2. kapitola

243 18 3
                                    

„Měl bys něco sníst, bratře," pokusila se Elizabeth opatrně promluvit na sourozence, který už několik dlouhých minut netečně hleděl na svůj mosazný talíř, jenž přetékal masem a dušenou zeleninou. Doposud nesnědl ani jedno sousto. A bohužel si tento zvyk pěstoval už pár dní.

„Ty také, mladá dámo," otočila se Elizabeth i na svou dceru.

„Strýček Adam není," zamračila se Lilith.

„To ale neznamená, že ty a tvůj strýc budete hladovět."

„Dokud strýček Adam není, já jíst ne." Postavila si Lili hlavu.

„Že dostaneš na zadek?" vložil se konečně i Neil. Jeho autoritativní hlas na dceru platil. Maličká se po otci vyděšeně podívala a pak se spořádaně chopila lžíce s ovesnou kaší.

„Hodná holka." Pohladil ji po kudrnatých vláscích a zadíval se přitom na Tommyho.

„Ale co s vámi, Mylorde? Když na vás zakřičím, jednu mi natáhnete," zkusil to Neil s humorem. Bylo jasné, že Tommy na vtípky náladu nemá, ale Neil chtěl zkusit aspoň něco. Tommy nejedl od okamžiku, kdy Adam opustil hrad Bodiam. Když se s manželkou a dcerou vrátili z trhů, našli smutného lorda sedět v hlavní síni. Na Adamově křesle. Byl to žalostný pohled a bohužel to nezažívali poprvé. Tommy prostě Adamovy služební cesty nenesl dobře.

Lilith se po něm v hladovění začala opičit až dnes, ale u ní naštěstí stačilo jedno varování. Strýcův odjezd brala v první chvíli překvapivě dobře. Když jí to rodiče oznámili, začala hned natahovat, ale nakonec neuronila ani jednu slzu. Elizabeth jí totiž na trhu tajně koupila vyřezávaného koníka, který Lilitinu pozornost od nepřítomnosti oblíbeného strýčka na nějaký čas rozptýlil.

Tommy vzhlédl a smutně se na Neila usmál. „Myslím, že by vám to prošlo, švagře."

„Chceš trucovat celou dobu, co tu Adam nebude?" pustila se do bratra Elizabeth.

„Já netrucuju," zamračil se Tommy. „Jen prostě nemám na nic chuť." Pokrčil beznadějně rameny.

„Bratr říkal, že ti dá na starost trénování Dafné. Mohl bys při tom přijít na jiné myšlenky," připomněl mu Neil. Tommymu se Adamova žádost vybavila také, dokonce několikrát za tu dobu, co už byl pryč, jenže pokud by šel do stájí, našel by tam hlavně Dioné. Smutnou kobylku, zkroušenou steskem po Morfeovi. Dafné byla jejich tříletá dcera. Tommy s Adamem ji chtěli později věnovat Lilith, nejdříve ale musela projít tréninkem.

Šlo o to, jenom se překonat. Říct si, že takhle by ten čas mohl utéct rychleji. S nějakou činností.

„Tak dobře. Odpoledne vezmu Dioné i Dafné na projížďku," rozhodl se Tommy definitivně. Jeho oznámení všechny u stolu potěšilo.

„To je moc dobře, Tommy," přikývla Elizabeth.

„Nejezděte ale daleko, Mylorde. Dafné zná jen okolí hradu a mohla by se vám vytrhnout a zatoulat," varoval ho Neil.

„Dám na ni pozor. Jednou bude patřit mojí neteři, takže ji určitě utéct nenechám," usmál se Tommy na Lilith, které absolutně unikalo, o čem se dospělí kolem ní baví. Ve stájích byla zatím jen dvakrát a směla si pohladit pouze Dioné, která byla odjakživa velice mírumilovná. Dítě zatím netušilo, že až bude starší, dostane krásnou anglickou plnokrevnou klisnu, která jí bude tím nejbližším zvířecím společníkem, stejně jako byl Morfeus Adamovi, nebo Dioné Tommymu. Prozatím bylo lepší se o velké zodpovědnosti před děvčátkem nezmiňovat. Měla svého dřevěného koně a to stačilo.

Prsten /Adommy/ ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat