Prsten /Adommy/ ✔️

12. kapitola

Alnwick

Adam se přikrčil pokaždé, když se na něj otec jeho svěřence podíval. Měli za sebou úvodní pozdrav, krátké poklábosení o tom, co je nového a seznámení s Tommyho situací. Od chvíle, kdy Adam Markusovi řekl, co se stalo - znásilnění raději vynechal a ztrátu paměti svedl na přepadení a ránu do hlavy - neřekl druhý muž nic. Velká přijímací síň hradu Alnwick se pomalu naplňovala nedýchatelným vzduchem. Lady Katherine držela na rameni svého muže dlaň, očividně se ho snažila uklidnit.

„Věřil jsem ti, Adame," zabručel Markus. V Adamovi hrklo. To, čeho se nejvíce obával, přišlo ještě dřív, než čekal. Nechtěl ztratit Markusovu důvěru, stejně jako nechtěl ztratit tu Tommyho, i Tommyho samotného.

Místo sebelítosti si nakonec zvolil pokoru. Přistoupil k Markusovi blíž a klekl před ním na koleno.

„Odpusť mi to, prosím. Vím, že se to nedá napravit, ale už nikdy nedopustím, aby se něco podobného stalo. Přísahám, Markusi!" Adam sklonil hlavu a položil si dlaně na stehna. Neodvážil se svému tajnému tchánovi podívat do očí. Měl pocit, že na to nyní nemá právo.

„Vstaň, Adame, tohle je přece pod tvou úroveň," zamlaskal Markus nespokojeně. Adam zvedl tvář a pak se pomalu postavil.

„To není, Markusi. Myslím vážně vše, co jsem ti právě řekl. Od chvíle, co jsem se vrátil z Londýna skoro nespím. Nemůžu. Ale to mě určitě netrápí nejvíc. Všichni jsme pro Tommyho cizí lidé. Musí být nešťastný, že nikoho nepoznává. Snažím se ty lotry najít. Ukradli mu v lese prsten, který jsem mu daroval. Určitě ho budou chtít prodat."

„Daroval jste našemu Tommymu prsten, Mylorde?" usmála se lady Katherine. Asi podobně jako Elizabeth, když to slyšela poprvé. Nezapřely se, že patří k něžnému pohlaví.

„Ano, Mylady. Ten prsten patřil mé matce," vysvětlil Adam. Žena si položila dlaň na hruď a povzdychla si.

„Slyšíš, drahý? Dal svému svěřenci prsten po matce. To přece musí něco znamenat."

„Já vím, co to znamená," povzdechl si Markus a střelil po Adamovi pohledem zasvěceného člověka.

„Já to vím také, drahý. Chtěla jsem jen naznačit, že lorda Lamberta jistě velice mrzí, co se stalo a kdyby mohl, vrátil by zpátky čas, že mám pravdu?" podívala se Katherine zpět na jejich hosta.

„Nepřeji si nic jiného, Mylady," opáčil Adam pevně.

Markus se zamyslel. Co mohl dělat? Čekat, stejně jako všichni ostatní na synovo vyléčení. Hlavně, že byl živ a zdráv aspoň po fyzické stránce.

„Pojedeme na Bodiam s tebou," rozhodl a podíval se po Katherine, jestli s tím souhlasí.

„Počítal jsem s tím, jen..." Adam měl ještě několik oznámení, která by měl Markus slyšet. A plán, přivodit Tommymu vzpomínky místy, která byla rozhodující pro jejich vztah, pro něj momentálně znamenal důležitost nejvyššího stupně.

„Ano?" zvedl Markus obočí.

„V první řadě, rád bych vzal Tommyho do Cheshire. Bratr i tvoje dcera si myslí, že by mu ta cesta mohla pomoci, vzpomenout si."

„Cheshire? Máš v plánu ho vzít za Annou?" ujišťoval se Markus.

„Ano." Přikývl Adam. „Tenhle výlet byl pro mne i pro Thomase kdysi..." nevěděl, jak to zakončit.

„Chápu." Pomohl mu Markus. Sice to před ním dlouho tajili, ale nakonec Tommy promluvil. Nechtěl mít před otcem žádné tajnosti, co se vztahu s Adamem týkalo. Povyprávěl mu tedy i o tom, kdy si uvědomil, že lorda Lamberta miluje. Markus měl od té chvíle Cheshire spojený výhradně se svým synem, jeho novým poručníkem a neteří Annou, která jim měla údajně pomoci, aby k sobě našli cestu.