Sedm

Promise me that!

"To si ty Nat?" Slyším někoho, jak vyslovuje moje jméno. Konečně asi po dvou hodinách cesty jsem doma, protože se samozřejmě musel někdo na dálnici nabourat a zablokovat celou dálnici. Nevím proč lidé jezdí zbytečně rychle a ohrožují tím ostatní lidi na silnici. Jsou jak děti a já pak trávím na silnici o hodinu déle než mám.

"Ano jsem." Křičím zpátky, mezitím, co si zouvám boty. Rozcházím se do obýváku, kde najdu Kubu společně s Jirkou, kterého jsem naposledy viděla u Dana na párty. Hrají nějakou střílečku a tak se vydávám do kuchyně, kde sedí Tom, který něco plánuje společně s Danem a dalším neznámým klukem.

"Ahoj kotě." Zdraví mě s úsměvem Dan. Spustí to vlnu otočení mým směrem. Neznámý kluk mě změří pohledem, ale nakonec se usměje. Na první pohled mě zaujme, jak moc je hubený. Dokonce bych řekla, že je až nezdravě hubený.

"Nazdar Nat. Tohle je Pepa, něco tu řešíme. Nevadí to?" Zvedá pro změnu Tomáš hlavu od počítače. Pepa na mě mávne stejně jako já na něj. Musím se pousmát nad tím, jak se v jejich bytě ptají, jestli mi to nevadí. Mám je všechny pod pantoflem a ani jim to nedochází. Teda kromě Kuby, ten se ještě brání.

"Proč by mělo?" Zakroutím hlavou a otevírám lednici. Mám hlad, jako vlk a jestli si něco nedám, tak s velkou pravděpodobností sním někoho v téhle místnosti.

"Protože v tenhle čas děláš večeři." Zářivě se Tom usměje znovu, čímž mi dává najevo něco podobného, jako můj žaludek. Oba mají hlad a já bych s tím měla něco udělat. Nejde tedy o to, jestli mi to vadí, ale jestli udělám jídlo, když tu pracují.

"A co by si dneska dal Tomášek dobrého k papání?" Zašišlám, nad čím se zasměje Dan, který si lokne piva, které do teď leželo na stole.

"Hmm, třeba buchtičky se šodó." Vypadne z něj nápad na to nejhorší jídlo, které snad může být. Takového patlání s jedním jídlem, achjo.

"No ale nezapomínej, že se teď kluci stravují fitness jídly, takže tohle ti neprojde." Snažím se ho odmítnout. Udělám snad cokoliv, krom buchtiček s pitomým krémem. Je to sladký a nezdravý. Proč nechtějí třeba salát nebo luštěniny, ty jsou rychlé a dobré.

"To je mi jedno, protože ty mě máš ráda a uděláš je, že jo? Oni si když tak udělají omeletu, no tak, prosím." Udělá psí oči a naléhavě mě prosí. Ať chci nebo ne, tomuhle nedokážu říct ne.

"Tak mu je urob, keď tak pozerá. Síce nemám ani páru, čo to je, ale dám si to tiež. " Začne i Dan. Pepa se radši neozývá, ale za to se pekelně směje.

"Počkej, ty neznáš buchtičky se šodó?" Vytřeští Tomáš na Dana oči a začne vytahovat telefon. Něco tam nakliká a ukáže mu to. Danovi se rozzáří oči a podívá se na mě. Tohle nevěstí nic dobrého.

"Nat, no tak, on hovorí pravdu, musíš ty buchtičky urobiť. Vieš, ako dlho som nemal Dukátové buchtičky?" Prosí už i on. Nezbývá mi nic jiného, než mu na to kývnout.

"Dobře, ale pomůžete mi." Vztyčím prst, jako nějaká paní učitellka ve škole. Kluci nadšením vyskočí do vzduchu a jdou mě obejmout. Jsou jako malí kluci, kterým někdo koupil nějaké autíčko. Zatřesu nad tím hlavou a jdu připravit všechno dřív, než ty dvě pohromy do té kuchyně pustím.

...

"Tome, kolik si do toho pudingu nalil toho rumu sakra?" Prskám, když ochutnám krém do kterého měl Tom za úkol nalít trochu rumu. A ať si říká co chce, tohle není trochu rumu. Tam nalil tak polovinu sudu.

"Tolik, aby to bylo dobrý." Diví se nesouhlasu z mé strany. "Navíc, tohle je trocha." Ochutnává krém znovu a mlaská u toho spokojeně. "Schválně Konev, ochutnej to." Nabírá na lžičku krém a dává mu ochutnat. To mě rozesměje, protože vypadají šíleně komicky. Divím se, že ještě netvoří pár.