Sedm

Leave me alone!

"Dominiku vstávej!" Budím ho u uprostřed noci, když mě probudí potřeba čůrání. Jenže po tom hororu se bojím jít kamkoliv sama ve čtyři ráno, obzvlášť pak ve tmě.

"Proč?" Ptá se mě rozespale, když se mi ho podaří aspoň částečně vzbudit.

"Protože se bojím a potřebuji čůrat." Odpovídám mu a zasypu ho polibky na tvářích. Jenže on se jenom převalí a spí dál. Proto vzdám pokus o to ho vzbudit a hrdinsky se vydávám na výpravu směrem koupelna.

Upřímně, kam se na můj sprint hrabe Usain Bolt. Utíkám ke spínači a rozsvěcím na chodbě. V ten moment, kdy se rozsvítí se mi uleví a rozejdu se na záchod. Do zrcadla se radši ani nedívám, protože bůh ví, co by se tam mohlo objevit a po umytí rukou mířím zpátky do postele.

Já vím, že to zní směšně, ale potom hororu se vážně bojím. Jsem strašpytel a nikdo po mně nemůže chtít, abych šla na záchod po tmě. Ne potom, co jsem v tom filmu viděla.

Když už jsem u dveří, uslyším, jak někdo něco říká. Moje srdce se zastaví a vydám se, jak jinak než velmi inteligentně tím směrem, odkud ten hlas jde. Ten hlas znám a nechápu, kdo tu v tenhle čas něco dělá.

Po chvíli však zjistím, že ten hlas patří Radkovi, který se v posteli převaluje ze strany na stranu. "Prosím prober se." Říká zoufale a vidím, že je celý zpocený a šije sebou. Rozejdu se k němu, rozhodnutá se ho z té noční můry probudit. Nevím, jestli je to správně, ale je mi ho líto.

"Radku je to dobrý, je jenom sen." Snažím se ho vzbudit, což se mi po chvíli povede, takže sebou nakonec škubne. Na jeho tváři se objeví zmatený výraz, když mu dojde, že jsem ho probudila já.

"Si v pohodě?" Ptám se ho a usměji se na něj. On zakýva na souhlas a sedne si. Hlavu vloží do svých dlaní, což mě přesvědčí o opaku.

"Nechceš si o tom promluvit?" Zeptám se ho jemně, protože mně to vždycky pomohlo. Ať už to byla noční můra, co opakovala něco, co se stalo nebo to byl jenom sen, tak mi vždycky pomohlo to někomu říct. Už jenom jak moc se mi ulevilo dneska, když jsem se mohla někomu konečně svěřit.

"Ne nechci a dej mi pokoj." Vyjede po mně zle a já od něj krok poodstoupím. Nezazlívám mu to. Vzbudila ho cizí holka ze zlého snu a vyptává se ho na něco, co není její věc. Otočím se na odchod, když mě přeruší jeho hlas. "Ne promiň, to je tím snem, nechtel jsem být hnusnej." Omluví se mi.

"To je dobrý." Prominu mu. Rozejdu se směrem do pokoje zpátky za Dominikem, ale Radkův hlas mě stihne zastavit znovu.

"Nat, já už asi neusnu, ale myslíš, že by sis se mnou mohla dat třeba čaj?" Zeptá se mě s mírným pousmáním. Sice bych si šla rada lehnout, ale myslím že on teď potřebuje společnost víc, než ja spánek.

"Určitě." Souhlasím s úsměvem a vydávám se za ním do kuchyně. Bere konvici, nalévá do ní vodu a zapíná ji. Já si sedám na vysokou barovou židli, která tady jako jediná není zaházená bordelem kluků.

Když zalije sáček čaje horkou vodou, podá mi ho a do svého si kápne trochu nějakého alkoholu, jak jinak taky. Když alkohol zavře, upřeně se na mě podívá.

"Cože si tak brzo vzhůru?" Zeptá se mě, ale pohled ze mě nespouští.

"Moc jsem toho večer vypila." Odpovím mu prostě, když se zatočím na židli kolem do kola. Nakonec se uklidnim a podívám se na něj. V jeho očích vidím něco zvláštního. "Chceš mluvit o tom, co se ti zdálo?" Pokládám otázku jemně, abych ho znovu nevyděsila. Nechci ho nějak nutit, jen se ho ptám a pokud se mi to rozhodne neříct, budu to respektovat.