Prsten /Adommy/ ✔️

37. kapitola

Vždy když Adam někam odjížděl, slíbil Tommymu něco podobného. Společné chvíle. Přesněji... Intimní chvíle. Tommy přemýšlel, jestli existuje něco, co by na něj platilo ještě víc, než tohle, ale ať to bral horem nebo dolem, pořád mu z toho vycházelo, že je nenasytný sexuální maniak... A jeho poručník jakbysmet. A když doběhl do hlavní síně a podíval se do tváří svých blízkých, všichni očividně mysleli na to samé. Byl pryč jen chvilku, ale i za tak krátkou dobu to určitě stihl s Adamem udělat minimálně dvakrát. Přesně tak se totiž tvářila jeho sestra. Nezáleželo na tom, že Adam odešel zhruba v polovině té chvilky a musel projít hlavní síní.

„Co na mě tak koukáš?" Tommy se na Elizabeth zamračil a žena jen zakroutila hlavou. To Tommyho namíchlo ještě víc. „Nekruť hlavou, El. Kdyby šel místo Adama Neil, chtěl bych vidět, jak statečně bys to snášela."

„Snášela bych to špatně... Asi jako Zoe, když vás viděla spolu," prohodila Elizabeth ledabyle. Tommy zvedl obočí, protože mu začínalo docházet, jak to jeho sestra myslí. Konečně to dávalo smysl. Zoe byla jediná urozená žena na Bodiamu, proto si ji Elizabeth tak oblíbila. A ženy vždy drží při sobě a vymýšlejí intriky, to mu vyprávěl Adam, protože strávil hodně času u dvora. Sestra byla naštvaná kvůli Zoe. Ztratila se jí kamarádka a nejspíš kvůli němu a Adamovi. Tommyho to samozřejmě také mrzelo, ale pořád mě takový zvláštní pocit, že kvůli tomu Zoe neutekla. Vlastně vůbec neměl pocit, že by utekla.

„Je tu Greta?" vyhrkl a rychle se rozhlédl po všech přítomných v sále.

„Je dole," odpověděl jeho otec. Tommy svěsil ramena a posadil se na jednu z lavic u stolu. Byl to jenom záblesk. Napadlo ho, že by se Zoe potřebovala na něco zeptat Grety z období její ztráty paměti. Bohužel to musel zavrhnout.

„Proč, Tommy?" zeptala se Elizabeth. Bratr zavrtěl hlavou a povzdychl si.

„Jen myšlenkové pochody," zabrblal. Poté se zvedl a narovnal ramena. Slíbil Adamovi, že se postará o jejich rodinu, že ji ochrání. Bylo to tedy na něm.

„Půjdeme se schovat," zavelel. Všichni přistoupili blíž.

„A kam?" nechápala Elizabeth.

„Do věže. Vchod je nedobytný," navrhl Neil. Po jeho slovech zavládlo ticho. Každý si to pokoušel představit. Nikde ale nebylo úplně bezpečno, to věděli všichni.

„Dobře, jdu pro Lilith," Elizabeth se rozběhla k chodbě a za několik okamžiků už byla zpět se svou dcerou i s chůvou. Neil se pak ujal navigování.

„Pojďte za mnou," řekl. Skupinka se vydala za ním k severní věži, která nabízela kromě přístupu na hradby i dva menší pokoje nad sebou. Rodina se naskládala do toho vyššího a jakmile Neil rozdal rozkazy rytířům, kteří na Bodiamu zůstali, zamkl se s ostatními ve věži.

„Nařídil jsem chlapům, aby oslavu pomalu ukončili. A mají za úkol zkontrolovat každého, kdo odsud odejde. Naštěstí vesničany znají, takže si snad někoho neznámého všimnou, pokud tu je," oznámil ostatním. Poté se společně s Tommym a Markusem vypravili na hradby, ze kterých bylo na nádvoří pěkně vidět.

Skutečně se lidé začínali pomalu trousit k bráně. A ani to nepůsobilo moc násilně. Hudba ještě pořád hrála, ale spíš už klidnější písně. Spoustu lidí si neslo uzlíčky s výslužkou, což byl také Neilův příkaz. Nechtěl, aby odešli s prázdnou, když už je odsud vyhnal předčasně. Bohužel, nebo bohudík mezi vesničany neviděli nikoho, kdo by jim připadal podezřelý, ať už vzhledem nebo chováním. A ani Tommy nikoho nepoznal. Pamatoval se, že chlapi, kteří ho napadli, byli vysocí. Jako hradní pán. Někdo takový by se ani v takovém davu, jaký panoval na nádvoří, neztratil.