Prsten /Adommy/ ✔️

25. kapitola

Jak Anna rozhodla, tak se stalo. Hned, jak Tommy odešel, pustila se do příprav slavnostní večeře. Bylo nutné objednat i hudebníky a těch v tuto sezónu v hlavním městě zrovna moc nebylo. Anna musela rozhodit své sítě mezi místními obyvateli. K večeři vytvořila menu převážně ze zvěřiny. Hlavní síň nechala vyzdobit květinami a honosnými svícny.

Anthony počínání své manželky sledoval z dáli. Přiznal se jí, že na oslavy nemá náladu. Anna chápala jeho rozmrzelost. Pokud by byl Charles odpovědný za ztrátu vzácné byliny, znamenalo by to jediné. Že začal zase hrát. Bohužel nemohla svému muži říct, že by to mohlo být ještě horší. Zničilo by ho to.

Chvíli před zahájením večeře došla pro Tommyho. Její bratranec byl celý den zavřený ve svém pokoji a četl si.

„Proč mě tu prostě nenecháš a nejdeš se bavit?" utrousil Tommy, jakmile Anna vstoupila. Byl rozvalený na posteli v poloze „nikam nejdu" a mračil se.

„Protože by pak ta slavnostní večeře neměla smysl, když jsem ji dělala pro tebe a Adama."

„Neprosil jsem se o to," odsekl Tommy. Přesto se pomalu vyhrabal z postele a postavil se. „Jestli mě tam mermomocí chceš, tak jdu takhle." Dal si ruce v bok. Měl na sobě pouze kalhoty a košili vykasanou ven. Spíš vypadal na to, že s někým brzy stráví chvíle plné vášně, než že by chtěl navštívit slavnostní událost. Což o to, Anna by s tím i souhlasila, jen by ráda zachovala původní pořadí. Nejdřív večeře, pak všechno další. A to další bude záležet jen na Adamovi.

„Pošlu ti lokaje." Pokrčila rameny.

„Já to zvládnu sám," zavrčel Tommy. Anna se usmála a vyrazila ke dveřím.

„Užijeme si to, uvidíš," řekla ještě, než pokoj opustila.

Poté zamířila k dočasné Adamově komnatě, kterou mu přidělila po hádce s Tommym. Lokaj mu měl vyřídit, aby se také připravil na večeři. Doufala, že v tomto případě bude úspěšnější. Před čtyřmi lety to bylo totiž úplně obráceně. Adam společné stolování odmítal, zatímco Tommy byl na vrcholu blaha, že něco takového uspořádala. Dobré víno a jídlo, hudba a veselá společnost... to vše mělo pomoci k navození té správné nálady, která by Tommyho mohla trochu obměkčit.

Zaklepala na dveře a počkala, dokud ji host nepustí dál. Bohužel se z komnaty žádný hlas neozval. Zkusila to znovu a opatrně vstoupila.

V prvním momentu ji napadlo, že se možná Adam neozval z jistých choulostivých důvodů, takže málem udělala krok zpátky, jenže si pak všimla, že je komnata prázdná.

„Má paní," ozvalo se za ní najednou naléhavě a udýchaně. Byl to lokaj, kterého poslala vyřídit Adamovi vzkaz.

„Lenny?" zvedla obočí.

„Mylady, snažil jsem se pánovi vyřídit, co jste mu vzkázala, ale celou tu hodinu ho hledám. Nikde není."

„Jak není?" zamračila se Anna.

„Ještě se nevrátil z projížďky. Nakonec mě napadlo, zeptat se štolby, jestli už je pánův kůň zpátky a on mi řekl, že ještě ne," vyhrkl lokaj. Anna se zadívala z okna, za kterým se začínalo pomalu a jistě stmívat. Bylo možné, že by se venku ztratil? Když zde byl na návštěvě naposledy, také si vyjel na projížďku a to neměl problém najít cestu zpátky.

Něco se muselo stát.

Bože, to by tak ještě scházelo.

„Sežeň Richarda. A také Bruna. Ať přijdou okamžitě do hlavní síně," poručila Anna Lennymu. Lokaj se rychle poklonil a zmizel.