Prsten /Adommy/ ✔️

22. kapitola

Adamovi se Anthonyho odpověď rozrezonovala v hlavě. Kapičky potu, které mu doteď stékaly pouze po čele a skráních, už cítil i na zádech pod oblečením. Šimralo to a bylo to otravné.

„Domníváme se, že sem někoho poslal, aby mu tu bylinku přivezl a on mohl hrát vesele dál. Stačí dát jen trochu usušených lístků do vína a věřitel, co mu půjčil peníze, si nebude nic pamatovat," vysvětlila Anna.

„Jak to přesně funguje? Je to trvalá ztráta paměti, nebo jen dočasná?" dožadoval se Adam dalších informací. Jestli se prořekne o Tommym, že tuhle bylinku nejspíš dostal také, předtím než byl znásilněný, tak půjde Anna Charlese vlastnoručně zabít.

„To je různé. Někdo si vzpomene za pár dnů, někomu to trvá déle. V první řadě je to droga. Už chvíli po pozření dokáže dostat člověka do zvláštního stavu jakési přehnané euforie. Ale to je jen přechodný stav. Pak se dostaví fáze strachu, kdy má člověk pocit, že se na něj hroutí celý svět a nakonec přichází spánek. A po jeho procitnutí..." Anna nedopověděla. Jen se rychle podívala na svého muže. „Tohle je vedlejší účinek a dost nežádoucí. Jestli tu drogu Charles někomu dává, aby zapomněl na jeho dluhy, tak..."

Adam se neudržel a povzdechl si. Věděl i o horším způsobu zneužití rostlinky s příhodným názvem zmatečník. Jestli měl Tommyho přepadení na svědomí Charles, udělal to z pomsty. Ale ne sám. Musel tam někoho poslat, protože ho přece potkal v Londýně. Proč by se ale mstil na Tommym? Charles nemohl nic vědět o jejich vztahu. Nemohl nic vědět o tom, že by mu ublížilo, kdyby někdo ublížil Tommymu.

Bože, to by ale znamenalo, že to odnesl Tommy za něj. Charles přece neměl žádné informace, že pojede do Londýna.

„Adame? Opravdu jste v pořádku? Máte úplně šedý obličej." Zadívala se na něj Anna starostlivě.

„To nic není. Jen únava z cesty. Pokud mne omluvíte, šel bych si odpočinout. A ohledně této záležitosti... Dovolte mi, abych to hned po návratu do Sussexu začal řešit," nabídl se. Poté vstal a poklonil se.

„To po vás nemohu chtít, Mylorde. Už jednou jste mi zachránil krk," bránil se Anthony. Adam zavrtěl hlavou. Tenhle muž se nikdy nedozví, že jeho syn spáchal něco takového. Nikdo se to nikdy nedozví, protože Adam nehodlal dopustit, aby byla poskvrněna čest této jinak skvělé a slušné rodiny. Vlastnoručně té černé ovci podřízne hrdlo a tělo pak hodí do propasti, aby se na něm nakrmila divoká prasata.

Ještě po cestě do své komnaty přemýšlel nad tím, jak se proti němu mohlo štěstí tak krutě otočit zády. Proč si ten zmetek nepojistil, aby jeho pomsta zasáhla správného člověka? Proč za jejich spor musel pykat Tommy?

Nikdy by ho nenapadlo, že se bude Charles mstít. V Londýně se mu zdál celkem spokojený. Byl u dvora, měl snoubenku, rozumnou apanáž, možnost dostat se do vyšší společnosti. Přesto mu to bylo málo?

Adam se před ulehnutím do postele rychle umyl a oblékl do košile. Jen co přes sebe natáhl přikrývku, někdo zaklepal na dveře.

„Dál," zabručel a posadil se. Cítil, že by zabral hned, jakmile by zavřel oči. Snad to nebude nic naléhavého.

Bohužel, nebo bohudík do pokoje vstoupil Tommy s velkým podnosem v rukách. Když za sebou nohou zabouchl dveře, věnoval Adamovi tázavý pohled a pak jejich večeři položil na stolek.

„Ty nebudeš jíst? Pokud si vzpomínám, naposledy jsi měl krajíc chleba a mizerný kousek sýra ráno v tábořišti." Zamračil se.

„Rozhodl ses mě vychovávat?"