Prsten /Adommy/ ✔️

4. kapitola

Londýn

Záda drobného pážete nebyla ničím zajímavá, snad jen, že Adamovi ukazovala cestu ke králi.

Dorazil do Londýna týden po odjezdu ze svého hradu. Tři dny byl pak na anglickém dvoře přehlížen, až dnes ráno, se konečně objevil tenhle mladík a oznámil mu, že je očekáván u panovníka. Adam počítal, že bude přehlížen mnohem déle. Když byl u krále naposledy, čekal on a lord Ratliff na rozsouzení jejich rozepře téměř měsíc a půl. Zdálo se, že tentokrát půjde o naléhavou záležitost. A hlavně v ní musel být panovník zainteresován víc, než by se mu líbilo. Takové úkoly většinou řešil jako první.

Adam se přinutil k úsměvu, když procházel kolem hloučku mladých dam. Jedna z nich se ho snažila předchozí den přemluvit, aby ji pozval do své ložnice. Nepovedlo se jí to. Ta samá dáma se na Adama, když zabrousil pohledem i k ní, už znovu neusmála. Její kolegyně ale ano. Adam v jejich očích viděl jasný výsměch vůči její neschopnosti svést muže. V duchu ji politoval a pokračoval dál za pážetem.

Jeho cestu zahrnovalo také hlavní nádvoří. I tam se zdržovali dvořané a někteří ho provázeli pohledem, dokud nezašel do vstupní síně.

Zrovna když ho páže vedlo k hlavnímu schodišti, všiml si Adam tří mladíků, živě diskutujících na odpočívadle. Jednoho z nich neviděl poprvé.

„Okamžik," zarazil páže pevným hlasem a vydal se k mužům.

„Dobrý den, pánové." Sklonil hlavu na pozdrav. Rozhovor ustal a ten, jenž byl Adamovi již jednou představen, pozvedl obočí.

„Mylorde?" pronesl lehce arogantně.

„Jsem rád, že jste nevzal do zaječích," změřil si Adam mladíka pochybovačným pohledem. Při tom položil jednu dlaň na bok a druhou na rukojeť Tommyho meče. Byl to jen pocit, ale jako kdyby do jeho těla ze zbraně začala proudit obrovská energie. Přitom se meče dotkl už tolikrát během cesty a nic takového zatím necítil.

„Kdo je to, Charlesi?" zeptal se další mladík toho hlavního.

„To je lord Lambert. Díky němu jsem teď tady," pronesl mladý lord Howard jízlivě.

„Zdá se, že mi to stále zazlíváte, Charlesi," pousmál se Adam. A oslovený kupodivu s ním.

„Vlastně, ne. Mám se tu dobře. Zvládám vám splácet dluh a našel jsem si i přátele."

„No jasné!" Poplácali ho další dva mladíci po ramenou.

„Příští měsíc se bude ženit. Získal tu největší krasavici u dvora. Tedy hned po královně," začal se jeden z Charlesových kamarádů rozplývat. Očividně byl na svého přítele hrdý, protože se při tom naparoval jako páv. Adama to ale kupodivu potěšilo. Možná, že Anthonyho syn, dříve hazardní hráč, přesně tohle potřeboval. Přijít mezi jiné lidi, poznat nějakou ženu, pro kterou by mohl žít. Dvůr nebyl špatné místo. Nemohl se tu mít hůř než doma. Jen musel skončit s hazardem. Musel dospět.

Adam měl v úmyslu, se krále na lorda Howarda mladšího zeptat, ale nyní to pustil z hlavy. Viděl ho osobně, takže své veličenstvo takovými otázkami zatěžovat nebude.

„Jsem rád, že se vám daří," usmál se Adam. A tentokrát svůj úsměv myslel upřímně.

„Máte mé díky, Mylorde," sklonil Charles pokorně hlavu a dal si dlaň na hruď. Jeho přátelé udělali to samé. Poté je Adam opustil.

Ještě při výstupu schodiště na mladého Howarda myslel, lord mu totiž připomněl dobu, kdy si nebyl úplně jistý svými city k Tommymu a hlavně se těm jeho ustavičně bránil, i přesto, že byl Tommy neoblomný. Vzpomínka mu přivodila úsměv na rtech. Jejich první opravdový polibek se tehdy odehrál na hradbách hradu lorda Howarda v Cheshire. Už v tom okamžiku Adam věděl, že jednoho dne podlehne a oddá se svému svěřenci se vším všudy. Když mu o tři dny později Tommy na turnaji řekl, že ho miluje, Adam se ještě více zatvrdil. Byla to ale pouze obranná reakce. Jen oddálení nevyhnutelného.