Prsten /Adommy/ ✔️

5. kapitola

Bodiam

Neil se pousmál nad klidnou tvářičkou spící dcery. Dítě si ustlalo v jeho náruči, zrovna když se ji chystal odnést po obědě do postýlky. Nakonec zůstali společně s Elizabeth v hlavní síni.

Nálada nebyla nejlepší, vlastně byla spíš ponurá. Adam byl pryč už téměř tři týdny a stejný čas bojoval Tommy ve své komnatě o život. Drtivou část času spal tvrdým spánkem, který navenek působil jako smrt. Doktor se na něj chodil dívat každý den a Greta doplňovala zásobu bylinkových mastí, které, dle jejích slov, udržovaly mladého pána při životě. Ani ona si tentokrát nevěděla příliš rady. Jen se jednou prořekla, že za tím bude nějaká droga, která pána uspala. Pravdou bylo, že se Tommy několikrát probudil, ale v takové chvíli do něj bylinkářka stihla akorát vpravit čaj, nebo vodu, než opět upadl do bezvědomí.

Neil nepřestával doufat. Upínal se k naději, že jakmile na Tommyho promluví Adam, až se vrátí, přinutí ho to, aby se probral do úplné bdělosti. Kéž by byl Adam už zpátky. A kéž by se jeho příjezd obešel bez zbytečných dramat, na která bude dost času později.

Neil si přál, aby se jeho bratr vrátil co nejdříve, už kvůli Tommymu, ale zároveň měl z jeho příjezdu strach. Adam byl sice silný muž, statečný a tvrdý, ale všechny své schopnosti bojovníka ztrácel, pokud šlo o Tommyho. Nedokázal odhadnout, které z jeho vlastností se projeví, až uvidí, co se stalo.

Neil nechal zavolat chůvu, aby malou Lilith uložila k odpolednímu odpočinku. Žena dorazila do hlavní síně společně s doktorem, který se zrovna vracel od Tommyho. Lékařův výraz byl zmatený. Jako kdyby hledal vhodná slova.

„Doktore?" vyskočil Neil od stolu, a co nejopatrněji podal chůvě svou dceru. Než ji žena odnesla, políbil Lilith na čelo.

„Váš švagr a..." otočil lékař obličej i na Elizabeth. „A bratr... On... začíná se probírat," vykoktal ze sebe. „Myslím, že tentokrát už nás opravdu vnímá," dodal ještě, protože podobných nadějných situací už rodina za ty tři týdny zažila několik.

„Opravdu?" vyjekla Elizabeth.

„Už se i trochu pohnul." Doktor se konečně usmál. Jeho předchozí výraz byl spíš děsivý, než povzbudivý.

„Mluvili jsme na něj, neustále. Určitě nás slyšel." Elizabeth se vrhla Neilovi do náruče a rozplakala se. „Díky Bohu," zašeptala manželovi do ramene.

„Jdeme za ním," rozhodl Neil.

„Samozřejmě. Přišel jsem pro vás, abyste se na něj šli podívat." Uvolnil lékař manželskému páru cestu.

Jakmile všichni dorazili do Tommyho pokoje, lékař obešel postel z druhé strany a Neil s Elizabeth si stoupli k té blíž u dveří. Dlouho se nic nedělo. Lékař na pacienta potichu mluvil, pak se přidali i manželé, načež Tommy zatnul ruce do pěstí, jako kdyby si potřeboval ověřit, zda v nich má sílu.

Elizabeth se s nadšenýma očima naklonila víc k posteli.

„Bráško, to jsem já, tvoje sestra. Víš, jaký o tebe máme strach? Probuď se, prosím," pobízela ho netrpělivě. Tommy si dal pár vteřin na čas, než dlaně povolil. Opravdu to vypadalo, jako kdyby zkoušel trpělivost svých blízkých, ale lékař jim rychle vysvětlil, že i pro něj je nejspíš hodně těžké se úplně probudit. Nakonec si Elizabeth zabrala hlavní křeslo u postele a prohlásila, že se od bratra nehne, dokud s ní nebude normálně komunikovat.

Celou tu dobu ho držela za ruku a mluvila k němu. Lékař využil Tommyho současného stavu a dal mu rychle napít, kdyby se jeho doměnky nepotvrdily. Neil se byl mezitím podívat na Lilith a Greta spěchala připravit lektvar, který jejich pacientovi po probuzení dodá co nejvíce sil. Necelé tři týdny byla dlouhá doba a Tommy značně pohubl, protože nedokázal přijímat jídlo.