My fallen angel [Larry] ✔

No. 5: I know this feeling

Uběhl již nějaký ten den, kdy měl modrooký andílek na starost mladšího muže. Ani jednou se od něj nepohnul ani na krok. Přes den jej pozoroval, jak si užívá svého života společně s přáteli, či jak se ráno proběhne po parku, nebo jak se otáčel v kuchyni v pekárně.

Nejednou se přistihl, jak se něžně usmívá, když si všiml, že má líčko zamazané od mouky. Či jak zatajuje dech pokaždé, když vidí jeho dokonalé tělo. Anebo jak vždy cítí krev ve tvářích, kdykoli se zelenoočko směje. Či jak je vždy uchvácen tím, jak krásnou povahu má. Nebo jak je schopen jen sedět vedle jeho postele na jeho straně a pozorovat ho celou noc. Byl jím tak uchvácen, že sám sebe nechápal.

Aktuálně seděl na podlaze Harryho ložnice, kde s malinkým úsměvem a zářivýma očima sledoval jeho spící tvář. Sledoval jeho uvolněnou, klidnou, mladou, ovšem zjizvenou tvář. Cítil v jeho těle onen klid, žádný strach.

Louisova hlava byla nakloněna na stranu jako od štěněte, jež se vám snaží porozumět. V jeho hrudi pokojně bilo srdce, dech byl pravidelný. Když ho sledoval, cítil se jako na nějakém obláčku, který ho unáší právě do onoho světa ráje zamilovanosti.

Netušil, jak se to jen mohlo stát. Nevěděl, jak se to vlastně stalo. Ovšem všechny ty věci, co se dějí s jeho tělem, znal až příliš dobře. Uvědomoval si všechny ty faktory, jež k tomu jasně naznačují a on se je snažil ignorovat, jenže srdce si chtělo vydobýt své. Snažil se odolávat, nepřipustit si tu jasnou věc, ale i tak mozek se srdcem prohrával.

Ovšem taky věděl, že je tohle hřích. Kdyby se to jen Bůh dozvěděl, čeká ho vyhnanství. Tudíž odhadoval, že by se z něj buď stal padlý anděl nebo by ho dali rovnou do Hell. Jenže on svým citům nemohl jen tak poručit. Nebyl toho schopný. A už vůbec to neuměl.

Seděl v tureckém sedě, hlavu si podepíral o dlaně, načež lokty byly opřeny o kolena. Na svých rtech cítil lehoučký úsměv, který se ukázal pokaždé, když ho takhle pozoroval. Bylo to pro něj poprvé, že se zamiloval do muže. Vždy ho to táhlo k dívkám, nikdy neuvažoval, že by ho přitahovala jiná a pevnější stavba těla. 

Ovšem, když nad tím teď tak uvažoval, kdyby nad tím ve svém životě uvažoval, možná by i došel k tomu, že je třeba pansexuál či bisexuál. Jenže on nad tím neuvažoval, když měl u sebe svou drahou polovičku, se kterou si představoval zbytek života. Avšak teď by si nedokázal představit, že by se jí dotkl. Chtěl by jen držet Harryho ruku, líbat malinové rty a říkat mu, jak krásný je.

Ze rtů mu uniklo tiché aw, když si všiml, jak Harry lehce nakrčil nos a otočil se na druhou stranu. Přelétl na druhou stranu, ovšem tentokrát se posadil na postel. V bříšku ho šimralo, když sledoval jeho opojnou krásu. Možná se některým mohl zdát nechutný, jak měl zjizvenou tvář, ale málokdo tušil, od čeho vlastně jsou. Že si je přinesl z války, ve které býval.

Měl tak obrovskou chuť si lehnout, zavřít oči a zády se přitulit k jeho pevné hrudi. Chtěl cítit jeho paži kolem jeho pasu, horkou dlaň na svém břiše a cítit, že si jej podvědomě ze spánku tlačí na tělo, aby měl jistotu, že nikam neodejde. Toužil po tom, aby cítil teplost jeho těla, které by ho zahřívalo. Chtěl se vedle něj s úsměvem probouzet. Chtěl toho tolik. Avšak věděl, že smí jen tiše trpět.

Měl ho tak blízko, jen na dosah ruky, ale taky byl tak šíleně moc vzdálený. Věděl, že on se jej může dotknout, že ho smí sledovat, ale nemohl s ním být v pravoplatném vztahu. Nemohl mít to, po čem jeho srdce tak moc toužilo a prahlo.

Ucítil, jak se do jeho nebesky modrých očí tlačí slzy. Jak ho slané korálky štípou, mění bělmo v rudou bouři, která se tvoří nad hlubokým oceánem. Jak se rudá mračna stahují a kryjí nebesa. Jak žilky mění bělmo do ruda. Cítil se najednou tak prázdně, když věděl, že nic z jeho představ se nesplní.

Povzdechl si a natáhl k němu ruku. Chtěl se dotknou toho, po kom jeho srdce prahne, po kom jen a jen touží. Bělostná křídla byla složena na zádech, načež větší čtvrtinou i na manželské posteli. Úplně ignoroval to, že by byl vůbec andělem. Cítil se jako kdyby byl obyčejný chlapec, jenž se dostal do pavučiny zamilovanosti. I když ho to děsilo, daný pocit mu zahříval hruď. 

Aniž by si uvědomoval své činy, bříšky prstů se dotkl jeho zjizvení, ale pořád nádherné tváře. Cítil se tak moc v jeho moci, že vlastně ani netušil, co se s ním děje. Netušil, proč se mu tohle děje, ale nijak tomu všemu nezabraňoval. Spíše si toho všeho užíval.

Chtěl mu odrhnout jeden neposedný pramínek z jeho čela, aby ho nešimral a popřípadě nevzbudil, i když věděl, že se mu to nepovede. Ovšem musel vylekaně vypísknout, když si všiml, že ten pramínek opravdu odstranil. Jeho dech se abnormálně zrychlil, jako kdyby člověk běžel maraton.

Všiml si, jak se mužovy oční víčka chvějí, což mu došlo, že ho tento dotek probudil. Bez dalších rozvah okamžitě vyskočil z postele, roztáhl svá křídla a vyskočil z otevřeného okna, které nechalo, aby se studenější vánek dostal do ložnice. Ovšem tentokrát mu to hrálo do karet.

Bez přemýšlení vyskočil z okna a ukryl se pod okno. Z ložnice najednou uslyšel kroky, které právě vedly k oknu. Bylo mu jasné, že teď už ho neuvidí, ale i tak pro jistotu přestal dýchat a více se natiskl na zeď. Cítil své srdce až v krku a ve spáncích.

Díky odrazu slunečních paprsků pomocí Měsíce uviděl stín, jenž se začal táhnout po zdi paneláku. Dlaní si přikryl ústa, protože si pořád myslel, že jeho splašený dech byl příliš hlasitý. Pořád mu v hlavě létalo to, že ho neslyší, ani nevidí, ale i tak to raději pro jistotu udělal.

„Už začínám mít i halucinace," zašeptal si pro sebe vyšší brunet. Andílkovi z toho hlubokého a ze spánku více chraplavého hlasu naskočila husí kůže. Ten hlas se mu v uších nadále ozýval jako ozvěna někde v hluboké jeskyni.

„Proč musíš mít tak nádherný hlas?" zaúpěl si pro sebe. Když uslyšel kroky pryč od něj, vyletěl výš, načež znovu zaúpěl, že okno je zavřené. Na rty se mu ovšem vydral jemný úsměv, když viděl, jak zelenooký zívl. Shledal to nadmíru roztomilým. Připadal mu jako koťátko.

Avšak taky se mu do tváří nahrnula krev, když se díval na to bezchybné tělo, protože brunet spal jen v kalhotách, tudíž měl horní polovinu těla odhalenou. Všechno to, co si dnes v noci uvědomil, že nemůže jakkoli ovládat, protože jeho srdce bylo mnohem silnější jak mozek. Avšak taky věděl, že za tohle všechno bude nést následky.