My fallen angel [Larry] ✔

No. 38: The beginning of a date (1/2)

The same day, at evening

„Vážně mi nepovíš, kam pojedeme?" tázal se anděl svého přítele, jenž dával nějaké věci do sportovní tašky. Ovšem namísto odpovědi k němu natáhl ruku, aby mu podal černou roušku s beanie. Modrooký na tom trval, jelikož si uvědomoval, že na cestách jsou kamery, načež nechtěl nic riskovat.

„Hazza, prosím," škemral nadále. Ovšem vyšší brunet se začal tiše smát a kroutit hlavou nad tím, jak vytrvalý jeho přítel je. Už jen čekal, kdy mu vyskočí na záda a začne mu do ucha křičet, aby mu to konečně řekl. Avšak něco takového neměl v plánu.

„Nic ti neřeknu, zlato. A teď pojď," pobídl ho. Louis pouze nafoukl tváře, ale i tak poslechl, když se rozešel za ním.  Na ústa s nosem si dal onu roušku, načež si nasadil i beanie. Chytil Harryho ruku, i když mu bylo jasné, že ji do chvíle zase pustí. Ovšem byl rád za každou chvíli, kdy mohl být v jeho blízkosti.

„Proč mi to nechceš říct?" ptal se dál. Chtěl se podívat do kufru auta, zda mu nějak věc něco nenapoví, ale Harry si všiml jeho záměru, tak jej rychle otočil čelem k sobě. Okamžitě se k němu sklonil, aby ho políbil, ale v tom zápalu, aby anděl něco neviděl, zapomněl, že má na ústech roušku.

„Vážně, lásko?" smál se Louis. Harry se začal červenat, ale nebylo to tím, co se stalo. Bylo to tím, jak Louis vypadal, když se smál. Oči měl zavřené, kolem nich málo viditelné vějířky. Byl si jist, že kdyby mu stáhl roušku, uviděl by, jak maličko krčí nos, jak má rty v širokém úsměvu a líčka má roztomile růžová. Smích se mu dostával do uší. Zněl tak bezstarostně, uvolněně.

Zcela omámen mu stáhl roušku, což se ujistil v tom, že měl růžová líčka, nakrčený nosík a rty v rak krásném úsměvu, že si byl jist, že si tenhle moment zapamatuje do konce svého života. Taky děkoval pouličnímu osvětlení za to, že mu umožnilo tohle vidět. Miloval vidět, jak se jeho andílek netrápí, že je zcela bezstarostný, že je s ním šťastný.

„Děje se-" Neměl možnost se svého nejmilejšího zeptat, co se děje, jelikož plnější rty se ocitly na jeho rtech a tím ho dokonale umlčely. Ovšem stěžovat si nehodlal. Pokud tohle bude jeden ze způsobů, jak se nechat umlčet, tak asi bude mluvit pořád a pořád.

Během smrtelného života by si nikdy nepomyslel, že mužské rty jsou o tolik lepší než ty ženské, dívčí. Miloval chuť Harryho rtů, to, jak jsou plnější, ale zároveň to, jak mu jasně ukazoval, že on je ten muž ve vztahu. Ovšem Louisovi se líbilo, když se o něj někdo staral, že on mohl být tou ženskou postavou v jejich vztahu.

Menší dlaně chytily Harryho krk zboku, načež si jej začal přitahovat blíže. I když to ani jeden neměl v plánu, líbaní se prohloubilo. Sic to měl být pouhý polibek, ale to je pro ty dva málo. Jejich jazyky se spletly do sebe, paže silněji objaly tělo druhého. Harry upevnil objetí na Louisově pase, Louis objal Harryho kolem krku.

Nehleděli na to, zda kolem nich někdo prochází. Z večera už se stala noc, přičemž Harry žil v oblasti města, kde turisté moc nechodí. Tudíž okolo nich vládlo ticho, které překazilo auto, či člověk nebo skupinka lidí, ale nějak se tomu nevěnovali. Pro ně bylo důležitější, že jsou spolu. Po tom všem.

„Um," vydechl Louis. Cítil, jak mu po bradě začal stékat pramínek spojených slin, ale jemu to z nějakého důvodu nevadilo. Harryho jazyk cítil až někde v krku, díky čemuž mu z toho slzely oči. Avšak jediné, na co zmohl bylo, si tlačit Harryho tělo více na to své.