rolbou. Ale tak jsme na horách, co bych chtěla. Nemůžu očekávat, že tu všichni budou spát do oběda.

První co uvidím po probuzení, je Dominik, který spinká jako mimiko a pohled na něj mě ještě před tím, než půjdu udělat snídani, donutí si vzpomenout na včerejší večer. Nečekala jsem totiž, že to bude zrovna on vedle kterého se probudím.

"Já už si půjdu lehnout, už je pozdě." Oznamuji Dominikovi asi v jednu ráno po debatě o všem možném a zvedám se ze židle.

"Už jdeš? Tak dobrou no." Přeje mi zklamaně dobrou noc a sleduje mě odcházet z obýváku.

"Hele zítra je taky den." Povzbudím ho a zmizím na schodech. Po příchodu do pokoje ze sebe shodím oblečení a moje cesta vede do sprchy. Pak provedu takovou tu každovečerní rutinu a ulehám do postele, konečně po celém dni.

Mám ale problém, kterým je spánek, přitom to není můj styl. Já jsem totiž ten typ člověka, který spí ještě dřív než ulehne do postele. Tohle se mi už nestalo dobré dva roky, abych nemohla usnout.

Nad čím ale přemýšlím je to, že to byl fajn večer. Dominik se ukázal jako chytrý kluk a ne jako pětileté dítě, jako to dělá normálně. Možná tu ten pobyt nebude ve výsledku tak špatný, jak jsem si myslela.

Po asi hodině mám dost toho, že nemůžu spát a zvednu se z postele. Přemýšlím, co bych tak mohla dělat, abych konečně usnula. Po další půlhodině počítání oveček a dalších věcí, které se dají počítat mě napadne věc, která by snad mohla pomoct.

Vyjdu z pokoje a moje kroky směřují k Dominikovi do pokoje, kde už je samozřejmě tma.

"Domčo, nebude ti vadit když si k tobě lehnu, já nemůžu usnout." Zašeptám a Dominik se překvapivě posune.

"Jo pojď." Řekne rozespale, což mě donutí rozejít se jeho směrem. Dominik mě obejme zezadu potom, co si lehnu a já jako zázrakem usnu.

Nevím, co rad snídá, takže moje volba padne po rychlé sprše, kterou si ještě dám, na míchané vajíčka a lívance, který si když tak dáme ke svačině, kdyby je nechtěl ke snídani.

Příprava mi trvá asi čtyřicet minut, protože než usmažíte ty lívance, tak je to věcnost. Pustím si k tomu moji milovanou skupinu ABBA a mám u toho takovou malou party, kterou mám u vaření vždycky. Protože, proč si nezpříjemnit už takhle nudné smažení lívanců.

Když je to všechno hotové, rozhodnu se jít Dominika vzbudit. Přemýšlím, jestli mám být při jeho buzení milá nebo zlá. Myslím, že všichni víme, co zvítězilo.

Při příchodu do pokoje je první co vidím on. Leží tam jak koťátko, který bych bych byla schopná mazlit od rána do večera. S tím rozdílem, že já ho tu můžu mazlit, teda aspoň na 6 dní.

Přestanu se rozplývat nad jeho roztomilostí a místo toho se rozběhnu a s jekotem na něj skočím. Dominika tím samozřejmě vzbudím, ale chvíli mu trvá než mu dojde, co se děje.

"Bože můj, co se děje nech mě spát." Zavrčí naštvaně a shodí mě na druhou stranu postele.

"Vstávat a cvičit. Na stole máš snídani." Říkám mu a začnu mu stahovat peřinu. Takže jestli mě do teď nenáviděl, tak teď mě pravděpodobně zabije.

"Ještě chci ležet, pojď ke mě." Řekne rozespale a zvedne ruku. Vzhledem k tomu, že jsme spolu spali v jedné posteli, tak mi to nepřijde až tolik něco hrozného, krom toho jsme kamarádi, ne?