Prsten /Adommy/ ✔️

19. kapitola

„Váš společník nás nejspíš viděl." Pousmála se Marie. Adam spolkl slova i výraz trpkosti a vzteku a položil na dveře, za kterými jeho svěřenec právě zmizel, dlaň. Neměl v úmyslu Tommymu ublížit. Vždyť Marii zastavil. A i kdyby ne, nikdo se mu nemohl divit, že nedokázal odolat svodům tak krásné ženy. Pokud by to byl muž, asi by potřeboval mnohem více sebeovládání. U žen měl naštěstí vyvinutý pud sebezáchovy, protože s pletkami s nimi vždy přicházely problémy. A určitě ho nevzrušovaly tak silně jako muži. Jako Tommy!

„Měl bych ho jít uklidnit," opáčil Adam.

„Zdá se mi, že je to už velký chlapec, nebo vás snad miluje, můj pane?" Zadívala se na něj dívka provokativním pohledem.

„Velký chlapec sice je, ale má mizerné zkušenosti. Právě ho doprovázím za jeho budoucí manželkou. Myslím, že ho rozrušila tvá vstřícnost. Má o ženách trochu klidnější mínění a pohled na tebe jeho zažitou teorii musel hodně změnit."

„Ah, to je mi ale líto. Chovala jsem se snad nepatřičně?" zhrozila se Marie na oko.

„Prostě to nechme být. Půjdu mu vysvětlit, že ne všechny ženy jsou tak vášnivé a ty se vrať do domu k rodičům." Zadíval se na ni Adam téměř otcovsky.

„Jste si tím jistý, Mylorde?" zeptala se neochotně. Nechtělo se jí pryč, Adam to viděl v jejích vzrušením planoucích očích. I on by byl radši, aby zůstala a rukou dodělala to, co začala, protože od Tommyho se toho dnes určitě nedočká, ale musel svého svěřence uklidnit. Pokud byl ovšem naštvaný. Vždyť ho neznal, nepamatoval si ho. Nemohl tedy žárlit.

Po návratu do stáje si vlezl na seník, na svůj rozprostřený plášť. Tommy ležel na stejném místě jako předtím. Vypadal, že spí, ale Adam věděl, že to není pravda. Kdyby se jen trochu víc zaposlouchal, určitě by slyšel zrychlený dech a tlukot srdce.

„Spíte?" zeptal se nevinně, jakmile se uvelebil na zádech s rukama pod hlavou. Nic. Žádná odpověď. „Měl jsem pocit, že jste byl před chvílí venku. Jsem rád, že už se déšť uklidňuje," pokračoval jakoby spíš pro sebe. „Tihle Collinsovi. Jsou to opravdu hodní lidé. Než odjedeme, nechám jim tu něco na přilepšenou za jejich ochotu. Určitě se mnou souhlasíte, abych to udělal." Zkusil to Adam z jiné strany. Opět se nedočkal žádné reakce.

„Mimochodem, jejich dcera, Marie... Je to velice ochotná dívka."

„To jsem si všiml," ozvalo se vedle tiché zavrčení. Adam se pousmál a přetočil na bok, čelem k Tommymu, který k němu ležel stále zády.

„Takže nespíte," dobíral si ho.

„Líbal jsi ji, protože sis myslel, že by mě to mohlo donutit k žárlivosti?" zeptal se Tommy.

„Ne, můj pane. Líbal jsem ji, protože si to přála. Chtěla to naučit, tak jsem ji to naučil," vysvětlil Adam. Byl to jeden z důvodů. „Přesto se zeptám, žárlil jste?"

„Ne!" odsekl Tommy.

„Dobře." Přikývl Adam, i když ho Tommy neviděl. Pak si dal chvíli na čas, než znovu promluvil. Vlastně nevěděl, kde začít.

„Přiznám se, že mě to mlčení celý den dost vyčerpalo."

„Ale za to si můžeš sám, já se s tebou snažil komunikovat."

„Ano, snažil jste se. Ovšem, kdyby někdo znásilnil mě, tak bych mu už dávno vrazil dýku do zad. Proč jste to neudělal?"

Jakmile Adam dořekl poslední slovo, Tommy se k němu otočil. Bohužel byla příliš velká tma, aby si mohli vidět do očí, ale celou dobu Adam cítil Tommyho vůni a i na tu vzdálenost z něj sálalo příjemné teplo. Jen se přitulit a zabořit obličej do jeho horkého krku. Nic víc si nepřál.