Prsten /Adommy/ ✔️

26. kapitola

Když Tommy vyběhl na nádvoří, zamířil ihned k hloučku rytířů, jež jeho poručníka našli. Slyšel Annu, jak všem děkuje a také se omlouvá za svého hosta. To se omlouvala za něj? Ale on přece s jejími rytíři neměl nic společného.

„To je v pořádku, Mylady. Každý občas potřebuje vypustit páru." Usmál se na ni nejvyšší z rytířů a pak on i jeho kolegové odešli. To už ležel Adam na jakémsi nosítku, které mezi sebou drželi dva sluhové.

„Co se mu stalo?" Tommy k Adamovi přiskočil a bez zaváhání ho pohladil po tváři. Anna na něj vytřeštila oči a zavrtěla hlavou.

„Najednou je pro tebe důležitý?" neodpustila si.

„Ano! Je!" zavrčel i Tommy. Poté se sklonil a políbil Adama na čelo. Bylo horké, ale ne horečkové. No, hlavně, že nebylo ledové. „Vždycky byl, jen jsem na to na pár týdnů zapomněl," dodal Tommy omluvně.

„Díky Bohu," oddechla si Anna a na okamžik stiskla bratrance v náruči. „Škoda jen, že tvůj poručník s tou oslavou nepočkal na tebe," utrousila, když ho pouštěla.

„Oslavou?" nechápal Tommy.

„Hm. Opil se. A spadl z koně."

„Cože?"

„Vezměte našeho hosta dovnitř. Zadní chodbou," nařídila hradní paní a sluhové se dali do pohybu. Tommy za záchranářskou výpravou cupital jak pejsek.

„Spadl z koně?"

„Žádný strach. Spadl z něj, když se snažil nalézt. Nejspíš si narazil zadek, ale teď je mu to určitě jedno. Chudák Morfeus, musel z něj být celý paf," ušklíbla se Anna.

„Přijde ti to vtipné?" zamračil se Tommy. Anna mlčela, dokud nedošli k Tommyho pokoji. Tam nařídila lokajům, aby pána uložili do postele. Tommy si vůbec nevšiml, že jsou v jeho komnatě. Pořád na sestřenici netrpělivě koukal a čekal, jak obhájí svůj humorný postoj.

„Ano, přijde mi to vtipné," pronesla Anna jakoby nic. Lokajové mezitím odešli i s nosítky. Adam se na posteli jemně zavrtěl. „Z opilosti se naštěstí vyspí a ty jsi zase ten starý Tommy, který se mi tu před čtyřmi lety strachoval o vaši společnou budoucnost. Chce se mi smát, abych byla upřímná. Mám obrovskou radost," přiznala. Tommy se podíval k posteli a pak zpátky na Annu. Strach o Adama ho paralyzoval. Přesněji paralyzoval jeho mysl. A přitom nebyl důvod se bát. Adam se jenom opil, protože byl nešťastný. Teď už k tomu ale nebude mít důvod. Paměť byla přece zpátky.

„Pořád mám pocit, že je to jenom sen," vydechl Tommy zmateně.

„Nedivím se ti. Konečně se to někam pohnulo." Přikývla Anna nadšeně. Poté trochu zvážněla. „Ale přichystala jsem pro vás slavnost a Adam začal bez nás. To mu neodpustím," pronesla na oko naštvaně.

Tommy se konečně usmál. Přišlo mu, že to neudělal hrozně dlouho, protože prostě nebyl důvod. Samotného ho to těšilo.

„Můžeš to ještě napravit. Pojď se mnou do hlavní síně, tady stejně teď nic nezmůžeš," navrhla Anna. Tommy však zavrtěl hlavou.

„Nezlob se, ale zůstanu s ním. Nemůžu teď odejít. Co kdyby se probudil." Tommy se odvážil přistoupit k posteli a pak se na ni posadil. Chvíli se zdráhal, než položil dlaň na Adamovo břicho a pohladil jej.

„Rozumím ti. Myslím si, že kdybych byla na tvém místě, nemohla bych se na svou lásku vynadívat." Zatvářila se chápavě.

„Je to mnohem horší, Anno. Nemůžu se pomalu nadechnout a srdce mi buší jako kostelní zvon. Tři týdny jsem spal a on byl pryč, pak jsem další tři týdny nevěděl, kdo je. Připravil jsem nás o téměř dva měsíce společného času."