Prsten /Adommy/ ✔️

10. kapitola

„To je poslední vědro, pane." Sluha se postavil do pozoru ke kádi, ze které se příjemně kouřilo, a dřevěnou nádobu si přisunul k nohám. Byl celý udýchaný. Však naplnit tuhle vanu, zabralo kolikrát i několik hodin. A pořád bylo nutné doplňovat horkou vodu, protože obsah pochopitelně stydl.

Šplouchání vody se v prostoru z kamenných stěn lákavě rozléhalo. Adam přistoupil co nejblíže a ponořil do horké tekutiny prsty. Už aby byl uvnitř, pomyslel si. A Tommy s ním.

„Dobře. Běž oznámit lordu Ratliffovi, že má připravenou lázeň," nařídil lokajovi. Mladík se poklonil a zmizel.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Adam se pustil do svlékání. Očima ještě zkontroloval, jestli je vše na správném místě, jako mýdlo a čistá plátna a pak už odložil šatstvo na stolek a vylezl po schůdcích do kádě. Se spokojeným povzdechem se uvelebil ve vodě. Chvíli se jenom kochal jemnou masáží neviditelných vodních dlaní, pak se potopil celý, aby si namočil i hlavu a obličej. Takhle dobře už mu nebylo několik týdnů. V Londýně se o něj sice starali a poskytli mu i koupel, ale nic se nemohlo vyrovnat Tommyho koupelně. Kdyby král věděl, že jde sestavit tak velká vana, už by ji určitě měl.

Adam se co chvíli podíval ke dveřím. Tommy už musí přijít každou chvíli.

Nakonec tedy přistoupil na Neilův praštěný nápad, že se vykoupou společně, Adam jen nevěděl, jak to udělat, aby Tommyho příliš nevyděsil a aby s ním do vany vůbec vlezl. Nejprve chtěl přijít až po Tommym. Jeho svěřenec by nemohl utéct, kdyby už byl nahý a ve vodě. Pak si ale řekl, že by se možná Tommy mohl vyděsit ještě víc, kdyby se před ním začal svlékat. Nakonec to dopadlo tak, že nechal nanosit vodu do kádě a vlezl si do ní jako první. Nesměl dát Tommymu pocit, že je na něj vyvíjen tlak. Pokud se bude chtít vykoupat, společnost jiného muže by mu neměla vadit. Když ne, Adam ho nebude přemlouvat. Použije jen argumenty spojené s úsporným režimem.

Jeho úvahy byly přerušeny pohybem dveří. Poté do koupelny opatrně nakoukla blonďatá hlava. Následoval i zbytek drobnějšího mužského těla, oděného pouze do dlouhého domácího pláště. Adam na Tommym plášť miloval. Většinou pod ním nic nenosil a v noci pak stačilo rozvázat pár kožených šňůrek... Napadlo ho, jestli snad podvědomí, nebo nějaká potlačovaná touha po navrácení paměti Tommymu našeptala, aby si pod plášť nic nebral. Adam tak moc doufal, že by některé věci mladík dokázal dělat automaticky, aniž by si uvědomoval, proč je tak dělá. Mohl by to být začátek jeho uzdravení.

„Pane?" Zadíval se mladší muž na Adama ode dveří.

„Ano?" Zvedl lord obočí a doplaval co nejblíže k okraji, kde si opřel předloktí.

„Vy se také koupete?" zabrblal Tommy.

„Není to zjevné? Měl byste si pospíšit, Mylorde. Voda stydne rychle." Vyloudil Adam na rtech úsměv, který však jen skrýval skutečnou vnitřní rozervanost.

Tommy se do něj zamiloval v době, kdy byl neústupný, tvrdý a ctižádostivý. Pokud ho chce získat zpátky, musí se do té doby vrátit a stanovit si pravidla, kterými se bude řídit. Jen prostě nevěděl, jak to zvládne. Už dávno nebyl takový tvrďák a také se mnohem častěji usmíval. Moment. Tommy mu přece hodně vyčítal, že se neusmívá. Dráždilo ho to.

„Ale, já..."

„Otočím se, abyste se mohl svléct." Nenechal ho Adam domluvit a obrátil se zády.

„Stydím se před vámi?" vyhrkl Tommy choulostivou otázku. Adam se vrátil zpět a přivřel oči. Může mu to říct? Netýká se to přímo paměti? Dokáže odpověď ovlivnit jeho důvěryhodnost v Tommyho očích?