Prsten /Adommy/ ✔️

1. kapitola

Párek příjemně zmožených, prudce oddychujících těl se převalil na záda a oči majitelů se zahleděly vzhůru. K nebesům.

Venku se probouzel nový den.

„Nechce se mi vstávat," zabrblal drobný muž s vlasy barvy slunce, ležící na pravé straně postele. Z paměti mu okamžitě vyvstala vzpomínka, když se s druhým mužem domlouvali, jakou stranu si každý zabere. Spíš než o domlouvání to ale bylo o dohadování, pak o bouřlivé hádce a nakonec o udobřování. A v takovém případě oba muži znali jen jeden zaručený způsob, jak se nejsnáze usmířit. Ještě, pokud šlo o postel. Sama hádka vznikla přehnanou starostlivostí vyššího muže. Byl přesvědčený, že pokud by někdo napadl hrad a pak se vloupal do jejich ložnice, byl by jeho milý první na ráně a mohl ho tak snáze ochránit.

„Ale měli bychom," zaprotestoval muž s vlasy v barvě noční bezhvězdné oblohy.

„Až vyjdeme z tohoto pokoje, noční můra se změní ve skutečnost. A to nechci," zamračil se Tommy na těžká sametová nebesa nad hlavou.

„Chtěl bys zůstat v posteli napořád? Teď, když jsem ti dovolil, aby ses zdokonalil v boji? Když je na našem hradě tak veselo?"

„Nevydírej mě," otočil Tommy tvář a přivřel oči. Adam na něj ve stejný okamžik udělal grimasu, takže Tommy vyprskl smíchy. A přímo milenci do obličeje.

„No, prosím tě. Poplival jsi mě," otřel si Adam dlaní tvář a pak se po Tommym ohnal rukou. „Pojď sem, taky tě poplivu, abys viděl, jaké to je." Rychle se na něj převalil a zajal jeho tělo mezi koleny a pažemi.

„Ne, neplivej na mě, omlouvám se," rozesmál se Tommy. Adam se ale odbýt nenechal. Samozřejmě, že na svého spolunocležníka nezačal plivat, ale své sliny zanechal na jeho tváři jiným způsobem. Za pomoci vlhkých polibků.

„Slintáš jako Zeus," postěžoval si Tommy.

„Nechtěj, abych slintal jako Zeus." Zavrtěl Adam hlavou. Během vteřiny se na okraji postele objevily dvě mohutné tlapy a velká krátkosrstá hlava s oddanýma očima a vyplazeným jazykem.

„Zeusi, dolů," okřikl Adam vetřelce.

„Přišel mě zachránit." Tommy natáhl k velkému šedému ohaři ruku a pohladil ho po čumáku.

„Neměl jsem dovolit, aby byl s námi v pokoji," zavrčel Adam, ale navzdory svým slovům natáhl ke zvířeti ruku též a podrbal ho za uchem. Jeho a Tommyho prsty se dotkly, pak spojily a jejich pohledy se propletly.

„Zeusi, dolů," zavelel Tommy, zatímco se díval Adamovi do očí. Pes tiše zakňučel a poskládal se do klubíčka na ovčí kůži vedle postele.

„Ty toho psa miluješ a neudělal bys bez něj ani ránu," škádlil menší muž většího.

„Nemiluji ho víc, než někoho jiného," ohradil se Adam.

„Ale ano. Je to jen jiný druh lásky," zasmál se Tommy a přitáhl si Adamovy tváře blíž, aby ho mohl políbit. Podařilo se mu převalit černovlasého muže na záda a položit se na něj. Okamžitě začal okupovat jeho krk a hrudník rty.

„Lásko, no tak, musíme už vstát, nebo po nás vyhlásí celý hrad pátrání." Pokoušel se Adam o protest. Jenže byl příliš slabý. Vlastně si nevzpomínal, jestli kdy Tommymu odolal.

„Elizabeth s Neilem to po ránu dělají taky. Kolikrát přijdou na snídani ještě později než my," hájil Tommy své záměry. Byly čisté, bez postranních úmyslů. Chtěl se se svým poručníkem milovat. Vyšli si hned po probuzení vstříc pouze dlaněmi. Potřeboval Adama cítit v sobě.