Prsten /Adommy/ ✔️

20. kapitola

Adam se jako většinu posledních dnů vzbudil opět před svítáním. Do zad ho píchala tvrdá stébla, která se při nočním převalování dostala mezi tělo a plášť, na kterém ležel. Tiše zabručel a posadil se. Tommy vedle něj stále spokojeně spal.

Měl by ho vzbudit. Čím dříve opustí tuhle přespříliš přívětivou rodinu Collinsových, tím lépe. Vlastně se divil, že za ním Marie nebyla v noci znovu. Pro jistotu se zvedl a pořádně prohledal, jestli na sobě nenajde něco, co by ji usvědčilo. Pak si ale uvědomil, že napětí ve slabinách je stále stejné a stačil jediný pohled na Tommyho, aby ještě zesílilo, takže se v noci určitě nic nestalo. Nikdo nezmírnil jeho utrpení, pokud to vůbec šlo.

„Tommy," zašeptal, když se nad ním sklonil. Mladík se zavrtěl, ale spal dál. Adam měl pocit, že i něco zabrblal a skoro to znělo jako jeho jméno. Že by se mu zdálo o něm?

„Tommy, můj pane, probuď se, musíme vyrazit na cestu." Pohladil ho po horní části paže a pak s ní jemně zatřásl.

„Ještě ne..." protestoval Tommy v polospánku.

„Ale ano. Musíme zmizet, než mi zdejší vdavek chtivá slečna namíchá nápoj lásky a podstrčí mi ho k snídani," zažertoval Adam. Tommy otevřel oči a přivřené je zaměřil na Adama.

„A já tě mám od toho jako zachránit?" odfrkl si.

„Ty bys jí mě nechal? Opravdu? Teď, když je mezi námi..."

„Jedna pusa, Adame," přerušil ho Tommy rychle. „Byla to jedna pusa. Ty předchozí se nepočítají, protože jsem je nenavrhl já."

„Jsi po ránu nezvykle upřímný... jako vždycky." Adam pohladil Tommyho po vlasech a narovnal se. Blondýn na něj nevěřícně zíral.

„Chceš mi říct, že se takhle chovám běžně?" Sáhl si rukou na vlasy, jako kdyby chtěl Adamovu ruku smést pryč. Nebo se jí dotknout, kdo ví.

„Ano, akorát to vždycky myslíš v žertu. Hraješ si se mnou a já s tebou. Je to normální."

„Teď jsem to ale v žertu neřekl," ohradil se Tommy.

„Však já vím, tak to radši nechme být," povzdychl si Adam a nabídl Tommymu svou ruku, aby mu pomohl vstát. Tommy zaváhal, ale nakonec ji přijal.

Než opustili stáj i vesnici, nic dalšího už neřekli. Adam nechal ve stáji váček s penězi jako poděkování za pomoc. I když byl rád, že už jsou pryč, přesto byl pořád jak na trní, co by mohla Marie ještě udělat. Doufal, že se brzy objeví nějaký muž, který ji přivede na jiné myšlenky. Rozhodně se tomuto místu hodlal na zpáteční cestě vyhnout.

Další dvě noci Adam a Tommy nocovali v lese pod stany. Adam si všiml Tommyho vstřícnějšího chování, i když mu nic dalšího už nedovolil. Bylo to v jeho gestech. Občas se ho neúmyslně dotkl, nebo se na něj usmál způsobem, jakým se usmíval starý Tommy. V takových momentech měl Adam pocit, že si možná na něco vzpomněl, na něco hezkého a vzpomínka se mu promítla do úsměvu i do očí. Byl za to rád a také si uvědomil, že ho to samotného zklidnilo. Nemyslel už tak často na to, jak z Tommyho strhat šaty, chtěl vidět hlavně jeho spokojený výraz. Musel z něj cítit pohodu, jinak byl nesvůj.

Na hranicích Cheshire se zastavili na trzích. K hradu lorda Howarda to bylo ještě dva dny jízdy a Tommy stále neměl dárek pro svého kmotřence. Nejprve se ubytovali v hostinci a pak vyrazili na nákupy.

Tommy byl z množství nabízeného zboží u vytržení. Adam z toho měl skoro dětskou radost, když pozoroval jeho rozzářené oči.

„Nemám žádné peníze." Otočil se na něj Tommy u stánku s voňavými čerstvými jablky. V obličeji zoufalou grimasu.