My fallen angel [Larry] ✔

No. 29: That's disgusting

Dny ubíhaly, až se to dvěma mužům zdálo, že až příliš rychle. Strach a nejistota stoupala, jelikož doktor nepřicházel s tím, že se našel dárce. Zbývaly už pouhé dva týdny do toho, kdy zelenooký muž podstoupí operaci s tím, že přijde o plíci a bude nucen žít jen s jednou.

„Harry, i kdyby si žil jen s jednou plící, pořád budeš žít. To je nejdůležitější, ne?" konejšil jej Louis, ale bylo to k ničemu. Jeho přítel byl v neustálém strachu, v bolestech, v nejistotě. Menší brunet netušil, co má dělat. Byl na pokraji svých sil.

„Navíc máme před sebou dva týdny. I během jedné hodiny se toho může tolik změnit," snažil se dál, ale bylo to vniveč. Aniž by nahlížel do jeho pocitů, cítil z něj to napětí, které mohlo za napnuté svalstvo.

„Dva týdny strachu," zasípal zelenooký. Louis se nadechoval k tomu, že by mu na to odpověděl, popřípadě pokáral za to, že se snaží mluvit, ale ozvalo se zaklepání na dveře. Rychle věnoval svému milému úsměv, načež se silnějším stiskem na spojených dlaních zmizel.

Do pokoje vešel snědý muž s brunetkou po boku. Tu brunetku už viděl. Byla tak moc podobná Harrymu, že by se ani nedivil, kdyby to opravdu byla jeho sestra. Ovšem Harry nikdy o jeho rodině nemluvil, ani se o ní nezmínil.

„Ahoj, Harry," pozdravil ho snědý kamarád. Modrooký uvažoval, kam by mohl zajít, aby se směl zviditelnit, jelikož mu došlo, že oni dva jej smí vidět. Ostatně už je mu zcela jedno, co mu na to řekne Bůh. Tak či tak jej čekalo, že se stane padlým.

„Ahoj, bráško," pozdravila i brunetka. Tím se Louisova teorie potvrdila, ale za to jeho přítel nevypadal, že by byl zcela nadšen tím, že je s ní v jedné místnosti. Nechápal to, ale chtěl to pochopit. A hlavně pro něj chtěl být oporou.

Napadlo jej, že by zašel do koupelny, která je v pokoji, ale to hned zamítl, když si všiml, že jsou dveře zavřené. Ovšem mu hlavou blesklo, že může projít skrze dveře jako nějaký duch, i když mu následně malou chvíli bude špatně. Avšak se mu to zdálo jako nejlepší řešení.

Vstal ze židle, načež přešel ke dveřím. Dostal se do koupelny, což se musel na chvíli zastavit v pohybu, když se mu zamotala hlava a žaludeční šťávy se mu hnaly do úst. Ovšem to po chvíli přešlo, on se mohl zviditelnit a jít za tím, koho tolik miluje, že by byl ochotný obětovat úplně vše.

Tři páry očí se na něj stočily, což pocítil jemnou nervozitu, ale jen nad tím v hlavě mávl rukou. Sic neměl rád tolik pozornosti, ale tu svou zaměřil na zelenookého bruneta, jenž mu daroval úsměv. Pozdravil oba návštěvníky, načež se posadil zpět na židli. Teď se jen musel modlit, aby nepřišla sestra nebo doktor.

Bez nějakého váhání chytil Harryho ruku, kde si a ním propletl prsty. Všiml si jemného úsměvu na Zaynově tváři, ale zase opovržlivé grimasy na tváři od brunetky. Tak nějak mu začínalo docházet, proč o své rodině zelenooký nemluvil.

„Kdy jste se vy dva stihli dát dohromady?" vyzvídal s rostoucím úsměvem Zayn. Louis si sedl na kraj postele, aby si snědý muž mohl sednout. Ani jednou se nepodíval na dívku, která se opravdu netvářila nějak šťastně. 

„Těsně před tím, než Harry odjel do Pákistánu," odvětil mu modrooký. Ostatně mu ani nelhal. Vzpomněl si na jejich společný, první polibek, což mu líčka nabrala jemně růžovou barvu, že se to nedalo ani postřehnout, ale ten široký a zamilovaný úsměv neskryl.

„A už padla první pusa?" ptal se dál, což se Louis cítil, že umí číst myšlenky. Podíval se na Harryho, načež mu věnoval políbení na hřbet dlaně. Darovali si zamilovaný úsměv, přičemž se Louisovi rozechvěla kolena z toho, jak nádherný ten úsměv byl.

„Museli jsme to nějak zpečetit," odvětil mu vyšší brunet, což se menší zachichotal. Všechny tři osoby mužského pohlaví zcela ignorovali tu jedinou dívku, která se na tohle jen dívala a doufala, že se jí to jen zdá. Ovšem po tom, co se štípla do paže, zjistila, že se jí to opravdu nezdá.

„To je nechutné," zavrčela opovržlivě dívka. Všechny tři pohledy se na ni stočily. Jeden byl nechápavý, druhý naštvaný, třetí nenávistný. Její pohled se upíral na zelené duhovky, které jí propalovali bolestnou díru do těla.

„Prosím?" taktéž zavrčel Louis. Díval se na dívku, která se znechuceně dívala na jeho přítele, jenž se snaží uklidnit, jelikož ho začal bolet hrudník, jak se snažil uklidnit svůj dech. Louis nedokázal pochopit, proč za ním chodila do nemocnice, když říká tohle a pouze zhoršuje jeho zdravotní stav.

„Jsi snad hluchý, buzničko?" vyprskla. Louis zesílil stisk na dlani, vztek v něm vzrůstal, pomalu bublal. Je fakt, že je to jen pár měsíců, co si přiznal, že není pouze na dívky, ale po tom všem, čím si musel kvůli tomu vytrpět, to nemohl nechat v klidu.

„Přál bych si, abych byl. Taky to, abych byl slepý, abych neviděl tvojí tvář. Co máš za problém?" vrčel na ni. Hruď se mu rychleji nadzvedávala, tak stejně srdce rychleji bilo. Ucítil, jak mu jeho milovaný stiskl silněji dlaň, ale ignoroval to.

„Ten, že můj jediný bratr je jen nechutný teplouš, který se málem nechal zabít a aktuálně se nedokáže sám bránit. A do toho si našel někoho, jako jsi ty. Hádám, že kdyby měl možnost, určitě by zase zdrhl. Tak jako kdysi," vrčela taky. Všiml si, jak dlaň zaťala v pěst, přičemž k nim udělala krok. Jeho mozek najednou vypnul, když se postavil z postele, před kterou si stoupl, a aby uchránil své blízké, roztáhl mohutná křídla, aby je skryl.

„Pokud ti to doktoři neřekli, tak Harry čeká na operaci plic, takže je asi jasné, že nebude moct příliš mluvit, paní chytrá. A ty se mu divíš, že od vás utekl, když říkáš tohle? Tobě by bylo očividně zcela jedno, kdyby v té válce zemřel," bránil ho. Úplně ignoroval ty dva, přičemž snědý muž právě zjistil, kým Louis opravdu je.

„Co to-" zasekla se. Až teď Louisovi došlo, co udělal, ale jednal podvědomě. Jeho mozek pouze křičel s tím, že musí Harryho ochránit, i kdyby jej to stálo bolestivé odebrání křídel. Už teď si byl jistý, že bude muset za andělem, jenž nese jméno Memoriae.

„Tohle se nemělo stát," vydechl sklíčeně. Křídla složil zpět na záda, načež je nechal, aby nešla vidět. Byl si jist, že po tomhle se opět setká s Bohem, přičemž si od něj znovu vyslechne, co to zase dělá. Věděl, že je už dávno v problému.