Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Jizva IV.

*Sigyn*

Všechen led roztál a tělo, které pálilo, se začalo stabilizovat. Sigyn využila situace. Ruce jí sice zebaly, div, že Lokiho dokázala oholit bez zbytečně prolité krve. Pravda, musely jí asistovat dvě léčitelky. Jedna ho přidržovala, aby se neutopil, a druhá mu doteď držela obličej v konstantní poloze. Stále sebou trhal pod náporem halucinace. Nyní vzala mýdlo s odhodláním svého manžela vzkřísit. Jeho iluze sice plály životem, ale vlastní tělo dost zanedbával.

Neodvažovala se do lázně vlézt. Vodu měla ráda, ale spíše teplejší než těsně nad bodem mrazu. Vlastně ani netušila, jestli by byla schopná se ho dotknout na nohách. Nedokázala přijmout ani se srovnat s vědomím, že mu opravdu koluje v žilách jed a sytí se na jeho svalech. Viděla důkaz a už nebylo úniku z reality. Přesto zbaběle utekla a raději se soustředila na vrchní polovinu těla a mastné vlasy.

Horečka opadla a lék, který měl Lokiho ušetřit bolesti, ho uspal. Usušily ho a učesaly, oblékly i uložily do čisté postele. V komnatě zalité světlem zapadajícího slunce panoval pořádek. Na stolcích stály nové hromádky poskládaných pláten a džbány plné vody. Všechno a všichni čekali, až se probudí.

Frigga ji poslala do vedlejší soukromé komnaty, aby se prospala. A Sigyn, aniž by věděla jak, usnula okamžitě, kdy dolehla na matraci. Na ukradené nádobí v batožině zcela zapomněla.

Nad ránem ucítila na rameni tlak. Zamručela nevolí, ale světlo svíček ji přimělo těžká víčka otevřít.

„Sigyn, budeš teď u něj?"

„Už se probudil?" zamumlala, než zívla.

„Pouze na chvíli. Musí hodně pít, ale to dokáže sám."

„Tak proč tam mám jít? Nepotřebuje přece chůvu."

Zamračila se. „Máš pravdu, nepotřebuje další pomocnici léčitelek. Myslela jsem, že bys mě mohla zastoupit, ale když nechceš, tak-"

„Ne, ne! Já to myslela... To je jedno." Sedla si a protřela oči. „Půjdu tam."

Frigga kývla, ale v jejím pohledu dlela zvláštní jiskra. Přesto nic dalšího neřekla a odešla. Sigyn se pokoušela probrat studenou vodou. Oblékla si včerejší šaty a odešla za Lokim. U dveří stály stoly, na nichž dlely tácy s léky a spící hlava pomocnice. Záviděla jí, že spí, ale dokázala pochopit, že Frigga je taky unavená.

V tichosti se posadila do křesla vedle lože. Ležel nehybně s rukama spojenýma na břiše, jako nebožtík, jenž se už odevzdal odvrácené straně. Nemohla se na něj dívat. Sklonila se nad ním a vzala ho za zápěstí, aby paže dala podél těla. Ale pak ucítila něco na prstech. Vylekaně ucukla, čímž upustila jeho ruce v půlce pohybu a ty ledabyle spadly na matraci. Nasucho polkla. Otočila pravou ruku a na vnitřní straně zápěstí spatřila zvrásněnou kůži. Skvrna byla sotva větší než stříbrňák, přesto ji to znervóznilo. Smočila prsty ve vodě a pokoušela se divného pocitu pod pokožkou zbavit. Cítila se jako pokrytec, ale strach byl silnější.

--
Když se vzbudil, působil dezorientovaně. Zdravou rukou si sáhl na tvář, zatímco těkal očima kolem sebe. Sigyn zaklapla rozečtenou knihu a zvedla se.

„Jak se cítíš? Chceš se napít? Měl bys pít."

Civěl na ni, jako by si potřeboval ujasnit, jestli ji zná. Stejně tak prostředí kolem sebe. Potom se lokty zapřel a pokoušel se vstát, ale nohy ho neposlouchaly.

„Loki, to nemůžeš. Musíš ležet," zatlačila mu dlaněmi do ramen. „Měls další horečku. Byla horší než ty před tím."

Padl zpátky na matraci. Vydechl a křečovitě sevřel víčka. Zřejmě se našel.