My fallen angel [Larry] ✔

No. 9: First meeting

Byl jeden z večerů, kdy anděl hlídal zelenookého muže. Aktuálně se nacházeli v jedné z hospod, jež v Londýně jsou. Od úst některých návštěvníků se táhl šedivý kouř z cigaret, místností šel cítit pach alkoholu způsobeným pivem. Nacházeli se tady policisté, kteří přišli zchladit žíznivý hltan, osamocení opilci nebo jen kamarádi, již si přišli pokecat při pivu. A právě někým takovým byl Harry, Zayn, Zack a Kate, kteří seděli při kulatém stolu a hlasitě se smáli.

„Snad nikdy nezapomenu, jak jsme byli uprostřed akce a tady Zackovi se chtělo na záchod," smál se uvolněně Harry. Už měl v sobě dva piva, načež popíjel třetí. Podobně na tom byli i jeho kamarádi mužského pohlaví. Jediná žena měla na stole své první pivo.

„Nemůžu za to, že mám rychlý metabolismus," odfrkl si zrzek. Svými prsty si prohrábl své vlasy, které mu padaly do očí barvy stříbra. Harry se velkým lokem napil zlatavé tekutiny, jež mu pomalu pohlcovala mozek.

„Tímhle to fakt nebylo, idiote. To bylo tím, že ses nacpal před akcí," objasnil to Zayn, který zrzavému muži vrazil pohlavek. Kate nad těmi třemi jen protočila očima a podívala se na svůj levý prsteníček, kde se neustále vyjímal snubní prsten.

Jediný, kdo tenhle pohled zaregistroval byl zelenoočko, který se na ni soucitně usmál. Natáhl k ní ruku, aby chytil její dlaň, což ji pohladil palcem po hřbetu. Blondýnka na něj zvedla pohled, načež všem přítomným ukázala, že nemá daleko od pláče.

„Už je mu dobře," naznačil ústy vyšší brunet. Zbylí dva muži mezi sebou vedli horlivou konverzaci o tom, že celá situace, která kdysi nastala, byla zaviněná přecpáním nebo rychlým metabolismem.

Kate jen pokývala hlavou, uchopila sklenici s pivem a několika hltavými doušky obsah vypila, jako kdyby tohle byla jediná tekutina, která se nachází na poušti. Ovšem, díky tomu, kolik času trávila s těmi třemi, neuniklo jí hlasité říhnutí, jež tři muži okomentovali hlasitým smíchem a uznalým kýváním hlavy.

„Hele, Harry. Kdy ty si konečně někoho najdeš?" zeptal se Zack zvědavě. Jen, co modrooký anděl uslyšel danou otázku, nastražil uši jako nějaký pes, který uslyšel zvuk někde v dáli. Louis nechtěl, aby si někoho našel, pokud by to nebyl on sám, ale zase by byl šťastný, že jeho svěřenec je šťasten a spokojen.

„S tím, jak vypadám? Každý se mě bojí, že se ani nestihnu představit a raději už utíkají. Takže mi je očividně souzen život s kočkami nebo psy." Na náznak své lhostejnosti pokrčil rameny a upil ze svého piva. Pohledem přejel všechny přítomné, kteří se na něj mračili.

„Kdybys jen věděl, Harry," zašeptal si pro sebe Louis. Netušil, co se v něm zlomilo, ale odešel z hospody, zašel do temné uličky, kde se zviditelnil, pozměnil si oblečení a vešel do hospody. Několik lidí se na něj otočilo, ale jeho zajímaly jen ty zelené oči, jejichž majitel byl k němu otočen zády.

Sedl si k baru, objednal si jablečný džus a hlavu si opřel do dlaně. Poděkoval barmanovi za pití, ze kterého si okamžitě upil. Ani sám pořádně neví, kdy naposledy něco pil, či jedl. Jako anděl něco takové nemusí dělat. Ovšem, bylo by hodně divné, kdyby tam přišel a nic si neobjednal.

„Ahoj, máš tady volno?" otázal se jej hlas, který příliš dobře znal. Otočil se na vyššího bruneta, jenž se na něj dívá s jeho oslňujícím úsměvem, který nutil Louise červenat a nutil, aby se chtěl studem propadnout.

„Ahoj. Ano, mám," opáčil mu s úsměvem. Na barovou desku dopadla sklenice s pivem, která patřila Harrymu, jenž si sedl vedle něj. Anděl muže vedle něj pozoroval se zájmem, protože tohle je úplně poprvé, co s ním mluví. Byl to pro něj nehorázně krásný pocit, když věděl, že Harry ho vidí.

„Ehm, jsem Louis," představil se. Natáhl k němu ruku, kterou muž vedle něj pozoroval. Připadal mu rozkošně maličký, cítil se vedle něj jako nějaký obr, jenž má před sebou krásnou vílu. Podíval se mu do očí, ruku přijal a taktéž se představil.

„Docela se divím, že si ještě neutekl," zasmál se nervózně Harry. Jeho tři přátelé se na něj s úšklebky dívali, jak si ten mamlas ve společnosti vede. Už jen z držení těla poznali, že je značně nervózní a nesvůj.

„Proč bych měl utíkat od krásného muže?" otázal se jej. Když si ovšem uvědomil, co to vypustil z úst, okamžitě si je přikryl dlaní a tváře mu zčervenaly jako nejzralejší jablíčko, které kdy kdo viděl. Odvrátil pohled od zelenookého, načež se zaměřil na svou skleničku s džusem.

Mladý muž se na něj díval se zatajeným dechem. Absolutně nečekal, že by mu tohle roztomilé stvoření řeklo, že je krásný. Ovšem, on neví o tolika věcech, které Louis zná a ví o jeho osobě. Kdyby věděl, kým vlastně je, už by tady nebyl.

„Já, um, asi už půjdu," zamumlal zbrkle Louis, když se od Harryho neozývala žádná odpověď. Sám si byl vědom, co to právě způsobil, jaké to asi bude mít následky, ale to ho nezajímalo. On právě seděl vedle Harryho, jenž ho viděl, mluvil s ním a to pro něj bylo více, než si kdy představoval.

„Nechoď nikam, prosím," zakňučel Harry, který jej zastavil položením dlaně na jeho stehno. Louis měl právě pocit, že okamžitě omdlí. V břiše ho šimralo neskutečným způsobem, tváře hřály jako láva, ruce se mu rozklepaly, dech se jako na povel zrychlil a tep byl na tom obdobně.

„Já jen," odmlčel se, jemně stiskl Louisovo stehno, „většina ode mě utíká kvůli všem těm jizvám na obličeji. Proto mě překvapilo, že někdo tak roztomilý jako jsi ty, si tohle o mně myslí," vysvětlil své zaražení.

Louis si myslel, že mu ty tváře i vzplanou, jak se tak intenzivně červenal. Svou maličkou dlaň položil na tu Harryho, kterou palcem pohladil. Cítil jemné elektrické výboje, jak se mu od dlaně šíří do celého těla.

„Tak stejně, jako ty si myslíš, že nejsi překrásný, já si nemyslím, že jsem roztomilý." Vyplázl na něj dětinsky jazyk a zakřenil se. Harry se nad tou roztomilostí a krásou jen culil a rozplýval.

„Co tady ostatně děláš?" ptal se Harry. Dlaň na stehně tázaného se dala do pohybu, načež jej jemně hladil. Louis přivřel nad tím pocitem oči a z plic vyprázdnil všechen přebytečný vzduch.

„Nechtělo se mi být doma sám," zalhal. Zastavil Harryho ruku tím, že ji chytil tou svou a na jeho stehně si propletli prsty.

Harry si byl jist, že je tohle moc rychle. Nezná jej, ale něco ho k němu táhne. Jako kdyby ten kluk vedle něj měl kolem sebe jakousi auru, která mu dodá to, co vždy hledal.

Jenže Harry neznal tu krutou pravdu, kterou si anděl uvědomoval. Bylo mu z toho do pláče, ale nechce si tuhle nádhernou a jím vysněnou chvíli kazit.

Happy Pride month 🏳️‍🌈