Sedm

Can you tell me what happend?

"Ahoj." Vypískne Anička, jakmile otevře dveře.
Všimnu si na zemi Emmy, jak leze po čtyřech. Anička ji musí zvednout, protože si to upaluje na chodbu. Je až neskutečný, jak je ta holka živá.

"Ahoj. Promiň, že jedu později, ale evidentně se rozhodli přestat sypat silnice solí a klouže to." Omlouvám se jí a zároveň jsem vážně naštvaná, protože jsem se málem vybourala, jak to klouzalo.

"To je dobrý." Promíjí mi můj pozdní příchod a pouští mě dovnitř. Sundám si boty a směřuji za Aničkou do kuchyně, kam mezitím odešla. Na stole už je připravený kafe a Anička dává Emmu do postýlky.

"Tak co, jak si se měla? Dlouho jsme se neviděli." Ptá se mě, když si sedá ke stolu.

"Jak se to vezme, ale bylo mi i líp." Odpovídám jí a usrkávám si z hrnku.

"Hele můžu se tě na něco zeptat?" Ptá se mě a já zpozorním. Její otázka mě popravdě vyděsí, protože tahle věta nikdy není dobrá, ale kývnu na souhlas. Dost pravděpodobně by se totiž zeptala stejně.

"Takhle, já vím, že mi do toho nic není, ale měla si něco s Nikem? Nebo udělali jste si něco?" Ptá se mě a já se zakuckám kafem. Jak na to proboha přišla?

"Jak si na to přišla?" Zeptám se jí a dochází mi, že tady taky všichni vědí všechno. Oni jsou totiž kluci totiž mnohem větší drbny než my ženský.

"Ví o tom celá parta, dokonce se vypráví, jak vás tam kluci našli v jeho triku a byla si tam až do rána." Říká mi a já na ni vykulím oči. Mě bylo jasný, že o tom kluci nebudou držet jazyk za zuby, ale tohle je extrém i na mě a to že já jsem ukecaná.

"Jo tak už to chápu, kluci povídali." Povzdechnu si. "Ale nic jsem s ním neměla. Nebo líbali jsme se, ale přísahám, že jsem s ním nespala. Krom toho nechápu proč se na to nezeptáte Dominika." Říkám ji pravdu a zároveň je mi divné, že když je to zajímá, proč se na to sakra sakra nezeptají jeho, když u toho byl taky.

"Protože on o tom nemluví, přesněji s námi nemluví skoro vůbec a většinu času je zlitej. Já bych to neřešila, protože tohle není moje věc, jen se snažím pochopit, co se stalo. Takhle se ještě nechoval totiž." Vysvětluje mi a zároveň se omlouvá za to, jak vyzvídá. Já vím, že to myslí dobře a je jí ho líto, ale tohle prostě není její věc a řešit by ti neměla.

"Hele takhle, šli jsme spolu na ven a zmokli jsme. Tak jsme jeli k němu a on mi půjčil triko. Pak se to tam trochu semlelo a líbali jsme se. Nakonec jsem ale šla udělat jídlo, to je to, jak nás tam kluci našli. A ten den už jsme se jen kouli na film a usnuli jsme. Teda on, já celou noc přemýšlela nad tím, že to, co jsem udělala byla blbost. Normálně bych tam přes tu noc nezůstala, ale měla jsem mokrý věci a prostě jsem tam zůstala. Ráno jsem utekla a řekla Radkovi ať mu vyřídí, že má na to zapomenou, že to byla blbost. Pak jsem ho, když jsem jela ze školy, potkala u mě před barákem s kytkou a chytla jsem se s ním, jelikož jsem mu řekla, že bude lepší, když se neuvidíme. On naštvaně odešel a od té doby o něm nevím." Dokončím svoje vyprávění a sleduji její výraz. Kouká na mě a pomalu ani nedýchá. Vypadá vtipně a já se musím napít, protože mi z toho vyprávění vyschlo v krku.

"Tak měl pravdu." Řekne Anička z ničeho nic. Nechápu úplně co, nebo koho tím myslím.

"Kdo měl mít pravdu s čím?" Zeptám se jí nechápavě a čekám, že mi to vysvětlí. Jí dojde, že prořekla něco, co neměla a dá si ruku před pusu.

"Teď ti něco řeknu, ale slib mi, že mě za to nezabiješ." Vypadne z ní. Já na ní zakývám hlavou, načež čekám, co zase vyvedla.

"Já, no mluvila jsem s Radkem, který mi řekl, co si mu vzkázala a řekl, že to Dominika sundalo, obzvlášť pak, když se vrátil od tebe. A tak jsem Dominika poprosila, aby dneska přijel, že tu po něm něco potřebuju." Řekne mi a já na ní vyvalím oči. Nevím proč to děla a hlavně mě děsí, co zamýšlí.

"Cože jste to probůh udělali? Tady je někde kamera ne?" Ptám se jí a doufám, že řekne, že je to sranda. Anička jen sedí s kroutící hlavou a snaží se mi tím naznačit, že to myslí vážně.

"Vždyť jste mi to ještě před dvěma týdny pomalu zakazovali. Co si myslíš, že se jako stane?" Vyjíždím po ní a stavím se na nohy.

"Já vím, já jen, třeba si to vyříkáte. Vždyť tohle není možný. A nic jsme ti nezakazovali, jen jsme ti řekli ať si dáš pozor. Jestli je takhle v háji z tebe, tak by jste to měli vyřešit."Řekne nejistě, když kouká, jak budu reagovat.

"Já už mu všechno řekla ale..." Odpovím jí, když mě přeruší klepání a to mě donutí přestat mluvit. Moje tělo ovládne něco jako strach, ale zároveň se začnu těšit, že ho po týdnu zase uvidím. Vím, že zním, jak labilní holka, ale svoje pocity prostě neovlivním.

Anička se vydá ke dveřím a slyším, jak je otevírá. Sedám si ke stolu, přičemž si radši beru hrnek a usrkávám si z něj. V tom uvidím Dominika ve dveřích. Nevím jestli jsem víc já nebo on zaražený, možná oba stejně.

"Ahoj." Řeknu mu tiše a odtrhnu pohled.

"Ahoj, co tu děláš?" Kouká na mě a ptá se zařazeně. Můj pohled se stočí směrem k němu a tak trochu ho sjedu pohledem. Sluší mu to, musím uznat. Má na sobě černou košili s nápisem a černý džíny.

"Anička za chvíli odjíždí tak budu hlídat Emmu." Vysvětluji mu můj dnešní úděl.

"Počkej, to mě prosila, abych pohlídal Emmu." Řekne zařazeně a otočí se na ní, jenže ona už tam není.

"Ušila to na nás." Řekne a na jeho obličeji se objeví jeho klasický úšklebek, který mi tak hrozně moc chyběl.

"Já ji přerazím." Řeknu a zakroutím hlavou. Cítím, jak na mě Dominik upřeně sleduje a nespouští ze mě pohled. Jakmile se na něj podívám, uhne pohledem, což působí roztomile.

"Zvládneš to? Já že bych šla, nemusíme tady být dva." Řeknu a zvedám se. Nechci tu s nim být déle, než je potřeba. Bojím se, že bych udělala nějakou blbost, jako minule.

"Počkej, já myslel jsem, že bychom si o tom všem mohli ještě jednou promluvit." Říká, chytající mě za ruku.

"Dominiku, ale já už jsem všechno řekla." Oponují mu a vysmeknu se mu z rukou. Je blízko tak, že mám problém se ovládnout, obzvlášť, když cítím jeho vůni.

"Ale já do prdele ne." Zvedne hlas a chytne mě znovu.