Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme III.

*Sigyn*

„A kde je vaše sestra, lady Sif?"

„Ach, nejspíše se zdržela někde na západním schodišti."

Na okraji zahrady padlo duté ticho, než bohyně Vár pronesla: „A neměla by se spíše zadýchávat, když jde do schodů než naopak?"

Prostorem se nesl smích, který se postupně začal vzdalovat. Sigyn se dál opírala zády o mohutný sloup. Chtěla se jim ukázat a vpálit do obličeje, že je schopná sejít hloupé schodiště a její sestra je pouhá lhářka, ale nohy jí zdřevnatěly. Zavřela víčka a pevně sevřela slunečník v dlaních. Život je tak nefér! pomyslela si zoufale. Potlačila slzy a raději odešla zpět do své komnaty, kde toužila kreslit a kreslit, dokud jí nebude špatně. Ale matka ji na prahu komnaty zastavila a pozvala ji do její vlastní.

„Děje se něco, matko?"

Žena s vkusným drdolem na temeni nevyzvala dceru, aby se posadila. Sama zůstala stát u zavřených dveří. Vypadala, že má naspěch. „Omluvila jsem se na pár minut ze společnosti královny Friggy."

„To tedy musí být opravdu důležité, co mi chcete říct."

„Sigyn, nemám čas, ani náladu na tvé zbytečné připomínky. Řekni mi, jak se v paláci cítíš? Líbí se ti tu?"

Mile překvapená její otázkou nevědomky roztáhla rty do úsměvu. Její tvář se rozzářila a temný stín na duši zmizel. Starala se o její pocity? Zajímala se o svou dceru? Oh, matko, věděla jsem, že mě máte opravdu ráda!

„Ano, je tu docela pěkně. Všechna ta okázalost," začala ze sebe rozrušeně sypat. „Jeden si na to pozlátko musí zvyknout, ale raději bych-"

Zvednutou dlaní ji zastavila. „Dobrá, takže se ti tu líbí. Tak mi řekni, proč své sestře ničíš pobyt tady? Proč jsi jí přítěží?"

„Přítěží?!"

„Moc dobře víš, proč jsme tady. Ty se možná nesnažíš dostatečně, ale Sif všechny kolem sebe okouzlila. Víš, jak nesnáším, když se vy dvě hádáte," třásl se jí hlas, jako by se každou chvíli měla rozplakat. „Tak mi vysvětli, proč všude chodíš pozdě? Proč jsi svou sestru zneuctila tím dortem? Proč se ji snažíš ponížit před princi i ostatními?"

„Ale, matko-" vyhrkla, ale žena zakroutila hlavou.

„Nechci slyšet tvé obhajoby. Ani mě nezajímají obhajoby Sif. Jenom nechci, aby mezi vámi byly rozepře. Sigyn, slib mi, že budeš pro sestru oporou. Tohle je pro Sif jedinečná příležitost pro lepší život. Všechno musí být perfektní."

„Ale, matko, já nikdy-"

„Sigyn! Slib mi to, čeká na mě královna Ásgardu."

„A-ale... Dobře," klesly jí ramena. Povzdechla si, zatímco se v temném stínu přímo topila. „Slibuju ti to, matko."

„To je mnohem lepší, nemyslíš?" Rozzářila se najednou. „Již za šest dní se bude konat oslava narozenin Sif a já chci, abys ji podpořila, ano? Strašně si tu oslavu přeje. Bude to velkolepé." Nato se odebrala z komnaty a parfém zůstal jako jediný důkaz její přítomnosti.

Všechna láska, která jí naplnila nitro, vyprchala, až jí nezbylo nic jiného než dutá chladná díra. Jaká starost! Miláček Sif si stěžovala, že jí sestra zničila šaty dortem, a donutila matku, aby se Sigyn promluvila. Věděla, že Sigyn by pro matku udělala cokoliv, aby projevila, jak moc ji má ráda. Její sestra nebyla nic jiného než prachsprostá intrikánka! Posledním ždibíkem vzteku odhodila vypůjčený slunečník a rázným krokem vyšla do Malé hodovní síně, kde snědla tolik zákusků, kolik se do ní vlezlo.