My fallen angel [Larry] ✔

No. 35: How was your first time?

Louis seděl na kraji postele v Harryho pokoji, kde na lůžku dospával jeho přítel. Byl rád, že se operace podařila, že během operace nevznikla žádná komplikace. Zayn seděl na plastové židli, načež se díval na to, jak strhaný Louis je. Viděl na něm, že má mnoho starostí, že na ramenou má příliš těžká břemena, ale netušil, jak mu pomoct. 

„Děje se něco?" zeptal se ho tiše, jelikož nechtěl zbytečně vzbudit Harryho. Taky si myslel, že by na něj Louis vyletěl jako čert z krabičky, že si něco takového dovolil. Ostatně by se mu nedivil, když se díval na to, jak vypadá. Bledá pokožka, kruhy pod očima, přičemž oči měl rudé. Působil jako mrtvola, kterou z menší části byl.

„Hm? Nic," opáčil mu šeptem. Pohladil Harryho po paži, což ucítil, jak se mu srdce rozbušilo šílenou rychlostí. Ani se na snědého muže nepodíval. Jeho pohled byl věnován pouze tomu, jenž měl zelený pohled uvězněn pod víčky, bledou pokožku a jizvy po těle.

„Sice nejsem Harry, nejsem tvůj přítel, ale i tak jsem tady pro tebe. Už tě beru jako mladšího brášku," říkal mu konejšivě. Modrooký anděl se sám pro sebe usmál, ale už mu nějak neodpověděl. Jen si v hlavě řekl, že je tu pro něj taktéž, ale jinak byl tiše.

Hodnou chvíli bylo ticho, neutrální a bylo rušeno pouhým pípání přístroje, ale to skončilo, když nebe proťal blesk, načež se do pár sekund ozvalo hřmění. Menší brunet si pouze povzdechl, ale hned vytřeštil oči, když uviděl, jak Harryho tělo sebou škublo a následně otevřel oči.

„Ahoj, zlato. Hlavně nemluv a moc se nenadechni," přikázal mu okamžitě Louis. Na tváři se mu vytvořil úsměv, což se usmál i Harry. Dívali se sobě do očí, přičemž vedli němý rozhovor, který byl plný bolesti, porozumění a lásky. Ocitli se ve svém světě, kde nikdo nesměl. Pouze oni dva.

„Ahoj, Harry," pozdravil i Zayn. Jenže tomu ani jeden nevěnoval pozornost. Jediné, co slyšeli, bylo šumění krve v uších, rychlé bití srdce v hrudním koši a splašený dech. Louis se díval do tajemných lesů, které se spojovaly s čistým nebem.

Náhle Louis vylekaně vypískl, když do něj Zayn drkl. Přerušil oční kontakt se svým milým, načež se podíval na Zayna, jenž mu daroval omluvný úsměv. Modrooký nad tím pouze protočil očima, což na něj kývl, ať začne mluvit.

„Měl by si zmizet. Za chvíli přijde doktor," oznámil mu. Louis si povzdechl, věnoval Harrymu úsměv se silnějším stiskem na propletených prstech, než zmizel. Na rtech se mu objevil větší úsměv, když si všiml, že Harry posmutněl. Zahřálo ho to u srdce, když viděl, že jej potřebuje vidět, že si potřebuje být jistý, že je tam s ním.

A jak Zayn řekl, tak se i stalo. Do menší chvíle přišel doktor, jenž okamžitě začal Harryho poučovat. Nebyl moc nadšen tím, že Harry bude mít tolik problémů, že bude muset až do konce života brát léky, ale pořád byl rád, že nebude muset žít s jednou plící.

„To je ode mne tedy vše," řekl po chvíli doktor, když kontroloval zdravotní údaje Harryho.  Když zjistil, že je opravdu vše v pořádku, odešel. Menší brunet raději chvíli počkal, jestli se někdo neobjeví, ale když zjistil, že je vzduch čistý, zviditelnil se. Nejraději by se mu vrhl kolem krku, ale nemohl, protože věděl, že by mu ublížil.

„Mám vás tady nechat osamotě?" zeptal se Zayn těch dvou hrdliček. Modrooký cítil, jak se mu do tváři žene krev, tudíž očekával, že si jej někdo splete s rajčetem a do chvíle s pyré. Netušil, proč se tak červená, proč je najednou tak stydlivý, ale nějak se tím netrápil.

„Není nutné," opáčil mu. Podíval se zpět na Harryho, jenž se na něj široce usmíval, tudíž ukazoval ony ďolíčky, které jej vždy uchvátí. Chtěl se k němu naklonit, lapit jeho rty do svých, nechat se unášet daným momentem. Chtěl nechat jejich rty, ať do sebe zapadnou jako písmena do jednotlivých slov, jako drahokam do prstenu, Chtěl, ať jejich rty do sebe zapadnou jako jejich dlaně, když si propletou prsty.

„Jaké bylo vaše poprvé?" optal se zničehonic snědý muž. Modrooký začal kuckat, jelikož se začal dusit tím, že vdechl slinu. Vytřeštil oči a zrudl jako ředkvička, i když neměl důvod. Nikdy mezi sebou nic neměli, ani to mazlení. 

Vyděšeně se podíval na Harryho, jenž byl taky rudý jako rajče. Ani jeden k tomu neměl důvod. Nejdál, kam zašli, tak bylo líbání, ale jinak opravdu nic. Ani jeden netušil, proč jsou najednou červení, že by se z nich dokázal udělat marmeláda, ale ani jeden po tom raději nechtěl pátrat.

„Proč se, proboha, na něco takového ptáš?" zeptal se Louis. Jeho červeň se plazila až na jeho krk, kde dál putovala na hrudník. Cítil, jak se mu právě hrudník chvěje, jak kdyby tam byl chřestýš. Srdce mu šílelo, jako kdyby umíral.

„Jsem zvědavý," opáčil mu, načež s úšklebkem pokrčil rameny. Sledoval, jak si Louis vložil hlavu do dlaní, načež se k němu otočil zády a hlavu zabořil do přikrývek. Ovšem si vybral špatné místo, když si ji položil na místo, kde měl Harry rozkrok, přičemž to pro staršího z páru bylo horší, když Louis s tou hlavou zavrtěl.

„Eh, Louisi," zamručel Zayn se smíchem. Louis opětovně zavrtěl hlavou, ale vystrašeně zvedl hlavu, když uslyšel zasténání z Harryho strany. Zornice se mu rozšířily, ale netušil z čeho. Jestli ze strachu nebo z toho, jak nádherně to pro jeho uši znělo.

„Promiň," vychrlil ze sebe rychle. Aniž by tušil, začal červenat ještě více. Chytil jej zase za ruku, propletl si s ním prsty, načež ho políbil na hřbet dlaně. S omluvným úsměvem se mu podíval do očí a doufal, že není nějak naštvaný nebo něco.

„V pořádku," opáčil mu šeptem. Anděl si úlevně oddechl, přičemž mu silněji stiskl dlaň. Měl chuť si vedle něj lehnout a spokojeně vedle něj usínat. Ovšem něco takového nemohl, jelikož mohl kdykoli někdo přijít a on chtěl, aby Harry cítil, že je s ním. Avšak taky věděl, že by jej to bolelo.

„Vy jste spolu ještě nespali, že? Jak sleduji vaše reakce. Hlavně Louise," utahoval si z něj. Louis podrážděně zavrčel, načež roztáhl křídla a jedním ho praštil, až spadl z postele, protože ono křídlo bylo trochu mohutnější. Navíc to nebylo jen nějaké šťouchnutí.

„Hey!" 

„Přestaň s tím nebo tě znovu praštím!" pohrozil mu anděl. Jako malé dítě nafoukl tváře, což se ozvalo aw, načež zase začal červenat. Měl chuť zmizet, ale s úsměvem v hlavě si řekl, že by Harrymu něco takového neudělal, když neměl žádný důvod.

„Miluji tě," zašeptal mu do ucha, když se k němu sehnul. Odtáhl se od něj, načež mu dal polibek na čelo. Následně se mu podíval do očí, což věděl, že oni dva vydrží vše, pokud si budou po boku.