Prsten /Adommy/ ✔️

35. kapitola

První Tommyho myšlenka hned po probuzení patřila Adamovi, na tom by nebylo nic zvláštního, ta druhá už se ale týkala někoho jiného, přesněji jeho nastávající, Zoe Austinové.

Když si představil, co ho ještě ten samý den v noci čeká, udělalo se mu nevolno. Věděl, že svatbu přežije, ale milovat se se ženou? Ještě, když tu samou znásilnil?

Tommy se na posteli posadil a složil ruce do klína. Co když to Zoe vnímá stejně? Ještě nemusí být připravená. Vzpomněla si přece na událost v lese také pozdě, jako on. Vůbec by se jí nedivil, kdyby ho v noci vyhodila ze své ložnice. On by tedy sám se sebou spát nechtěl.

Nejlepší by bylo, kdyby to za něj udělal Adam. I když... smířit se s touhle vizí, která se mu občas objevila před očima, bylo ještě těžší, než se smířit s tou vlastní. Mohl jenom doufat, že se Zoe zasekne a řekne, že bude potřebovat nějaký čas na zotavenou. Opravdu by to uvítal.

Po tom, co neochotně vstal, rychle se umyl a nalehko oblékl, vyrazil do hlavní síně na snídani. Podle výšky slunce by řekl, že je ještě brzy a mohl by přijít na snídani mezi prvními, ale hluk, už když vstupoval do chodby vedoucí k sálu, ho vyvedl z omylu. Přišel poslední.

„Strýček Tommy, dobré ráno, strýčku," zajásala Lili, jen co se jeho postava objevila ve vchodu. To dítě mělo prostě oči všude.

„Ahoj Lili," usmál se na ni a podíval se na Adama, který, stejně oblečený nalehko jako on, seděl v čele dlouhého dubového stolu a pomalu ukusoval z vynikajících kuchařových bochánků. Očima si řekli to, co si ráno běžně říkali v posteli a Tommy se pak vydal ke svému místu vedle Zoe. Dívka byla nezvykle zakřiknutá, což mohl ale přičítat nervozitě z blížící se svatby.

„Dobré ráno, Thomasi," pozdravila ho i sestra a hned po ní Neil. Zoin pozdrav byl tichý a Adamův s hraným úsměvem. Všichni tři v tuto chvíli chtěli jediné, aby už měli tento den za sebou.

Při snídani se probíralo hlavně to, jak bude probíhat obřad a následující oslava. K té se nikdo moc nevyjadřoval. Svatba byla přichystána narychlo, takže se očekával akorát příjezd Markuse s Katherine. Na pozvání hostů z větších dálek nebyl čas, tudíž se nepočítalo s žádným velkým veselím. Spíš jen s obědem, který bude o něco honosnější, než jindy. Elizabeth se několikrát Zoe omluvila, že jí nebyla schopná vystrojit větší svatbu, tak jak by si zasloužila a jak si každá dívka přeje a mladá lady ji stále přesvědčovala, že to nevadí, že je důležitější jejich společné soužití. Za poslední týden se ty dvě celkem spřátelily.

Po snídani dorazil Tommyho otec Markus se svou manželkou Katherine. Neviděl syna už několik měsíců a zprávy o jeho zdravotním stavu se dovídal jen díky rychlému poslovi, kterého posílal Adam, kdykoliv se něco změnilo. Markus o lesním incidentu nevěděl, tedy nevěděl to nejhorší, to by ho určitě zabilo a všichni pánové na Bodiamu se dohodli, že to tak i zůstane. Museli tedy před ním zachovat absolutní mlčení, když přijel. A tvářit se jakoby nic.

„Představoval jsem si vás jinak, Mylady," začal Markus, jakmile s Katherine přisedli ke stolu k ostatním. Samozřejmě se při svých slovech díval na budoucí ženu svého syna.

„Jinak, pane?" podivila se dívka. Tommy se zatvářil bolestně. Snad nechtěl říct jeho otec něco nevhodného.

„Víc marnivou, afektovanou a..."

„Dokážete to odhadnout hned při prvním setkání? Že taková nejsem?" ušklíbla se Zoe. Markus se zasmál a ukázal na dívku prstem.

„Tahle snacha se mi bude líbit!"