My fallen angel [Larry] ✔

No. 26: You woke up

Hodiny utíkaly a tvořily dny, které následně vytvořily týden. Louis u něj neustále seděl, nehodlal se od něj hnout. Niall modrookého bruneta chodil navštěvovat, někdy na něj použil svou schopnost, aby si aspoň na chvíli odpočinul. Byl rád, když následně zjistil, že v opojení snů byl až do rána.

Harry ovšem dělal pokroky. Už jednou se vzbudil, přičemž do chvíle zase usnul. Avšak tohle Louisovi stačilo k tomu, aby si udržel naději v to, že mu Harry neodejde, že bude nadále žít. Byl tak moc rád, když měl možnost se podívat do těch nádherných očí, které jej okouzlily.

Když se probudil, začal štěstím plakat. Na rtech se mu držel široký úsměv, jenž si zakrýval dlaní. Držel Harryho za ruku a dával mu znát, že je tam s ním, jelikož se nemohl zviditelnit, když okolo Harryho zrovna pobíhaly zdravotní sestry s doktory.

Ostatně dnešek nebyl výjimkou. Měl s ním propletené prsty, posílal do něj energii, která konečně začala fungovat, mluvil k němu a usmíval se. Za okny, i v místnosti, vládla hluboká noc. Na nebi jasně svítily hvězdy, které pomáhaly Měsíci, jenž byl zrovna v úplňku. V pokoji svítilo jen malinké světélko, které fungovalo jako opatření pro pacienty, kteří by se zrovna probudili.

„Dnes jsem se byl projít po nemocnici. Ostatně mě k tomu donutil Niall, který spíše chtěl, ať se jdu proletět ven. Ale zpátky," zasmál se tiše a pokračoval: „Zabloudil jsem do části, která sloužila pro miminka. Vypadali tak kouzelně. Ještě jak většina spinkala. Byli tak roztomilí," rozplýval se. Jednou rukou jej držel, druhou ho hladil po lícní kosti, či po vlasech.

„Taky mi dnes Niall oznámil, že se tvojí jednotce daří. Mají jen jednoho zraněného a akce mají všechny úspěšné," oznamoval mu. Na hřbet ruky mu věnoval polibek, načež jej začal palcem hladit. Připadal si tak, že je s ním blíže, že když jej drží za ruku, že Harryho duše nemůže odejít.

„I Zayn tě přišel navštívit. S jednou pohlednou dívkou, byla ti dosti podobná. Vypadala jako tvá sestra. Mám takové tušení, že tady byli ve středu," říkal mu dál. Omámeně se díval na jeho spící tvář, přičemž si připadal jako ve snu nebo jako kdyby se díval na jednoho z nejkrásnějších andělů.

„Těším se, až ti řeknu tu novinu. Nikdy jsem ti neřekl, že jsem přišel o křídla. Ovšem se Bůh rozhodl, že je mi vrátí. Jsou tak mohutná a nádherná. Nikdy jsem takovéhle neměl," smál se. Srdce v hrudník koši zběsile bilo, vidění měl rozmazané díky slzám. Na rtech měl jemný úsměv, pohled zasněný. Vypadal jako porcelánová panenka, které stačí hrubější dotek a rozpadne se.

„Dokonce mě přišel navštívit jeden z andělů. Dosti mi s tebou pomohl. Není se čemu divit, když je to anděl života," zachichotal se. Volnou dlaní opatrně pohladil Harryho hrudník, který byl kryt pouze obvazem. Položil dlaň na místo, kde se nachází srdce, což se musel usmát, když ucítil, jak klidně bije.

Podíval se zpět na jeho tvář, což se mu nahromaděné slzy svezly po lících. Harry se na něj s maličkým, skoro nepatrným, úsměvem díval. Jeho pohled byl unavený. Vypadal, že za chvíli oči zase zavře, ale to Louisovi bylo jedno. Pro něj bylo důležité, že se opět aspoň na chvíli probudil.

„Harry," vzlykl. Andělův úsměv se rozšířil, když mu došlo, že je Harry opravdu vzhůru. Díval se do jeho zelených očí, které se na něj s něhou dívaly. Díval se na něj, přičemž zesílil stisk na dlani. Díval se na to, jak jeho andílek radostí pláče, jak se na něj s úsměvem dívá.

„Louisi," zachraptěl zelenooký. Louis se začal samotnou radostí smát. Chtěl ho tak moc políbit na plnější rty, obejmout ho, ale věděl, že si to nemůže dovolit. Nechtěl mu ublížit. Louisem proplouvalo uvolnění a nekončící radost. 

„Ty ses probudil," zavzlykal se smíchem. Snažil se být potichu, aby někdo nezjistil, že je tady, ale radost mu to znemožňovala. Byl tak moc šťastný, že se jeho přítel probudil, že se na něj dívá, že se na něj usmívá. Cítil se, že ze všechny té radosti omdlí.

Harryho bolelo celé tělo, měl problém dýchat. Ale i přes všechnu bolest se usmíval, jelikož konečně, po tak dlouhé době, viděl svého andílka. Viděl ho, jak se široce usmívá, jak mu oči jiskří neskrývaným štěstím. A i jeho dělalo šťastným, když byl jeho přítel šťastný.

„Hlavně moc nemluv. Ještě by se ti přitížilo," vydechl s neustálým úsměvem. Setřel si slzy z líc, přičemž je nahradily další. Nedokázal slzy radosti zastavit, ale bylo mu to jedno. Pro něj byl důležitý Harry, jenž jej začal palcem hladit na propletených prstech.

„Tak moc tě miluji, Harry," vzlykl. Sedl si k němu na postel a pozoroval, jak se Harryho úsměv rozšířil. Znovu jej políbil na hřbet dlaně, přičemž cítil, jak mu srdce zběsile bije v hrudi, jak se mu klepou ruce. 

„Já tebe taky," vydechl ztěžka. Sic ho hrudník bolel, ale musel oplatit vyznání lásky. Oběma se po hrudi rozlil hřejivý pocit, když si to řekli. Aktuálně se ani v jednom nešlo dohledat negativní emoce, jelikož oba byli tak šťastní a pavučinou lásky lapení, že pro ostatní emoce nezbylo místo.

„Řekl jsem ti, abys moc nemluvil," pokáral ho se smíchem. Pokroutil nad ním hlavou a nadále se díval do zelených očí, které právě měly smaragdový odlesk. Blyštily se jako pravé drahokamy, což Louise uchvacovalo. Připadaly mu ještě více kouzelné.

„Nemohl," zakašlal s jistou dávkou bolesti, „jsem ti to neoplatit," opáčil mu. Louis nad ním opětovně pokroutil hlavou, přičemž ho pohladil po celé paži. Přiložil si ukazováček na ústa, čímž mu dával najevo, ať už nemluví a šetří se.

„Vidím, že už je vzhůru," ozvalo se za ním. Louis vylekaně vypískl, což nakonec zčervenal, když se od Harryho ozvalo tiché aw. Modrooký se otočil na návštěvníka, což uviděl svého dobrého kamaráda, kterému věnoval zářivý úsměv.

„Před chvílí se probudil," oznámil mu. Niall se pouze usmál a přešel k němu. Harrymu došlo, že mluví s jiným andělem a, i když věděl, že daný anděl nesmí, chtěl ho poznat. Tak nějak tušil, že to bude dobrý kamarád od Louise, což mu taky došlo, že to bude anděl, jenž ho chránil.

„Tak proč brečíš?" optal se ho. Posadil se na židli a mezi nimi těkal pohledem. Oba dva se dívali na sebe, přičemž se na sebe usmívali. Jejich láska byla až hmatatelná, tak silná, tak hluboká. Byl za Louise rád, že se Harry probudil. 

„Ze štěstí," odvětil mu. Opět Harryho pohladil po celé paži, přičemž se nad něj nahnul, aby mu mohl věnovat polibek na čelo. Těšil se na to, až Harrymu sundají masku, aby znovu mohl ochutnat jeho rty, které se kroutily v neutichajícím úsměvu.

„Moc ti děkuji, že si mi na něj dával pozor," poděkoval mu Louis, když se na něj otočil. Niall mu věnoval úsměv a poplácal ho po stehnu. Podíval se na Harryho, jenž se na něj díval, i když ho neviděl. Tak nějak tušil, že si to odvodil z pohledu Louise.

„I já děkuji," vydechl Harry. Zavřel oči, jelikož na něj opět šla únava. Na svém čele ještě ucítil polibek od Louise, což se sám pro sebe usmál a nechal mysl, ať se ponoří do temnoty spánku.