Prsten /Adommy/ ✔️

38. kapitola

Adam střílel očima z jednoho nájemného vraha na druhého. Občas se podíval na Zoe, ale byl to vždy jen mžik, protože ho okamžitě bodla výčitka. Když viděl, jak tohle nevinné stvoření trpí za jeho touhu po spravedlnosti, starou čtyři roky, znovu se mu udělalo zle.

V dobré víře kdysi nabídl lordu Howardovi svou pomoc a naivně si myslel, že se jeho syn v přísných královských službách napraví, ale mýlil se. U toho muže náprava už nebyla možná. Byl zkažený do morku kostí. Adam neviděl to, co přímo bilo do očí.

„Pusťte ji. Žádný z mých mužů ani já se té dívky nedotkneme!" zavrčel Adam.

„A není to škoda?" zasmál se světlovlasý nájemný vrah. Adam zvedl obočí a naklonil hlavu do strany.

„Sami jste tvrdili, že není součástí plánu. Nemyslím si, že by po vás Charles chtěl zrovna tohle." Při vyslovení jména se muži napřímili. Pak se po sobě ještě rychle podívali.

„Takže to víte," řekl ten tmavovlasý.

„Jsem rád, že ze mě neděláte hlupáka." Zamračil se Adam. Načež se oba nájemní vrazi opět tajemně usmáli.

Edward a Nicholas byli stále ve střehu. Sice neměli své meče, ale tak nějak pořád stáli co nejblíže u Adama, aby ho chránili aspoň svým tělem.

„Jak se to vezme, lorde Lamberte," ušklíbl se světlovlasý zabiják. „Zatímco tady spolu vedeme tuhle příjemnou konverzaci, na vašem hradě si náš zákazník vyřizuje účty po svém. Koneckonců, načekal se dost dlouho, aby se dostal do hradu nepozorovaně."

Adam při každém slovu víc a víc otevíral oči, až je měl úplně vytřeštěné. Takže takhle to bylo. Charles jim nařídil, aby jeho a nejschopnější rytíře vylákali ven a sám se dostal do hradu. A kdy jindy, než při svatbě. Brána byla stále otevřená a snadno se tak mohl proplést mezi ostatními vesničany.

„Určitě blafují." Naklonil se k němu Edward. Adam byl úplně bledý, protože poslední informace a hlavně představa, jak vypadá v reálu, mu z těla sebrala veškerý život. Tommy byl na hradě. Sice s Neilem, Denisem a dalšími muži, ale jestli odvedl rodinu někam do věže a Charlesovi se podaří ho odsud vylákat, neměl šanci. Za ty čtyři roky se mohlo stát spoustu věcí. Adam se nikdy nepídil po tom, jak zdatný je Charles rytíř. Určitě nebyl čestný, ale vychytralý rozhodně a nejspíš se i zlepšil ve fyzické kondici. Tommy pořádně trénoval teprve poslední rok a půl. A mimo to, Charles měl výhodu okamžiku překvapení.

„Neblafují, Edwarde. Tohle je pomsta, dokonale promyšlená, plánovaná čtyři roky. Lord Howard mladší nemusí blafovat, aby mě vyděsil. Stačí, že je toho součástí."

„Pomsta?" zašeptal Nicholas nevěřícně. Adam pochopil, že nemá smysl svým mužům lhát. Setkali se s nefalšovanou lidskou zrůdností, tak na co jim mazat med kolem pusy. Stejně by se pravdu dřív nebo později dozvěděli.

Omluvně se zadíval Zoe do očí. Chtěl jí naznačit, jak moc ho to mrzí. Jeho nejbližší trpěli za něj a Charles si to moc dobře uvědomoval. Chtěl to tak a proto Adama nechal, aby se na to díval.

„Takže co bude, lorde Lamberte? Dáte si dvojku, trojku, nebo dokonce čtyřku?"

„Ani jedno!" zařval Adam. Začínal být pořádně vytočený. „Okamžitě tu ženu pusťte!" zasyčel. Vrazi se rozchechtali na celý les.

„Myslíte si, že vás poslechneme? Možná bychom si s tou maličkou mohli užít sami, než vám ji vrátíme. A dovolíme vám, abyste se díval," navrhl světlovlasý zabiják.

„Ne!" vyhrkl Adam. Bože, co měl dělat? Poslechnout je? Kde byli ostatní muži, aby zasáhli?

„Zoe, hlavně se neboj, ano? Všechno bude v pořádku!" Natáhl ruku před sebe ve snaze dívku uklidnit. Třásla se jak osika, v očích takový strach, až ho z toho polilo horko.