Prsten /Adommy/ ✔️

17. kapitola

Muži byli na cestě už několik dnů, když se Adam rozhodl pro první přespání v hostinci. Doposud si vystačili se stany, ohništěm a zásobou jídla, které si vezli ještě z Bodiamu. Adam usoudil, že už je na čase, zakotvit na trochu civilizovanějším místě a pokusit se zapůsobit na Tommyho. A záměrně vybral hostinec, který navštívili i při jejich první cestě do Cheshire.

Vzpomínal si, že v té době se Tommymu ještě vyhýbal a díky téhle výpravě se z jeho bratra stal Tommyho spojenec. Nemohl před nimi nikam utéct, u sira Howarda se pak na něj sesypali jako kobylky, protože jim hrála do noty i lady Anna.

Dnes se při té vzpomínce Adam už usmíval a kroutil nad svou zarputilostí hlavou. Jak to mohl vůbec dokázat, tak dlouho vydržet a nepodlehnout?

Před hostincem rychle seskočil z koně a šel pomoct Tommymu. Zatím mu ještě při nasedání a slézání asistoval.

„Zkusím to sám." Zarazil ho Tommy zvednutou rukou.

„Vážně?" zvedl Adam obočí a dal si ruce v bok.

„Ty mi nevěříš? A to chceš, abych věřil já tobě?" Našpulil Tommy důležitě rty. Adam ho v duchu poprosil, ať už to nedělá. Na něj to totiž nepůsobilo přísně, ani káravě, ale jako výzva. Od okamžiku, kdy Tommyho políbil ve svém pokoji, nemyslel na nic jiného, než jak to zopakovat a popřípadě posunout dál a díky podobným posunkům a gestům se s uvolněním pánevních svalů mohl rozloučit.

Ustoupil stranou, ale pro jistotu zůstal ve střehu. Bylo totiž moc příjemné, smět se Tommyho dotknout alespoň v takových chvílích.

Blondýn nejprve přehodil nohu přes sedlo a pak se podíval dolů. Adam si všiml v jeho očích obav, ale nedal na sobě nic znát. Tommy se pak odrazil rukama a na okamžik zavřel oči. Toho Adam využil a přiskočil k němu. Byl si jistý, že by to Tommy neustál a přepadl minimálně na kolena. Zachytil ho ve svých pažích a vytáhl na nohy.

„Myslíš si, že bych to nezvládl?" osočil se na něj Tommy. Adam pustil z jeho těla ruce a opět odstoupil.

„Promiň mi, jsem už takový. Jsem zvyklý tě chránit. S důvěrou to nemá nic společného." Pokrčil Adam rameny. Poté se otočil k Tommymu zády a vrátil se k Morfeovi, aby ze sedla sundal brašnu s nejdůležitějšími věcmi. Měl v ní peníze a také nákresy zmizelého prstenu. Ještě před večeří chtěl vísku obejít a poptat se lidí, zda se u nich prsten nepokusil někdo prodat. Zatím nebyl moc úspěšný. V předchozích vsích se setkal jen se zápornou reakcí.

Mlčky se vydali do hostince, kde Adam poprosil majitele, zda-li by někdo mohl ustájit jejich koně. Hostinec byl na turisty dobře vybavený, měl i vlastní stáje a štolbu, který se o koně návštěvníků staral. Bohužel byl téměř plně obsazený, což znamenalo, že si Adam a Tommy museli vzít společný pokoj. Hostinskému to samozřejmě divné nepřišlo. Kdyby byl jeden z mužů dáma, jistě by dokázal něco vymyslet, ale v případě dvou mužů to viděl jako zbytečnost, ačkoliv se Tommy snažil namítat. Pokoj měl velkou postel, na které se mohli v klidu dva muži vyspat a to, že byl k mání, souviselo s nemalou cenou za jeho pronájem. Byl velice hezký a luxusně vybavený. Nejlepší apartmá v Gloucestershire, jak říkal hostinský.

Adam nechal nakonec reptajícího Tommyho v pokoji samotného. Potřeboval ještě vyřídit onu záležitost s kresbou prstenu. Měl v plánu vrátit se nejpozději za dvě hodiny a navrhl Tommymu, aby si mezitím došel na večeři, pokud bude mít hlad.

Obejít všechny důležité podnikatele, kteří by si na trzích mohli všimnout vzácného prstenu, se mu podařilo do stmívání. Bohužel opět s nepořízenou. Když se vrátil do hostince, našel Tommyho sedět u odlehlého stolu pouze se džbánkem vína.