Sedm

Don't fight with it

"Ani nevíš, co mi tímhle provádíš. Tohle jsem chtěl udělat už od tý chvíle, co jsem tě prvně viděl." Šeptá mi do ucha, jakmile moje tělo přišpendlí ke zdi. Kouká mi do očí a já úplně nevím, jak mám reagovat. Mám ho chtít od sebe odstrčit? Nebo mám prostě udělat to, co chce moje tělo?

"Dominiku.." Snažím se ho nakonec odstrčit, ale on má větší sílu a tak s ním nehnu ani o centimetr. No možná, že ani nechci, aby se hnul, obzvlášť když mi začne jeho pravou rukou jezdit po těle.

"Nat, nesnaž se o něco, co sama nechceš. Při každým mým dotyku se ti zvýší tep, červenáš se a zrychlí se ti dech. Přiznej si, že se ti to líbí, že to chceš." Šeptá mi do ucha a jezdí dál prsty po těle. Každý chloupek na těle se staví a já se snažím zachovat chladnou hlavu.

"Pleteš se." Říkám a snažím se u toho znít vážně. Jenže pochybuji, že tak doopravdy zním. Nechápu svoje tělo a už vůbec samu sebe. Nechci to, ale zároveň potřebuji, aby se mě dotýkal, tak jak to dělá.

"Tak mi řekni do očí, že to nechceš Nat. Řekni mi, že se ti to nelíbí a já přestanu. Stačí jen říct." Šeptá dál a jezdí dal jeho prsty po mém těle. Moje tělo už nespolupracuje vůbec a já si uvědomuji, že zná moje tělo líp jak já.

"Do...Dominiku." Vzdechnu a skousnu si ret, abych už dál nevzdychala. Nechci, aby měl pocit, že vyhrál.

"Ani nevíš, jak dobře bych ti mohl udělat. Tak moc bych chtěl, aby si křičela moje jméno. Přestaň se tomu bránit, prosím." Šeptá a vidím jak se usmívá. Pak najednou ucítím, jak mi přikládá rty na krk a ten začíná hořet. Nenávidím ho za to, co se mnou dělá.

"J..já..mě..mě." Snažím se ze sebe vyplodit větu, ale moje tělo se místo toho soustředí na jeho dotyky a polibky. Přestávám být schopna racionálně přemýšlet, ale upřímně, je mi to jedno. Už jsem to tak trochu vzdala.

"Řekni mi, že nechceš, abych se tě dotýkal. Řekni, že nechceš abych tě líbal. Řekni, že se ti nelíbí moje dotyky. Řekni, že to nechceš a já přestanu." Šeptá dál a pouští moje ruce, které mi jednou rukou držel nad hlavou a cítím, jak směřují pod triko.

"Mě...mě..pane bože. Já..já..tě..ta..tak nenávidím." Vzdychnu a nedokážu už ani mluvit. Zakláním hlavu a koušu si ret. On se jenom uchechtne a jezdí jeho prsty dál pod trikem a dotýká se mého bříška. Jeho ruce směřují nahoru a to jemné šimrání, ty jeho jemné dotyky mě přivádí k šílenství. A začínám myslet na jednu jedinou věc, na to, aby mě políbil.

"Nebojuj s tím a přiznej si, že jsem tě dostal." Řekne a skousne mi ušní lalůček. V tu chvíli je celé moje racionální myšlení pryč. Místo toho abych cokoliv řekla, přitisknu moje rty na ty jeho. Chvíli je překvapený, ale nakonec jeho rty rozpohybuje proti těm mým a cítím, jak se usměje do polibku.

"Já to věděl." Pronese do polibku. Obmotávám svoje ruce kolem jeho krku a on mě odnáší do postele.

Jenže moje hlava to po chvíli musí celý pokazit a začne si vybavovat vzpomínky ze stanu. Vybaví si tvář Borise, když si bral to, na co neměl právo. V mojí hlavě vidím jenom jeho tvář a začíná mě pohlcovat strach. Nevím proč, ale musím přestat, jinak zešílím.

"Neuděláme něco k večeři, mám hlad totiž." Říkám a pomalu se odtahuji. Domčův výraz stojí za všechny peníze.

"Vážně teď myslíš na jídlo?" Ptá se mě nevěřícně, když je nade mnou na všech čtyrech. Nevinně se usměji a dám mu pusu na tvář. On se jenom překulí a já odcházím směr kuchyně.

"Nemám objednat pizzu?" Ptá se mě, když otevřu lednici a přemýšlím, co bych tak mohla udělat. Pizzu moc nejím, takže se snažím vymyslet něco, co nebudeme muset objednávat. Moc na výběr tu ale není. Nakonec si ale všimnu česneku a olivového oleje, co tu má.