Prsten /Adommy/ ✔️

13. kapitola

Tommymu se jeho náhradní kobylka líbila. Neil musel zavolat Elizabeth, aby si odnesla Lilith, protože dítě by při návštěvě stájí určitě začalo křičet, že tohle není Dioné, přestože zesnulého koně viděla jen dvakrát v životě.

S Tommym se šla na Rose podívat i Ema. Neilovi se zdálo, že už není tak vystrašená jako první den, dokonce se občas trochu usmála.

Bratrova rozmrzelost ho štvala, ale pořád v novém přátelství mezi Tommym a Emou viděl jisté výhody. Nevěřil, že by ztráta paměti mohla změnit Tommyho vnímání mužů a žen po romantické stránce. Když už jednou rád dováděl v posteli s mužem, nemohlo se to jen tak změnit. Zaručeně už to brzy pozná, uklidňoval se.

Když byla prohlídka stájí dokončena, vrátili se všichni do hlavní síně. Adam už obýval svůj milovaný trůn a popíjel medovinu, aby nabral trochu síly. Vedle něj stál Denis a ukazoval mu obrázek prstenu, který podle Neilova popisu a vlastní vzpomínky namaloval. Adamovi se nelíbilo pár detailů, takže se domlouvali, jakým způsobem je správce přepracuje. A také potřeboval více kopií.

Naštěstí už byli v době příchodu Tommyho hotovi. Adam určitě nechtěl, aby ten obrázek jeho svěřenec viděl. Prozatím.

„Kdy to budeš mít hotové, Denisi?“ zeptal se ještě.

„Nejpozději zítra večer, Mylorde. Pokud se do toho nevyskytne jiná práce.“

„Zařídím, aby nevyskytla,“ slíbil Adam a s tím správce propustil.

Poté mlčky sledoval, jak si nově příchozí posedávají kolem stolu. Bylo na čase oznámit Tommymu, že spolu pojedou na výlet.

„Jak jste se tu měli?“ zeptal se, zatímco vstal z křesla a vydal se ke stolu. Sloužící postavili do jeho středu několik džbánků s pivem a vínem a lehké odpolední občerstvení v podobě nakrájeného ovoce a tenkých chlebových placek. Jako první se pro jídlo natáhl Neil.

„Dobře,“ zahuhlal s plnými ústy. Adam se posadil vedle Emy, která se trochu přikrčila.

„Ty si mě nepamatuješ, Emo?“ zajímal se. Všiml si, že to Tommyho překvapilo. Asi mu nikdo neřekl, že už se setkali u Grety.

Dívka slabě přikývla a zmateně se po svém novém kamarádovi podívala.

„Jsem Thomasův poručník, těší mě, že si našel kamarádku.“ Donutil se hradní pán k něčemu, co vypadalo jako úsměv, tedy myslel si to. Neměl náladu na smích, ani na jakékoliv nové Tommyho kamarádky, ale držel se. Už kvůli svému postavení. A vlastně si i před Tommym smích zakázal.

„Mluvil jste s mým otcem, Mylorde?“ zvedl Tommy obočí. Adama opět píchlo u srdce. Občas si samozřejmě vykali, ve společnosti to bylo nezbytné, ale pokud byli mezi svými blízkými, chovali se k sobě důvěrně. Tohle opravdu bolelo. A o nic méně Tommyho lhostejný výraz v očích. Copak v něm opravdu nic nezůstalo? Ani trochu?

„Ano,“ Přikývl. „Zdraví vás a do měsíce se tu objeví i s vaší macechou.“

„Lady Katherine,“ ujišťoval se Tommy. Adam poznal, že se snaží, zapamatovat si jména lidí kolem sebe.

„Chtěl jsem jet s vámi, ale asi byste mi to ještě nedovolil.“

„Cesta samotná není náročná, spíš jsem na to chtěl vašeho otce připravit. Přece jen už není nejmladší,“ vysvětlil Adam. Tommy přikývl a zamyslel se.