My fallen angel [Larry] ✔

No. 37: I'd like to take you somewhere on a date

„Měl by si zmizet," oznámil náhle Louis svému kamarádovi, když uslyšel klapnutí dveří. Byl rád za to, že si opět mohli jen tak popovídat, aniž by museli něco řešit. Vždy, když se sešli, tak byl někde s něčím problém. Ovšem teď se smáli, bavili a nechali realitu, potíže být.

„Co kdyby si aspoň ty někdy našel mě? Už si připadám, jako kdybys byl nějaký pes, který mi ukradl jídlo a já tě naháním," opáčil mu se smíchem blondýn. Na znamení rozloučení mu rozcuchal vlasy, že modrooký pouze nafoukl tváře. Už mu nestihl odpovědět, jelikož do vteřiny zmizel.

Najednou se dveře do ložnice otevřely, přičemž v nich stál zelenooký brunet, jenž se zděšeně začal rozhlížet. Anděl naklonil hlavu na stranu s němou otázkou, co to jako vyvádí. Zmateně pozvedl jedno obočí, když sledoval svého přítele, jak se na patě otáčí a jde někam do bytu.

Modrooký se postavil na nohy, načež se rozhodl jej následovat. Menší z nich pořád nechápal, co Harry hledá, a když se jej ptal, neodpověděl mu. Ostatně se na něj ani neotočil, jen dále chodil po bytě a něco hledal.

„Louisi!?" křikl náhle zelenooký zoufale. Jmenovaný se zastavil v kroku a zaraženě na něj koukal. Hlavu znovu naklonil do strany, načež sledoval širší záda vyššího, od kterého se hlava stále točila do stran.

„Harry, já jsem," najednou se zastavil v polovině věty a rozesmál se. Pokroutil nad sebou hlavou, do které se následně praštil. Až teď mu došlo, že se zapomněl zviditelnit. Když mluvil s Niallem, zneviditelnil se, aby na sebe zbytečně nepřitahoval pozornost Harryho hosta, jenž před chvíli odešel.

„Za tebou," oznámil mu, když se zviditelnil. Louisův přítel se rychle otočil za hlasem a úlevně si oddechl, když zjistil, že je tady s ním, že mu nikam neutekl. Udělal k němu několik rychlých kroků, přičemž jej sevřel v medvědím objetí.

„Kde si byl?" zeptá se ho šeptal do ucha. Tázaný ho obejme kolem krku pažemi a jeho tělo obejme křídly. Vzpomněl si na chvíle, kdy si tohle přál. Objímat jej, chránit ho křídly. Byl za to vděčný, byl rád za to, že se mu splnilo to tiché přání.

„Celou dobu jsem byl za tebou. Jen jsem se zapomněl zviditelnit," opáčil mu se smíchem. Tiskl se k něm, jak jen nejvíce mohl. Bylo mu zcela jedno, že musí trochu stát na špičkách. Sice jej jeho výška štvala, ale taktéž se mu líbilo, jak v tomhle byl s Harrym rozdílný. Byli jako obr a skřítek, jako mohutný strom a malinká kytička, jako Pluto a Jupiter. 

Jen tam tak stáli v objetí, v tichu. Vnímali dech toho druhého, bití srdce toho druhého. Oba dva cítili motýlky v břiše, jak je šimrají křídly. Milovali ten pocit, když si byli takhle blízko, ale Louis se bál zajít dál.

„Chtěl bych tě vzít někam na rande," zašeptal Harry tak tiše, že si menší z nich myslel, že se mu to zdálo. Mírně se od vyššího odtáhl, aby mu viděl do očí. Na plnějších rtech vězel nervózní úsměv a v očích byla vidět nejistota.

„Rád bych s tebou někam šel, ale nemůžu se jen tak zjevit mezi lidmi," odvětil mu smutně. Dlaň položil na jeho líčko, načež jej tupými nehty začal jemně škrabat pod uchem. Zelenooký se sklesle pousmál a Louisovu dlaň překryl tou svou.

„Tak pojedeme někam, kde nikdo není," snažil se dál. Anděl poznal, že by nemělo velký smysl mu odporovat. Ještě k tomu, když sám chtěl někam na rande se svým milovaným. Bylo by to jejich zcela první rande, což byl už teď nadšený.

„Tak tedy dobře. Tvé pozvání přijímám," oznámil mu se zářivým úsměvem. Jeho líčka nabírala barvu nachu a úsměv se pokoušel o roztržení jeho obličeje. Oči mu zářily jako hvězdy, načež si on sám připadal jako na nějakém mráčku.

„To jsem moc rád," zavrněl spokojeně vyšší z páru. Díval se na svého přítele, jak mu radost zjemnila tvář, jak se najednou změnil v malé dítě, které je fascinováno barvami ve světě. Se zamilovaným úsměvem se k němu znovu sklonil, načež nechal jejich rty, aby se k sobě přitiskly. 

Anděl měl náhle pocit, jako kdyby měl každou chvíli omdlít z toho, kolik emocí v něm vybuchlo. Cítil se, jako kdyby byl petarda, která ve vzduchu vybuchne. Byl si jist, že kdyby tou petardou opravdu byl, vytvořil by na nebi obří srdíčko.

„A kam mě to chceš vzít?" zeptal se zvědavě. Ruce opětovně objaly vyššího kolem krku, přičemž ho začal jemně škrabat po šíji. Všiml si, jak Harry spokojeně přivřel oči a vypustil vzduch z plic, jenž se otřel o Louisovu pokožku.

„To už je překvapení, andělíčku," zašeptal uvolněně. Louis vylekaně vypískl, když Harry silněji stiskl jeho boky a vyhodil si jej tak do náruče. Už automaticky omotal nohy kolem Harryho pasu, přičemž si je zkřížil v kotnících.

„Víš ty o tom, že umím chodit?" postěžoval si s chichotáním. Zelenooký pouze pokýval na to, že to ví, ale nějak ho nehodlal pouštět. Ostatně to nechtěl ani Louis. Bylo mu takhle příjemně a nikdy by to za nic neměnil. Harryho miloval celým srdcem, celou duší. Miloval ho tak moc, že by zaprodal duši Satanovi.

„Harry!" vypískl, když se znovu vylekal, jelikož si Harry příliš prudce sedl na pohovku. Ovšem až teď si uvědomil, co Harry udělal. Naštvaně nafoukl tváře a vrazil mu jemný pohlavek, což se na něj Harry zmateně podíval.

„To máš za to, že si mě nosil, když jsi chvíli po operaci," zabručel na něj hraně naštvaně. Nedokázal na něj být dlouho naštvaný. Ne s tím, jak na něj ublíženě koukal. Vypadal totiž jako nebohé štěňátko, které prosilo o kousek jídla.

Harry se nadechoval k tomu, že mu něco odpoví, ale Louis jej předehnal: „Pane bože, na tebe se nedá dlouho zlobit. Ty vypadáš tak roztomile, že to spíše vypadá, jako bych se zlobil na štěně." Tváře zelenookého nabraly lehce červené barvy.

„Přestaň být tak roztomilý," zaúpěl hraně vyčerpaně Louis. I jemu se do tváří hnala krev, když sledoval, jak se na něj Harry se zatajeným dechem a s omámeným pohledem kouká. Už to nedokázal vydržet, tak si urychleně schoval hlavu do Harryho krku, což si vysloužil tichý smích.

Anděl si připadal jako v nějakém snu, ze kterého se už nikdy nechce probudit. Bylo mu takhle nádherně, přímo skvostně. Cítil se býti milovaný, cítil se v bezpečí. Věděl, byl si jist tím, že je tohle místo, kam patří, kde patřit měl i před tím. 

„Andělíčku?" 

„Um?"

„Co se trošku pomazlit? Mám chuť ti slíbat rtíky," zavrněl Harry. Louis se zachichotal, nechal jeho tváře ještě více zčervenat. Na délku loktu se odtáhl od Harryho hrudi, na kterou se vzápětí zpět přitiskl, když nechal rty, aby přilnuly k těm plnějším.