My fallen angel [Larry] ✔

No. 36: Stop it!

Po dlouhých týdnech se Harry dostal do svého bytu. Ovšem nedostal žádný oddych. Musel ještě volat na jednotku kvůli tomu, co se vlastně stalo. Louis se na něj se ztrápeným výrazem díval, jelikož nerad viděl svého přítele, jak se trápí. 

Neposlouchal rozhovor mezi dvěma muži. Jen jej rukama objímal kolem pasu, hlavu měl položenou na jeho lopatce a křídla měl taktéž kolem něj v objetí. Několikrát ukazoval k posteli, aby si sedli, ale Harry pouze přiložil prst na rty, aby byl tiše, což si jen povzdechl a nechal to být.

„Děkuji. Na shledanou," rozloučil se. Mobilní telefon odtáhl od ucha, načež jej položil na stůl. Hlavu svěsil mezi ramena, přičemž zůstali v tichu stát. Nikdo nic neříkal, nešel slyšet hluk z okolí. Jen ticho a oni dva.

Náhle se vyšší z nich otočil čelem k mladšímu, načež se mu podíval do očí, které zbarvila nebesa. Vlastník nebes se díval do blyštivých zelení, které ukradly lesk drahokamům, barvu bojácným lesům. Viděl v nich tolik emocí, že netušil, které se věnovat dříve.

„Moc tě miluji," zašeptal do ticha starší. Menší z nich se zamilovaně usmál a natáhl ruku k jeho tváři. Palcem jej pohladil po líci a na druhé mu věnoval maličkou pusu. S jiskřičkami se mu díval do očí a cítil, jak do nekonečné propasti lásky padá ještě rychleji. Byl si jist, že dna nedosáhne, že bude každý den nadále padat. Taky si byl jist, že nikdy nebude chtít, aby mu někdo dal pomocnou ruku.

„Ne tolik jako já tebe," opáčil mu Louis s menším úšklebkem. Všiml si, že se Harry nadechuje k tomu, aby se s ním začal hádat, kdo koho miluje více, ale anděl to vyřešil tak, že rychle zakroutil hlavou a přitiskl se na plnější rty. Spokojeně a úlevně vydechl, když cítil rty, které mu tak moc scházely. 

Vyšší brunet neváhal, když mu vjel jazykem do úst. Aniž by nad tím začal uvažovat, vyzvedl si andělíčka na ruce. Ovšem to se Louis okamžitě odtáhl od rtů staršího, ale ten ho nenechal jen tak něco říct, když se k němu opět přitiskl.

„Ha-" Nedostal příležitost k tomu, aby něco řekl. Do chvíle bylo jeho tělo hozeno na měkkou matraci a tělo staršího nad ním. Rozšířenýma očima se na něj díval nahoru, přičemž čekal na to, co má starší v plánu. Srdce mu v hrudním koši šílelo, že si připadal, že samotné srdce neví, co má dělat. Plíce se mu zběsile roztahovaly, až měl strach, že mu kvůli tomu prasknou žebra.

Větší ruce najednou zajely pod Louisovo triko, načež se jeho vlastník otřásl a tiše zasténal. Cítil, jak se jeho pokožka zahřívala, protože Harryho dotek až pálil, ale také se cítil, jako kdyby mrazil, protože mu vyskočila husí kůže. Netušil, co s tím má dělat. Šílel z toho, bláznil. Připadal si jako šílený.

Z Louisových užších rtů se vydral hlasitější vzdech, když se Harry rozhodl, že mu vytvoří znaménko lásky na místě, kde ani netušil, že je tak moc citlivý. Lehce se prohnul v zádech. Cítil se jako v nějaké mlze, v nějaké extázi a netušil, jak se dostat zpět nohama pevně na zem.

„Poč-" Dech se mu zasekl, když mu Harry sjel rukou podél boku k jeho podbřišku. Jeho tělo se třáslo, cítil se jako v ohni. Do očí se mu hnaly slzy, které neměly daleko od toho, aby mu skanuly po spáncích. Neměl tušení, co se Harrymu stalo, že najednou dělá tohle.

„Harry," vydusil ze sebe. Ovšem jmenovaný nijak nereagoval. Anděl věděl, že jeho tělo se to velmi líbí, ale jeho mysl silně odmítala. Nebyl na něco takového psychicky připravený a navíc se bál. I když panicem už nebyl, tohle mělo být jeho poprvé s mužem.

„Přestaň!" zakřičel se zlomeným hlasem. Byl jako paralyzovaný, že nedokázal pohnout jediným svalem. Věděl, o co Harrymu šlo, ale byl tak moc vyděšený, tak moc se bál, že to nedokázal  Harrymu povolit, i když jej nekonečně moc miluje.

„Prosím, přestaň," zavzlykal. První slza si našla cestu na svobodu, když se z levého oka vyloudila a tiše stekla po spánku. Chtěl se stočit do klubíčka, ale Harry byl pořád nad ním a vyděšeně se od  něj odtahoval.  

„Přestaň," vzlykl znovu. Jeho hlas byl tichý, zlomený, uplakaný. Slza za slzou mu stékala po pokožce, líbala bledou pokožku a anděl nebyl schopen si horké slzy setřít. O to se ovšem postaral jeho přítel, když mu je začal stírat. 

„Omlouvám se, andělíčku," vyhrkl okamžitě, když si uvědomil, co chtěl udělat. Dal mu polibek na čelo, načež mu ještě věnoval eskymácký polibek. Vsunul paže pod jeho pas, aby si jej mohl přitisknout na tělo a pevně ho objímal. Bál se, že mu Louis zmizí.

„Tak moc se omlouvám. Netuším, co se to stalo. Mrzí mě to," šeptal mu do ucha. Opatrně je přetočil, aby svého milého nezatěžoval svou váhou. Silně si ho tiskl na tělo, hladil jej po zádech. Nechával ho, aby se v klidu vyplakal do jeho krku.

„Už to nikdy neudělám. Ne, pokud to nebudeš chtít sám," mumlal mu do ramene. I když se mu špatně dýchalo, nechtěl svého andílka pustit. Měl tak moc velký strach, že kdyby jej pustil, zmizel by a už by jej nikdy neviděl.

Najednou se bytem ozval zvonek, což anděl vylekaně nadskočil. Sundal ze sebe Harryho ruce a postavil se na nohy. Setřel si nos a cestičky po slzách, přičemž sledoval Harryho, jak mu věnoval omluvný úsměv. Teď jen netušil, zda to bylo za to, že někdo zvonil, nebo za to, co se stalo před chvílí.

Louis si sedl zpět na postel a poslouchal hlasy, které se tlumeně ozývaly z chodby. S povzdechem padl do přikrývek a oči si zakryl dlaněmi. Přehrával si celou chvíli. Věděl, že se mu to líbilo, ale psychicky na tom nebyl dobře. Netušil, co měl dělat, co se mohlo stát. Nebál se toho, že by mu Harry ublížil. Věřil mu.

„Louisi?" ozvalo se z rohu místnosti. Posadil se, aby se mohl pořádně podívat na osobu, která se odhodlala jej navštívit. Jemně se usmál, když si všiml ustaraného pohledu blonďatého anděla. Poklepal na místo vedle sebe, načež mu naznačil, aby si Ir sedl vedle něj.

„Stalo se něco, Nialle?" optal se. Přehodil si ruku přes jeho ramena, přičemž si jej natiskl více na tělo. Netušil, kdy se to stalo, ale toho blondýna už bral jako svého bratra. Avšak byl za takový vztah rád, jelikož během celého posmrtného, ale i smrtelného života neměl nikoho podobného, jako byl právě Niall.

„Nic se nestalo. Jen vidím, že si plakal," opáčil mu. Louis se s hlasitějším výdechem nosem pousmál a pohladil druhého anděla po bicepsu. Jen tiše vedle něj seděl a nechal myšlenky plout jeho hlavou, dokud samy neutichly. Sám moc dobře věděl, že by mu Harry opravdu neublížil. Jen se bál, jelikož na to nebyl psychicky připraven.