Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Labutí píseň III.

*Nál*

Na okraji vědomí vnímal, že je něco jinak. Nevěděl, jestli je to dobré nebo špatné, ale ta myšlenka ho rušila a budila ze spaní. Ucítil vedle sebe pohyb. Matně si vybavoval jméno té, která s ním sdílela lože. Zato si moc dobře vzpomínal, že byla schopná milenka, která mu vyplnila minulou noc. Kdo si měl pamatovat, jestli to byla bohyně nebo služka? Svlékněte královny a budou úplně stejné jako dívky bez věna.

Ticho a tmu v mžiku vyplnil hluk a ranní světlo, když někdo roztáhl závěsy. Nál zamrmlal a strčil si hlavu pod polštář. Ženština vedle něj vyjekla a prudce se na matraci posadila.

„Zdravím, Nanno. Baldrovi schází manželka. Nevíš o tom náhodou něco?"

Ten jízlivý, arogantní hlas poznal, ani se nemusel namáhat s přemýšlením. Zaslechl kolem sebe šramot a šustění šatstva, dokonce i staroásgardské nadávky na adresu boha neplechy. Nedlouho potom, co za ní zapadly dveře, ho odkryl do půlky nahého těla.

„Vstávej! Vydáme se na Vanaheim."

„Cože? Vždyť to je až zítra," zamumlal zpod polštáře a vytáhl si přikrývku až k bradě. Z venčí táhla neuvěřitelná zima.

Nastal klid, jenž ho začal něžně kolébat ke spánku.

„Řekl jsem dnes!"

Na důraz svých slov strhl přikrývku na zem a Nál byl v momentě vzhůru. Posadil se a polštářem, jenž se mu doteď velebil na hlavě, si zakryl klín. Pomyslel si, že mu to snad dělá naschvál.

„Dobře, pochopil jsem. Dneska. Byl bys tak laskav a nechal mě se obléknout?"

Netušil, jestli se cítí nepříjemně, protože si bůh lstí neodpustil zkoumavý pohled, nebo kvůli tomu, jaké emoce vyvolal. Poté se Loki postavil zády k němu a ramenem se opřel o sloup na ústí balkonu. Nál se natáhl pro deku na podlaze, obtočil si ji kolem boků a vyrazil do koupelny.

„Musíme mít převahu, proto vyrazíme dnes."

„No jo, ale na pozvánce je datum. To tam prostě řekneš, že ses spletl? Budeš vypadat jak idiot," zvedl hlas, aby ho slyšel. Poté vložil dlaně do mísy se studenou vodou a opláchl se.

„O to už jsem se postaral. A i kdyby, za idiota bys byl ty."

„Cože?!" zarazil se s ručníkem na půlce cesty k obličeji. „Já?! Myslel jsem, že budu v utajení, nebo něco podobného?"

„Něco mnohem lepšího. Ty budeš já."

Loki se mu zjevil v zorném poli. Tvářil se potěšeně a hrdě na vlastní nápad, který Nál nedával moc smysl. Vypadal snad jako bůh falše? Ani za mák, na to byl příliš světlovlasý, svalnatější a hodnější. Tedy dokud se v něm neprobudí jeho krev.

„A to chceš provést jak? Viděl ses poslední dobou v zrcadle, že si tak věříš?"

Loki zvedl jedno obočí do dokonale arogantního oblouku, jak to dokáže jenom on. „Nemusíš ani opouštět Ásgard, aby z tebe byl idiot."

Nál se zamračil dotčením. Tohle bylo jeho teritorium, jeho komnata. Jediný, kdo ho mohl urážet, byl on sám!

„Vaše Výsosti, kdybyste posbíral své slušné vychování a nechal mě se o samotě obléknout, byl bych vám neskonale vděčný," řekl suše. S tím se otočil a začal se přehrabovat v prádelníku.

Jakmile měl jistotu, že je sám, oblékl se do kožených kalhot z jelenice a tuniky. Nenosil zbroj jako bohové, spíše dobře upravenou vestu, která mu padla jako ulitá. Nepotrpěl si na výšivky, ačkoliv jich několik ze zlaté nitě měl, ale na dobře schované kapsy. Upravil si vlasy, jejichž prameny po stranách spletl do copánků, a svázal je na temeni hlavy. Obvykle si je nechával rozpuštěné, ale kdykoliv opouštěl palác tak nikoliv.