Sedm

We're gonna have a baby

"Překvapení!" Bafnu na Dominika mezi dveřmi. Nečeká to, ale jakmile získá zpět svou rovnováhu, vykouzlí úsměv na tváři a dá mi pusu. Kuba nakonec napsal, že bude lepší, když dají Dominikovi náskok a budeme tu sami.

"Ty si i uvařila?" Rozjede se ke stolu, ke kterému si sedne a začne koukat na jídlo, jak na obrázek.

"Už mi dává smysl, proč kluci nešli, vy jste se na mě domluvili." Odtrhne pohled od jídla a podívá se na mě. Dlouho mu to ale nevydrží a pustí se do toho. Možná jsem to jídlo mohla nechat schované, abych taky získala jeho pozornost na déle než pár sekund.

"Proč si vůbec přijela?" Zamumlá s plnou pusou špaget.

"Protože mám pro tebe dárek." Vytáhnu ho zpoza zad. Je to krásná šedá krabička s mašlí nahoře.

"Ale dám ti ho až dojíš, když ti tak chutná." Schovám ho znovu za záda, protože moc dobře vím, že tím ten dárek získá mnohem větší pozornost od Dominka, což se taky stane.

"Já už vlastně takový hlad nemám." Objeví se jeho typický úšklebek na tváři a začne se přibližovat. Bože můj, to tady dlouho nebylo.

"Chyběla si mi." Zašeptá do ucha potichu, mezitím co mě chytne za boky. Hlavně, že ještě před chvíli byly špagety důležitější.

"Ty mě taky, ale teď tu máme na řešení dárek." Zkusím se odtáhnout  jednou rukou, ale moc to nejde. Jeho ruce se z boků přemístí na záda, kde si vezmou dárek. Jsem ještě furt paralyzována jeho dechem, který mě lechtá na krku, takže mám smůlu a prohraji.

"Co tam asi tak bude." Odtáhne se ode mě. Jenom sprostě využil mojí lásky k němu a dárek si vzal. Doufám, že se mu aspoň bude líbit.

"Doufám, že se ti to bude líbit. Je to vlastně dárek pro nás oba a i když to nevíš, tak sis ten dárek nadělil vlastně z půlky sám." Dovolím si ještě malé vysvětlení než to otevře.

"Co to je?" Nechápe. Nahoru jsem dala průkazku, pod to ultrazvuk a až dole je test. A nedivím se, že to nepoznal, já jsem to taky v životě neviděla.

"Podívej se na ty ostatní." Řeknu a sednu si. Jsem vážně nervózní a do toho je mi zase špatně od žaludku. Což mě přivádí k faktu, že nevolnosti v těhotenství nejsou jenom ráno, ale celý den, což mi nikdo neřekl.

"To je...?" Nedořekne to a vyndá ultrazvuk. Pod tím si všimne těhotenského testu, který vyndá taky a začne mezi jednotlivými věci tikat pohledem.

"Ty si..?" Zeptá se znova ukáže na moje břicho. Zakývám na souhlas, protože kdybych promluvila, tak se radostí rozbrečím.

"To nemyslíš vážně, že ne?" Sedne si na židli. Můj úsměv spadne a nahradí ho smutek. Není rád. Nevidím v jeho očích tu radost a vzrušení. Na druhou stranu, já si to chtěla nechat vzít, má právo nebýt nadšený. Chce to čas, stejně jako u mě.

"Myslím, budeme mít dítě, Dominiku." Přiblížím se k němu zezadu a obejmu ho. On se ale z mého objetí vymaní a stoupne si.

"Ne nebudeme mít dítě. To kurva nebudeme." Řekne zase on. Všechno moje nadšení společně s radosti je pryč. V jednom momentu mi byl schopen zničit všechno na co jsem se tak těšila.

"Vždyť si do prdele brala prášky. Jak můžeš být těhotná?" Opírá se pro změnu o linku. Je naštvaný a zoufalý. V jeho očích není ani špetka něčeho, co by mě přesvědčilo o opaku. Sedám si proto na židli a zhluboka se nadechuji. Mám být přece v klidu.

"Pamatuješ si, na návštěvu u tvých rodičů?" Snažím se ho návést k důvodu, proč mám teď v břiše dítě. "Tak přesně tehdy jsem ti říkala, když si se na mě vrhl, že jsem neměla prášky, protože jsem je nechala doma a ty si řekl, že to nevadí. Takže tady to máš." Donutím si ho vzpomenout na sex, který zapříčinil moje těhotenství. Bylo to přesně po tom, co jsem mu slíbila, že splním slib, díky kterému odjel k rodičům.