Prsten /Adommy/ ✔️

36. kapitola

Když Tommy vešel do hlavního sálu, stále na sobě cítil dotek Adamových dlaní. Adam nejdřív protestoval, ale Tommy ho přesvědčil. Přesto opětovné setkání v novém doupěti hříchu trvalo jen krátce. Adam nechtěl, aby se ten den ještě viděli o samotě. Prostě mu to nepřišlo vůči Zoe fér. Mezi ostatní se vraceli každý zvlášť. Tommy přišel do síně první.

„Kde je Zoe?" zeptal se šeptem sestry, když se usadil ke stolu. Žena na něj pohlédla a přivřela oči.

„Schválně, že vím, kde jsi teď byl," řekla přísně. Tommy zavrtěl hlavou a usmál se.

„Schválně, že to neuhádneš." Tvářil se, jak moc je nad věcí. I když samozřejmě nebyl. Nikdo dnes neměl náladu na to, aby ho podporoval. Prostě už nechá Adama být a zítra si to snad vynahradí, usmyslel si.

„Možná neuhádnu kde, ale s kým ano." Zamračila se Elizabeth.

„To je moje věc."

„To nikdo netvrdí, ale zrovna dneska? To nemá rozum ani tvůj poručník?" rozčílila se Elizabeth. Pochopitelně se snažila šeptat, ale o to agresivněji to působilo.

„Nic se nestalo, jen jsem s ním potřeboval o něčem mluvit," hájil se Tommy. O té dopolední schůzce sestra vědět nemusí.

„Tommy. Oba žijete na tomhle hradě. Musíte spolu mluvit i před ostatními, nebo to bude vypadat podezřele. Lidé tady to asi všichni vědí, ale tam dole ne..."

„Já vím." Tommy se zatvářil ublíženě a sklonil hlavu. „Promiň," zabručel. Elizabeth zavrtěla hlavou.

„Mně se neomlouvej. Jde mi jen o vaše dobro. Nechci o vás přijít, chápeš?"

„Ano." Přikývl Tommy. Když zvedl hlavu, do síně se zrovna vrátil Adam. Podívali se na sebe, usmáli a celkem to i působilo jako normální oční pozdrav poručníka a jeho svěřence. Tommy měl ovšem sto chutí zařvat na celý sál, jak byl ve skutečnosti vynervovaný. Dnes to vydrží, zítra už se kolem nich tolik lidí motat nebude a všechno se vrátí do starých kolejí. Musel se tím uklidňovat.

Začínal si připadat jak nějaký zvrhlík a šílenec v jednom. Čím víc mu byl Adam odpírán, tím víc po něm toužil. Když ho viděl, jak kráčí svou sebejistou chůzí ke stolu, když si představil jeho rozvlněné boky pod svýma rukama...

„Tommy? Kde je tvá manželka?" vstoupila mu Elizabeth do představ. Zatřásl hlavou a podíval se na ni. Vlastně jí byl za vyrušení vděčný. Cítil tlak ve slabinách od chvíle, kdy si s Adamem očima naznačili, že se sejdou v jejich úkrytu. A ani tam si od napětí bohužel neodpomohl. Realita byla dobrá studená sprcha.

„Manželka? Na to jsem se ptal já tebe, když jsem přišel," připomněl sestře.

„Aha. No, já nevím. Odešla chvilku po tobě a ještě se nevrátila." Pokrčila Elizabeth rameny. Tommy se rozhlédl po síni a pak se zvedl.

„Podívám se po ní," oznámil. Celou dobu na sobě cítil Adamův pohled.

*

Nejprve došel do Zoiny komnaty, tam ji však nenašel. Podíval se i do svého pokoje a Adamova, prostě jen pro jistotu, ale ani v tomhle případě nebyl úspěšný. Nakonec se vypravil mezi vesničany na nádvoří, kde vládlo mnohem větší veselí než v hlavní síni. Nemohl se tomu divit. Všichni ti lidé si mysleli, že oslavují svatbu z lásky, ne z rozumu. Když se proplétal mezi tančícími lidmi, poddaní mu ustupovali z cesty a klaněli se. Někteří mu i gratulovali a přáli hodně štěstí.

Bezradný se vrátil za svými příbuznými do hradu. Okamžitě se kolem něj utvořil hlouček jeho nejbližších a všichni se ho vyptávali, kde Zoe je. Jen krčil rameny a vrtěl hlavou.