My fallen angel [Larry] ✔

No. 42: Mom?

„Přemýšlel si, že by ses i teď po operaci vrátil do armády?" ptal se Louis Harryho, když byli v kuchyni od pekárny a dělal těsto na sušenky s čokoládovými kousky. Už od začátky směny měli mezi sebou zvláštní rozhovor, ale ani jeden netušil, čím je to zaviněno.

„Přemýšlel jsem nad tím, ale už nemám možnost se tam vrátit. Stal se ze mě veterán, ale nestěžuji si. Práci mám, takže o peníze nebudu mít nouzi. Tak stejně mám pravé kamarády, kteří mě podrží. Ovšem to hlavní je, že mám milujícího přítele, který pro mě znamená vše," opáčil mu, když vytahoval nádobí z myčky. Utěrku už měl klasicky za pasem kalhot, aby ji prostě nemusel hledat po celé kuchyni.

„Nepřemýšlel si někdy nad tím, že by ses nějak dohodl s Bohem, aby ti vrátil místo? Že by si nebyl padlým andělem?" zeptal se ho nazpět. Narovnal se v zádech a stočil pohled na svého andílka, který se zastavil v práci. Zpozoroval, jak se přemýšlivě zamračil.

„Kdybych se s ním chtěl nějak dohodnout, tak by to skončilo tím, že bych musel od tebe. To se raději stanu démonem, než abych tě ztratil," odpověděl mu lhostejně. Ovšem Harrymu to lhostejné nebylo. Věděl, že mladšího trápí, že přichází o své postavení v Heaven, ale i tak si bude stát za svým.

„Někdy si říkám, že by ti bylo lépe beze mě," povzdechl si tiše a doufal, že to Louis neslyšel. Avšak se mýlil, jelikož se na něj Louis s bolestí v očích otočil. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy Harry vytahoval ingredience na jeden druh zákusku.

„Chceš se rozejít?" otázal se ho narovinu. Když se to dostalo Harrymu do uší a mozek danou otázku zpracoval, z rukou mu vypadla vajíčka s tvarohem.  Ruce se mu roztřásly, srdce nabralo na rychlosti, podobně na tom byl i dech. 

„O čem to tady mluvíš, Louisi? Nechci se s tebou rozejít. Jen jak sleduji, jaké problémy ti způsobuji, tak si říkám, že by ti beze mě bylo lépe. Byl by si andělem, nemusel si být v Hell, nemusel by si prostě procházet tím, čím sis procházel," vysvětlil mu. S povzdechem se otočil, aby zašel pro něco, čím by utřel rozbitá vajíčka. Ovšem daleko se nedostal, protože se před ním znenadání objevilo našedlé křídlo, které ho zastavilo.

„Je mi zcela jedno, čím vším si budu procházet. Miluji tě a to se nezmění. Budu s tebou, i kdyby mi to každý zakazoval. Klidně, ať jsem padlým andělem. Miluji tě a nevzdám se tě, Harry. Tak přestaň říkat takové blbosti," říkal mu, když si složil křídla na záda a přešel před něj. S odhodláním se mu díval do očí, aby jeho zelenooký přítel prostě pochopil, že to myslí vážně.

„Taky tě miluji, andílku," vydechl. Harry se sehnul ke svému drobnějšímu příteli, aby mu daroval jemné políbení na rty. Když si Louis uvědomil, že se chce hned odtáhnout, dlaň umístil na jeho šíji a více se přitiskl na Harryho plnější rty. Nepřemýšlel nad tím, když pootevřel své rty, aby nechal Harryho jazyk, aby prozkoumal jeho ústa.

Kdyby mohl, nechal by se touhle chvíli unášet do konce všech dní, ale náhle uslyšel kroky, které jej donutily se od svého nejdražšího odtáhnout. Porozhlédl se po kuchyni, a když jeho oči našly osobu, která kroky vydávala, myslel si, že vidí špatně.

„Mami?" vydechl. Do očí se mu hnaly horké perly, když na něj žena kývla. Sledoval její postavu, jak stojí před ní, několik kroků od něj. Promnul si oči a štípl se do paže, aby se přesvědčil, že se mu žena nezdá. Její brunet vlasy jí rámovaly jemnou tvář, na rtech měla mateřský úsměv a oči se jí leskly slzami.

„Ahoj, Louisi," pozdravila jej žena s něhou v hlase. Modré oči se přesunuly ze ženy na zelenookého, jenž měl zmatený výraz ve tváři. Ovšem hned si svého andílka vtáhl do náruče, když si všiml, že mu po levém líčku skanul první slaný korálek.

Začal jej hladit po zádech, sem tam mu do vlasů vtiskl polibek. Se sklíčeným pohledem se ho snažil uklidnit. Louisovo tělo se třáslo pod mocí vzlyků, kolem nebeských duhovek se stahovala rudá mračna, která neznačila nic dobrého. Taky cítil, jak mu hrudním koši silně bije srdce a jak se mu hrudník zběsile nadzvedával.

Tak nějak mu došlo, že zemřela žena, která jej porodila a dala mu život.  Bylo mu to líto, ale jediné, co mohl udělat bylo, že se pokusí andílka uklidnit, aby mu neomdlel v náručí. Bolelo jej, když ho takhle viděl. Zničeného, nebesa potopená v slzách, užší rty vzlykající, třesoucí se tělo a jeho mysl zlomená.

„Jsem tady s tebou, zlato," zašeptal mu do vlasů. Zesílil stisk paže na jeho pasu, načež ho nadále hladil po zádech. Bolel ho hrudník z toho, jak se snažil držet dech stabilní. Ovšem něco takového posouval někam do koutu své mysli, jelikož teď se musel postarat o svého přítele.

„Jak si zemřela?" zeptal se zničehonic Louis. Škytavě se nadechoval a slzy se vsakovaly do Harryho oděvu. Zahrabal si tvář do Harryho krku, načež doufal, že nepřijde Zayn. Docela špatně by se vysvětlovalo, proč vlastně pláče. Tak nějak tušil, že by to pochopil, ale nechtěl mu to říkat.

„Leukémie," opáčila mu. Jak jemu, tak Harrymu bylo jedno, že by měli péct. Něco takového mohlo počkat. Modrooký byl rád, že se po takové době vidí se svou milovanou matkou, ale trápilo ho, že jeho sestry byly na vše samy. Nejprve je opustil on a po necelých pěti letech je ještě opustí matka. Bylo to vůči nim nespravedlivé.

„Co teď bude se sestřičkami?" optal se zlomeně Louis. Pažemi objal Harryho trup, načež křídly objal celé jeho tělo. Cítil se tak vždy lépe. Jako kdyby byl více o samotě se svým přítelem, že takhle k nim nikdo nemohl.

„A nechtěl bys mi spíše vysvětlit, kdo je ten mladý muž, ke kterému se tak tulíš?" otáže se ho jemně. Louisovo svalstvo se napjalo, jelikož nikdy nepomyslel na to, jaký postoj by měla k LGBT+ komunitě. Sice mu říkávala, že by ho milovala pořád stejně, ať už by byl kým byl, ale na tohle téma se nikdy nedostali.

„To je můj přítel Harry," odpověděl jí. Docela ho zajímalo, proč se ho nezeptala spíše na to, proč má křídla našedlá, nebo že ho Harry vidí. Avšak teď bylo pro něj důležitější a doufal, že ho matka neodsoudí.

„A jsi s ním šťastný?" zeptala se znovu. Odtáhl se od vyššího bruneta, který ho pořád hladil po zádech, dával mu polibky do vlasů a pouze mlčky poslouchal to, co říká Louis. Chtěl pro něj být psychickou oporou, být pro něj opěrným sloupem.

Modrooký mu položil dlaň na tvář, přičemž jej palcem pohladil po líci. Podíval se mu se zamilovaným úsměvem do očí a věnoval mu motýlí polibek na rtech. Cítil, jak ho šimrá v břiše, jak se mu ze všechny té lásky motá hlava.

„Abych byl k tobě upřímný, mami," začal, věnoval jí krátký pohled, než se podíval zpět do kouzelných lesů staršího, načež svou myšlenku dokončil: „Jsem s ním nejšťastnější. Jsem s ním šťastnější než s Eleanor. A taky více zamilovaný."

Harry se na něj se zamilovaným úsměvem podíval, něha v očích. Sklonil se k němu, aby mu mohl věnoval delší polibek na rty, po kterém následoval eskymácký. Kdyby mohl, slíbal by mu rty a umačkal ho v objetí. 

Byli pro sebe vším. Jeden pro druhého dýchal, nabíral kyslík do plic. Byli pro sebe světem, láskou, štěstím. Doplňovali se jako chybějící libra do milionu. Byli kontrastem jako Slunce s Měsícem. Milovali se jako spřízněné duše. Nepotřebovali ve svém životě nikoho, pokud měli toho druhého po jeho boku.