Prsten /Adommy/ ✔️

3. kapitola

V nočních hodinách se mnoho lidí do lesa nehrnulo. Mezi ty, jimž nevadily stinné houštiny, noční tvorové a všudypřítomné oči lesního ducha, patřili převážně zbojníci a ti, kteří utíkali před zákonem. Les byl pro vyvrhele společnosti dobrým útočištěm. Pro ostatní lidi v noci znamenal nebezpečí. Přesto se našlo pár odvážlivců, kteří se do lesa v noci již několikrát vypravili. Třeba Greta. Někdy bylo nutné určité druhy bylinek sbírat při svitu měsíce. A většina takových se nacházela jen na speciálních místech. Existovalo pár lektvarů, které by bez nočních bylin Greta nedokázala připravit, a možná už by byl kvůli tomu některý z jejích pacientů v pánu.

Vesničané říkali, že má obrovské štěstí, když se pokaždé vrátila z lesa živá.

Neil si na Gretu vzpomněl. Věděl o jejích nočních výletech do lesa, stejně jako jeho bratr, kterému před čtyřmi lety zachránila život svým lektvarem proti zánětům. Bez své noční procházky by ho připravit nezvládla. Kéž by, stejně jako ji, duch lesa ochraňoval i Tommyho, pomyslel si Neil trpce.

„Kam jedeme, pane?" ozval se za ním Edgar.

„K pánově studánce," oznámil Neil. Mnoho lidí o pramenu nevědělo a Adam se snažil, aby to tak zůstalo, protože ono místo nejraději navštěvoval se svým svěřencem. Jen Neil a jeho manželka věděli, proč ke studánce Adam s Tommym jezdí. Měli rádi své soukromí. Bylo to jejich místo odpočinku. V tuto chvíli ovšem na prozrazení pramálo záleželo. Museli najít Tommyho, který buď někde usnul hlubokým spánkem, nebo se při jízdě na koni praštil do hlavy o větev a na chvíli jen ztratil vědomí. Horší varianty si Neil prostě představovat nechtěl.

Oba rytíři byli očividně vystrašení. Kdykoliv se opodál ozval nějaký zvuk, Neil slyšel, jak se Edgar i Filip zhluboka nadechli. Pokud měli stanout proti nepříteli s mečem v ruce, dokázali být hrdinové, ale tady se jejich odvaha ztrácela s každým krokem, který jejich koně udělali. Už aby Tommyho našli a mohli se vrátit domů, modlil se Neil.

Jak držel stále louč před sebou, aby viděl na cestu, ruka už ho začínala dost bolet. Taky měl hlad, protože se nestihl navečeřet. Jestli Tommy jen někde usnul, tak si to s ním vyřídí.

„Mylorde?" oslovil ho pro změnu Filip a ukázal loučí dopředu. Neil zastavil koně a seskočil z něj. Moc dobře neviděl na to, co mu muž ukázal. Na první pohled to vypadalo jako nějaká mršina. Možná mrtvá srna, nebo jelen. Samozřejmě se mu do mysli připletly i horší možnosti, ale zatřesením hlavy se je pokusil vypudit.

„Co to je?" zajímal se Edgar, který také seskočil z koně. Nakonec ho následoval i Filip. Všichni tři muži, aniž by nad tím přemýšleli, položili ruce na jílce mečů. Pak opatrně vykročili k zohavenému zvířecímu tělu.

Jak se přibližovali, Neil si uvědomil, že je zvíře docela velké. Z několika stran bylo zahalené kapradím, které jeho skutečnou velikost zkreslovalo. Když mu došlo, co má před očima, zarazil se a otevřel ústa zděšením.

„Pane?" oslovil ho Filip vystrašeným hláskem.

„To je Dioné," vydechl Neil. Jeho nohy, jako kdyby najednou vrostly do země. Nemohl se vůbec pohnout.

„Pánova Dioné?" ujišťoval se Edgar.

„Ano," přikývl Neil a kousl se do rtu. Do očí se mu nahrnuly slzy. Nikdy v životě neviděl něco tak barbarského. Kůň měl podříznutý krk a vyvržené břicho. Když Filip přišel ke kobyle s loučí blíž, jelikož byl jediný, kdo se odvážil, v ostrém žlutém světle se zaleskla krev, jež mohutné tělo pokrývala. Zvíře někdo chladnokrevně zabil. Ne kvůli masu, ne kvůli kopytům. Čistě ze sportu. Pro pobavení.