My fallen angel [Larry] ✔

No. 23: I have the last one

Týdny ubíhaly jako voda mezi prsty. Louis každým dnem doufal, že se u brány neocitne jeho milý, kterého neviděl už dlouhou dobu. Niall mu říkal o každé akci, kterou zelenooký brunet podstoupil, říkal, co se tam dělo a jestli se něco stalo Harrymu. Nedokázal by unést, kdyby se mu něco stalo. Možná proto málem omdlel, když zjistil, že jej na jedné akci postřelili. Avšak ne nějak závažně.

„Dnes mají další akci. Dle mého to bude jedna z nejtěžších," oznamoval mu u brány blonďatý anděl. Louisovi se před očima objevily černé mžitky, načež doufal, že jej Niall ochrání. Netušil, jaký mu Bůh udělil osud, ale věděl, že jej blonďák odvrátí. Musí.

„Dohlédni na něj," zaprosil modrooký. Roztřesenou rukou si vjel do vlasů, za které nakonec zatahal. Už zde do Heaven přijal několik vojáků. Dokonce jednoho i z Harryho jednotky. Měl chuť se ho zeptat, jak to Harry zvládá, zda se mu něco neděje.

„Dohlédnu. Za prvé je to má práce a za druhé nechci sledovat, jak se mi tady hroutíš," povzdechl si. Zamával křídly, načež mu jedno pírko vyletělo z křídel. Všiml si, jak jej Louis zkroušeně pozoruje, což se k němu rozešel a objal ho kolem ramen.

„Nic se mu nestane. Slibuji," zašeptal mu do ucha. Louisovy paže objaly jeho trup, načež se čelem opřel o jeho rameno. Z hrdla se mu ozval dlouho zadržovaný vzlyk, po kterém následovala jedna slza, jež se vsákla do Niallova oděvu.

„Chtěl bych tam být s ním. Abych ho mohl chránit já. Dávat na něj pozor, slyšet jeho hlas, poslouchat jeho smích. Abych věděl, že je v pořádku," zavzlykal. Silněji se natiskl na jeho tělo, ale pořád mu v hlavě proudila jediná myšlenka. A to ta, že to není objetí od Harryho. Od toho, kterému patřilo celé jeho srdce.

„Ještě chvíli to vydrž. Za chvíli dostaneš svá křídla zpět a budeš moct být s ním," konejšil ho. Tedy, aspoň se o to pokoušel. Jenže ani v nejmenším to na drobného brunetka nefungovalo. Netušil, jak jej uklidnit. Poslední dobou se mu do náruče hroutil častěji.

„Jenže během té chvíle se toho může stát tolik a já to nijak neovlivním," vzlykal škytavě dál. Jeho nebesa nadále plakala, hrdlo stále vypouštělo hlasité vzlyky. Mysl mu začali okupovat démoni, kterých se nemohl zbavit, i když si to tak moc přál. Chtěl jen konejšivá slova od své lásky. Tak stejně i objetí.

„Během toho ho budu chránit já," mluvil k němu. Začal jej hladit po zádech, načež opravdu doufal, že aspoň tohle na něj zafunguje. Ovšem se mýlil. Uvědomoval si, že musí jít, protože akce začíná, ale taky nechtěl tohle zlomené tělíčko nechat o samotě.

„Tak," vzlykl, „už běž. Ať mám lepší svědomí z toho, že už jsi u něj," zamumlal mu do ramene. Pomalu se od něj odtáhl a otřel si tváře od slz. Trhaně se zhluboka nadechl, načež se pokusil o jemný úsměv, aby měl Niall jistotu, že je v pořádku, ale spíše z toho vyšel pouhý úšklebek.

„Hlavně nedělej žádné blbosti, Loui," povzdechl si. Počkal na jeho odezvu, která přišla ve slově neboj, což se okamžitě přenesl k Harrymu. S dalšími dvěma muži stál za kouskem zdi a pokoušeli se likvidovat své nepřátele, kterých bylo mnohem více.

Neměl tušení, jak zrovna tady Harrymu pomoct. V této situaci byl zcela bezmocný. Neměl mu jak pomoct, jelikož se neměl kam dostat do bezpečí, aniž by jej nepostřelili. Všiml si, že si Harry něco mrmlá pod nosem, ale nějak neměl čas na to, aby zjistil, co si to říká.

Dal mu znamení, že je tady s ním, což se zelenookému vykouzlil menší úsměv na rtech. Byl si nyní mnohem jistější, když věděl, že při něm stojí strážný anděl. Avšak na druhou stranu ho zneklidňovalo, co má anděl v plánu, protože sám si byl vědom nemožnosti, že se nemá kam pohnout.

„Marshalle, máš ještě nějakou plynovou bombu!?" křikl na něj zelenooký. Byl k němu natočen zády, jelikož on střílel z levé strany zdi, Marshall z prostředku a třetí muž z pravé strany. Byli na pokraji sil. Nemohli se nějak spojit s velitelstvím a požádat o posily, pomalu jim docházely náboje.

„Mám poslední!" křikl nazpět. Harry se zhluboka nadechl a snažil se z hlavy vytěsnit myšlenky, jak umírají. Niall tohle všechno sledoval, načež měl chuť se rozbrečet nad tím, jak se cítil zcela bezmocný. Snažil se vymyslet cokoli, ale na nic nedokázal přijít.

„Hodíš to těsně před nás! Uděláme kouřovou clonu, aby nás nešlo vidět! Pokud tohle nevyjde, zemřeme tady!" nakázal mu. Marshall mu to slovně odsouhlasil a bombu odjistil. Hodil to těsně k nim, načež teď byla řada na anděli, aby zelenookého bruneta ochránil.

„Teď!" zařval zelenooký. Otočili se, aby odtamtud mohli co nejrychleji utéct. Uslyšely hlasy v jiném jazyce, jak se o něčem dohadují a následně uslyšely zběsilou střelbu, když se je naslepo snažili zasáhnout. Pro blonďatého anděla to bylo dosti těžké, jelikož skrze kouř neviděl na nepřátele, neviděl pořádně dráhu kulky.

„Harry!" zakřičel zděšeně Marshall, když si všiml, že Harry padá k zemi. Společně s druhým mužem se zastavil, aby ho mohli vzít na ruce. Měli omezený čas na to, aby jej vzali, jelikož kouř rychleji mizel, než by potřebovali.

„A do prdele," zaklel Niall. V Harryho zádech a v jeho boku byly střelné rány. Bez otálení k němu doletěl, načež se pokusil do jeho těla dodat jistou energii, nějak pozastavit rychlost krvácení, aby to vydržel, co možná nejdéle.

„No tak, vydrž. Musíš to vydržet. Pro Louise," mluvil k němu, i když mu bylo jasné, že jej neslyší. Sledoval Marshalla s mužem, jak jej berou na ruce. Maskáčový oděv byl z části prosáklý krví, načež si všiml, že si Harry na ránu z boku tlačí rukou.

„Budeš v pořádku. Musíš to zvládnout. Pro tvého přítele," povzbuzoval ho Marshall, jako by slyšel mluvit Nialla. Věděl, že pokud tohle řekne Louisovi, zhroutí se z toho, uzavře se do sebe a bude se zevnitř ničit. Věděl, že pokud to zjistí, jeho srdce s duší se zlomí.

„Musíme se dostat k nějakému telefonu," řekl zoufale. Potřebovali se co nejrychleji dostat na základu. Začali skoro až běžet, když si všimli, že Harry začínal vykašlávat krev. Došlo jim, že rána poškodila plíci a má vnitřní krvácení.

„Vydrž. Nezemřeš tady," konejšil ho Marshall. Niall se snažil, aby všechno zmírnil, ale i na něj šla mdloba, jelikož používal veliké množství své energie. Avšak věděl, že i kdyby použil všechnu svou energii a on zůstal ležet na písku, pořád by věděl, že napomohl Harrymu k tomu, aby měl co největší šanci k přežití.

„Louisi," zachrchlal zelenooký. Snažil se udržet oči otevřené, ale víčka měl příliš těžká. Pokoušel se, aby co nejdéle vydržel při vědomí, ale množství bolesti v těle mu to znemožňovala. Snažil se zabránit mysli, aby nepadla do temnoty nevědomosti, ale vytékající krev z ran nešla zastavit.

I přes všechnu snahu se jeho svalstvo povolilo, mysl padla do bezvědomí. Nacházel se ve studené, temné nevědomosti, načež netušil, zda se ještě někdy hadí duhovky podívají na tento svět. Avšak jeho poslední myšlenkou bylo, že ví, že každou chvíli Louise uvidí.