My fallen angel [Larry] ✔

No. 33: There's something I need to tell you

Byly to přibližně dvě hodiny, co Louis v tichosti seděl u Harryho, od kterého se nehnul ani na krok. Hlavou mu neustále běhalo to, co mu Bůh se Satanem řekli. Pořád tomu nedokázal uvěřit. Neustále se mu zdálo jako vymyšlená pohádka a pravdu mu tají.

„Lou?" promluvil najednou chraplavější hlas. Stočil na něj pohled, což se lehce usmál. Naklonil se nad něj, aby mu mohl na čelo věnovat motýlí polibek. Už si tak moc přál políbit ty rty, které byly zakryty maskou, tudíž k nim neměl přístup, což jej dosti mrzelo.

„Jsem tady," zašeptal. Silněji mu stiskl ruku na důkaz, že tam s ním opravdu je. Harryho reakcí bylo to, že se pousmál a stisk mu vrátil. Z nějakého důvodu byl nehorázně unavený, netušil proč. Doufal, že se to zlepší. Nebyl totiž daleko od toho, aby zase usnul.

„Co se stalo?" zeptal se sípavě zelenooký. Všiml si toho, jak je Louis zamyšlený, že mu něco nesedí. Vždy, když byl myšlenkami jinde, měl lehce vyšpulené rty, nakrčený nosík a mezi obočím se mu dělala vráska, jak je měl skrčené.

„Někdy ti to povím. Klidně se ještě prospi. Vidím, jak se ti chce spát." Palcem jej pohladil po kloubu a prvním článku ukazováčku, jelikož dál nedosáhl. Jenže vyšší z nich pouze pokroutil hlavou na náznak nesouhlasu. Chtěl vědět, co jeho andílka trápí.

„Má smysl se s tebou o tomhle hádat?" zeptal se s tichým smíchem. Zelenooký znovu zavrtěl hlavou v nesouhlasu, což si Louis povzdechl. I když mu to nechtěl říct, tušil, že když mu to řekne, jemu se uleví a aspoň trochu pomůže v tom, aby si urovnal myšlenky.

Začal mu popisovat, co se ostatně stalo a Harry jej pozorně poslouchal. Nijak ho nepřerušoval, pouze mu sem tam stiskl ruku, aby Louis věděl, že na nic není sám. Modrooký mu za to byl vděčný. Netušil, co by se stalo, kdyby to v sobě dusil.

„Myslím, že mi ti dva něco tají. Je to prostě nesmysl, abych byl syn Hádese a Héry," zakončil své vyprávění. Harry se nadechoval, že něco poví, ale ozvalo se klepání na dveře, do kterých následně vešel doktor. Louis na poslední chvíli zareagoval a zneviditelnil se.

„Opět vás zdravím," pozdravil doktor Harryho. Ten mu na pozdrav pouze kývl a dál sledoval doktora, jenž se díval do papíru na svých deskách. Výsledky testů již dávno zná, takže ví, co ho čeká. Doktor mu to oznámil chvíli po tom, co Louis odešel.

„Takže," začal a podíval se na Harryho, „operace je naplánována na osmou ráno. Operace by měla trvat přibližně šest až osm hodin. Na sále budu já s dalším chirurgem. Komplikace by nastat neměly, ale i tak jsme na vše připraveni," oznámil mu. Harry se šťastně usmál a Louis nechápal. Netušil, jak výsledky vyšly, ale toho, jak se Harry usmíval, tak hádal, že výsledky vyšly pozitivně.

„To je ode mě vše. Uvidíme se zítra na sále," rozloučil se s ním. Harry znovu kývl a doprovázel doktora očima ke dveřím. Byl tak moc šťastný, že to nešlo slovy popsat. Byl šťastnější než dítě na pouti, kde dostalo cukrovou vatu.

„I když nemám rád, když mluvíš, jelikož si přitěžuješ, ale nechtěl bys mi teď něco vysvětlit?" ozval se Louis, když se zviditelnil, když si byl jist, že se doktor už nevrátí. Harry se na něj, se stálým úsměvem, podíval, načež mu kývl hlavou na souhlas.

„Doktor mi, chvíli po tom, co si odešel, oznámil, že výsledky vyšly pozitivně. Tudíž mě zítra čeká transplantace," vysvětlil mu šeptem. Louis několikrát za sebou rychleji zamrkal, načež se začal široce usmívat. Byl z toho snad nadšenější než Harry.

„To je..." začal, ale do okamžitě ztichl, když uviděl Vitu, jak mu ukazuje, aby šel za ním. Nějak se mu nezamlouvalo. Chtěl být s Harry, aby s ním „oslavil" to, že to vyšlo. Jenže očividně nemohl mít chvíli klid. 

„Očividně mě nenechají v klidu," zasténal zmoženě. Harrymu věnoval políbení na čelo, než se s povzdechem zvedl ze židle, aby došel k anděli, jenž se na něj omluvně usmíval. Louisovi bylo jasné, kam ho má anděl zavést, tudíž jen pokýval hlavou, že ví.

„Co je to tentokrát?" zeptal se monotónně, když se ocitl v chrámu, který byl nadále poničený.  Založil si ruce na hrudi a sledoval Boha, jenž právě chrám opravoval. Hnědé oči se na něj podívaly, načež nechal daného opravování, aby se mohl anděli naplno věnovat.

„Měl bych ti něco říct," oznámil mu Bůh. Louis v sobě zadržel zoufalé zakňučení. Pořád byl pouhým andělem. Nemohl si na Boha dovolovat. Bůh byl stále tím, kdo jej chránil a dával mu možnost aspoň existovat.

„Poslouchám." Louis se podíval okolo, načež si sedl na jeden větší kus sutiny. Modrýma očima pozorně pozoroval každý pohyb Boha, jako kdyby se měl každou chvíli proměnit v Satana, který by chtěl znovu rozpoutat válku.

„Nelhal jsem ti v tom, že jsi dítě boží. Jen jsem ti neřekl pravdu o tom, kdo je tvým otcem," začal opatrně. Jenže nemusel dále vysvětlovat. Louisovi okamžitě došlo, co tím myslí. Teď by byl opravdu rád, kdyby zůstal u té lži.

„Takže mi chcete říct, že vy jste můj otec? Že kvůli vám matka podvedla svého bývalého manžela?" tázal se lehce nahněvaně. Dlaně zatnul do pěsti, srdce se opět silně rozbušilo a hrudní koš se roztahoval pod náporem plic.

„Ano, jsem tvůj otec. A ne, ona ani neví, že to byl někdo jiný. Byl jsem v podobě tvého otce, tudíž netuší, že spala s někým úplně jiným," vysvětlil mu. Louis pouze seděl na sutinách, díval se někam do prázdna. Začínal se ve všem tom ztrácet.

„Proč zrovna ona?" zeptal se nechápavě. Taktéž pozvedl jedno obočí a podíval se Bohovi do očí, zrovna ve chvíli, kdy si nervózně mnul šíji. To v nechápavosti pozvedl i druhé obočí a trpělivě vyčkával na odpověď.

„Potřeboval jsem následníka," opáčil mu, ale Louis věděl, že je to pouhá polovina pravdy. Teď sám v sobě vedl boj, zda se zeptá znovu nebo raději, nechá bez odpovědi. Docela se bál toho, co by mu Bůh řekl. Někdy je lepší nevědět.

„Nechci tě nějak vyvádět z tvých teorií, ale chci ti připomenout, že všichni tady, v Heaven, jsou mrtví lidé. Na co by si potřeboval následníka?" optal se. Kotníkem levé nohy se opřel o koleno té pravé, načež se o lýtkovou část levé nohy opřel lokty a bradou se opřel o dlaně.

„Sám si viděl, že Satan někdy zaútočí na Heaven. Taktéž si viděl, že jsem neměl daleko do toho, abych padl," vysvětlil mu. Louis chápavě kývl, ale, tak jako minule, nijak nečekal na svolení. S kývnutím se s Bohem rozloučil, aby mohl za Harrym, u kterého do chvíle byl.