My fallen angel [Larry] ✔

No. 3: View for gods

„Tak jak to zatím jde?" zeptal se blonďatý anděl bruneta. Seděli právě na budově, která byla nedaleko parku, ve kterém zelenooký muž aktuálně běhal. Harry měl v uších sluchátka a hrály mu v nich The Beatles. Tělo mu zakrývala černá mikina a šedé, trochu volnější tepláky.

„Mám ho na starost teprve druhý den, Somnium. Nejhorší to zatím není," zasměje se. Křídla má opět spokojeně složená na zádech, načež mu po pírkách sem a tam proběhne lehký vánek, který chladí pokožku lidí. 

Otočí se na blonďatého, jenž si zrovna usedá vedle něj, což nad ním musí pokroutit hlavou, když si všimne, že má nad hlavou svatozář. Když si teď tak vzpomíná, ještě ho snad neviděl bez ní. Vždy mu jeho obarvené vlasy ozařovala jak reflektory.

„Ty jsi mi nějak pyšný na ten svítící kroužek nad hlavou," zamručí s pobavením v hlase Louis. Otočí pohled zpět na muže, který se zrovna zastavil u menší fontánky. Anděl se postavil na římsu a pomalu sletěl dolů, aby tomu muži mohl být blíže.

Když se k němu dostal, jeho dech se zasekl někde v hrdle. Připadal si, jako kdyby se teď díval na sexy představu dívek ohledně Boha. Nemohl si pomoct, ale on od té nádhery nedokázal odtrhnout oči. 

Jeho pokožka na tváři a na pažích, od zápěstí až po předloktí, se díky slunečním paprskům třpytila jako vodní hladina. Vlasy měl díky potu vlhké, že mu z nich zrovna stekla jedna slaná kapička potu, kterou se zájmem pozoroval. Hrudník se mu zběsile zvedal, jak se snažil popadnout dech. 

Louis netušil, jestli jde i to, že by zemřel jako anděl, protože dechu se mu opravdu nedostávalo a cítil se na omdlení. Viděl na světě již mnoho mužů, chlapců, žen a dívek. Jenže se mu nikdy nestalo, že by ho přitahovalo stejné pohlaví. 

„Teče ti slina, Louisiano," zasmál se vedle něj blondýn. Jmenovaný jen pokroutil hlavou, rychle si onu slinu z koutku úst setřel a věnoval pohled druhému anděli, který se jen šibalsky usmíval. Už se natahoval, že mu dá aspoň pohlavek, jenže blondýn rychle vyletěl nahoru. Louis byl aktuálně moc zaměstnaný zelenookým brunetem, aby za ním letěl.

„Tu poznámku si odpykáš, ty irský skřete," zavrčel na něj. Vyletěl mírně nahoru, protože si všiml, že se muž před ním dal opět do běhu. S mávnutím na blondýna se vydal za mužem, aby na něj dával pozor. Vůbec se spíše nevěnoval tomu, jak nádherně vypadá. Jako fakt vůbec.

Ve stejném tempu, jako běžel zelenooký, letěl a všímal si každého detailu postavy, kterého má chránit. Měl ho chránit, ne jej okukovat jako nějaká třináctiletá puberťačka, jež právě slintá nad svým crushem. Ale on si prostě nemohl pomoct. Ten muž se mu tak moc zalíbil. 

Harry právě zastavoval před vchodem do paneláku, kde má v pronajmu byt. Andílek si vzpomněl, že ještě před tím, než si šel jeho svěřenec zaběhat, nechal v ložnici otevřené okno dokořán, čehož hodlal využít.

Vyletěl do pátého patra, načež opatrně vletěl do ložnice. Složil si svá křídla na záda a sedl si na postel, kde si nohy dal do tureckého sedu. Začal se rozhlížet po místnosti, aby si zkrátil dobu čekání. Věděl totiž, že má dnes zelenooký směnu v pekárně a už se nemohl dočkat toho, až se mu do nosu dostane vůně všech těch dobrůtek.

Najednou se nebesky modrá očka zastavila na menší fotce, která byla v rámečku ze světlého dřeva a byla umístěna na stole. Vstal z postele, načež se opatrnými kroky dostal ke stolu, jenž byl umístěn pod oknem, aby na něj šlo lépe vidět.

Ignoroval ostatní věci na stole a zaměřil se na fotku, díky které se mu na tváři usadil jemný výraz. Byl tam Harry, jenž byl mezi dvěma dalšími muži. Všichni měli na rtech úsměvy, vypadali tak moc šťastně. Louisovi z té fotky došlo, že byl Harry voják. Tudíž mu i došlo, proč má tolik jizev. Avšak chtěl znát, jak k nim přišel.

Všiml si, že po Harryho levici stojí Zayn, který se taktéž usmívá. Jenže neznal toho druhého muže.  Odhadoval to na toho Jacka, jenž údajně zemřel. Chtěl natáhnout dlaň k té fotce, ale spíše vylekaně vypískl, protože se za ním otevřely dveře, ke kterým stočil pohled.

Pokud se mu při té fontáně ten dech je zadrhl, tak teď ho ztratil úplně. Ke skříni totiž přecházel Harry jen v boxerkách, což měl Louis jeho tělo vystaveno jako na zlatém podnose. Tělo, které bylo potetované, vypracované, dokonalé, že andílek ani nenacházel slova.

Louis úplně zapomněl, jak se polyká, jak se dýchá a jak se mrká. Kdyby měl vlastní vůlí ovládat ještě srdce, tak by i to zapomněl řídit. Jeho užší rty se pootevřely, jak sledoval vypracovanou hruď, která se vypne pokaždé, když se nadechne.

Ucítil, jak mu z koutku úst teče slina, ale nebyl absolutně schopný si ji setřít. Celková jeho pozornost mířila na mladšího muže, který aktuálně přemýšlel, co si vezme na sebe. Avšak andílkovi to vůbec nevadilo, protože měl jeho odhalené tělo déle na očích.

Neměl vůbec tušení, proč ho jeho tělo tak moc uchvátilo, proč mu to způsobilo mravenčení v okolí žaludku, proč mu z toho červenaly tváře, proč měl tak obrovskou touhu se ho dotknout. Byl tak moc mimo z jeho dokonalého, pro Louise, božího těla, že si to ani neuvědomoval, ale jeho nohy se daly do pohybu, když k němu přešel.

I ruce se automaticky natáhly. Vůbec neovládal své pohyby. Nevzpamatoval se ani tehdy, když se postavil před něj a dlaně položil na jeho vypracované bříško. Menší brunet se zhluboka nadechl, že se málem zakašlal, začal si uvědomovat své činy, ale neměl v plánu odtáhnout své ruce od toho přenádherného těla.

Cítil, jak mu hoří tváře, jak zběsile dýchá, jak rychle mu bije srdce, jak se mu z toho doteku motá hlava. Byl tak moc mimo, že si pomalu ani nevšiml, že na Harryho pokožce vyskočila husí kůže, díky které se oklepal. Avšak byl příjemně mimo.

„Odkud jde ten chlad?" zamručel si Harry pod nosem. Andílek se ušklíbl, ale ruce neměl v plánu stahovat. Chtěl si užít toho pocitu, že se aspoň takhle smí dotýkat. Věděl, že je to špatné. A to hodně. Nikdy se mu v takovéhle míře nelíbilo mužské tělo. Nikdy nebyl z takové postavy mimo. Ovšem vše je jednou poprvé.

Konečky prstů se dotkly motýlka, kterého má vytetovaného pod hrudí, přesně uprostřed. Chtěl znát všechny příběhy, jež se skrývají za všemi těmi tetováními, ale taky věděl, že je zřejmě nikdy neuslyší.