Sedm

Au!

"Sem tě jako vzal poprvý jo?" Sleduje interiér chaty Kristýna, která toho o mně a Dominikovi, konkrétně o naší historii moc nevěděla. Dozvěděla se to po cestě sem a myslím, že to do teď nechápe.

"Jo přesně sem." Usměji se při vzpomínce na všechny ty večery, co jsme tu spolu trávili. Na každé místo mám nějakou hezkou vzpomínku, která mě donutí se o něco víc usmát. Už jsem tu potřetí za tenhle rok a pokaždé se stane něco, co všechno změní.

Prvně jsme se dali dohromady, podruhé jsem zase překonala svůj strach, který mi bránil ve věci, kterou teď provozuji každou chvíli a miluju ji.

"To tě musel hodně milovat." Následuje mě do druhého patra, kde si všechny zabereme pokoje. Já si samozřejmě společně s Hankou zabírám pokoj, kde se toho stalo nejvíc. Dobře, uznávám, přijdu si trochu jak infantilní blázen, ale to já jsem. Takže ne všechno vlastně v největším pořádku.

"Předpokládám, že tohle je ten pokoj, kde jste to spolu poprvý dělali, že jo?" Usmívá se přiblble. Nevím, jestli je to otázka, na kterou chci úplně odpovídat. Jsem stydlivá a nenávidím se o tomhle tématu bavit.

"Jo?" Odpovím hodně potichu, ale Hanka to samozřejmě slyší a začne ztřeštěně pištět. Jsme jak deseti letí kluci, když se řekne slovo sex. Teda přesněji Hanka je. Já se radši o tom snažím nebavit.

"A pro tenhle pobyt máš zakázáno se ptát na další otázky tohohle typu." Vypláznu na ní jazyk. Ušetříme si tak spoustu jekotu a bláznění. Nechci ji popisovat, kde mi dával pusu, nebo kde jsem měla svůj první orgasmus. Myslím, že stačí, že to víme my dva.

"Ale no tak." Otočí se ke mě čelem a opře se o skříň do které dávala do teď oblečení.

"Ale no tak." Snažím se znít stejně jako ona.

"Beztak se chováme, jak puberťačky." Zasměji se při jejím výrazu, který vytvoří. Nakonec s trikem praští o zem a rozběhne se mým směrem. Svalí mě na postel a začne mě šíleně lechtat.

"Já ti dám puberťačku." Lechtá mě dál a mě začíná šíleně bolet bránice od toho všeho smíchu. Po chvíli díky bohu přestane a zvedne se ze mě.

"A víš co, tak si to nech pro sebe. Já mám sexuální život na jedničku, takže mě ty ostatní životy vlastně nemusí zajímat." Zvedne triko, které před chvíli hodila na podlahu a složí ho do skříně. Do skříně, která je jak z nějakého letáku pro perfekcionisty, na rozdíl od té mé. Já vlastně ty věci ani nemám ve skříni, ale v kufru. Nebudu si přece v neděli vybalovat, abych zase v úterý večer balila.

"Natalie?" Ozve se odněkud z chaty něčí hlas, který mě volá. Zvednu se a vyjdu z pokoje. Hlas se ozýval z přízemí, do kterého se vydám.

"Kdo mě volá?" Křičím ze schodů. Podle hlasu bych to odhadovala na Aničku, která je tu taky. Vzala jsem dokonce Emmu, protože kluci něco dodělávají a nemají čas. Nechtěla jsem Aničku zase vyřadit, tak jsem ji nabídla, aby jela taky i s malou. Myslím, že to tu spolu zvládneme.

"Jsem tady." Stojí ve dveřích s rukama plnými a Emmou utíkající od ní. "Mohla by si mi pomoct s tou dětskou postýlkou?" Poprosí mě. Postýlka ji padá z pravé ruky a Anička už vypadá docela zoufale.

"Děkuju." Vydechne, jakmile ji vezmu postýlku z ruky a chytnu k tomu Emmu, která se vydávala na cestu do druhého patra. Nevím, kde bere tu energii, ale taky bych jí chtěla tolik.

"Není zač." Jdu s ní do pokoje, kde všechny ty věci splečně s Emmou položím. Je neskutečné, jak vyrostla. Za posledního čtvrt roku úplně neskutečně. Už chápu ty řeči rodičů, jak moc jsem vyrostla a jak jsem pro ně ještě nedávno pro ně byla ta malá holčička. Čas vážně letí a je to až neskutečné.