Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima VI.

*Sigyn*

O několik dní později

Opatrně pozvedla víčka, jakmile zaslechla první tlumený tón kódu, který zadával do podivného, vestavěného panelu na zdi. Na dálku sledovala bledé prsty, které na číselníku takřka tančily, a snažila se už po dva dny zapamatovat pořadí bílých světélek, které se rozsvítily, když se jich dotkl. Věděla, že jako poslední se zadává jedno z pravých postranních tlačítek, jež se rozsvítí zeleně. Začátek a konec by měla, chyběl jí dopilovat si střed, a poté mu názorně ukáže, že zavírat ji jako v kleci není moudré.

Hydraulické vchodové dveře se se zasyčením otevřely a Sigyn v mžiku víčka zavřela. Nadále předstírala spánek, dokud se dveře opět nezavřely a kroky scházející do obrovské místnosti ji neujistily, že je v suchu. Okamžitě vyskočila ze zmuchlané postele. Strhla ze sebe přikrývku a vyběhla k panelu, aby si zapamatovala čísla.

2 4 6 5 nebo 5 6? 7 4... U Ódinova oka! Zapomněla poslední tři číslice. Tiše prskala kolem sebe a snažila si vybavit, kde zahlédla zablikat světlo. Vlevo nebo napravo?! Ach, měla chuť Lokimu vydrápat oči!

Vzdorovitá nálada ji neopustila ani po celé dopoledne. Odpovídala na Lokiho otázky velmi stroze. Vůbec se nesnažila s ním zavést dialog a znuděně si hrála se sametovými šňůrkami. Dost ho to dopalovalo, jak četla z jeho dvou svislých vrásek mezi obočím. Pravdou bylo, že se znuděná necítila. Tělem jí proplouvala netrpělivost i ženská radost z darů, které jí věnoval - hedvábnou košilku na spaní, safírově modré šaty se zlatým zdobením a pár pohodlných bot.

Tak luxusní materiál nenosila ani za svého manžela, jenž měl tolik peněz na rozdávání, až to zdravé nebylo. Drahými dárky zahrnoval své milenky a manželce, která se mu vyhýbala, co nejvíce mohla, věnoval sotva almužnu pro vlastní účely. Zato od ní očekával, že z peněz, co vydával na domácnost a z níž nemohla utratit ani stříbrňák navíc, bude udržovat jeho vysokou prestiž. Proto se nemohla zastavit, když dlaní přejížděla po záhybech sukně či rukávech a užívala si jejich heboučký dotek. Toužila se Lokiho zeptat, jestli použil jedno ze svých kouzel, ale rychle svou dětinskost potlačila. Ovšem že ano, hlupačko! plísnila se v duchu s vědomím, že si musí dávat pozor na jeho lsti a pasti.

„Bratr mě pozval na vycházku mezi měšťany. Mám jim od tebe něco vyřídit?" zeptal se s neskrývanou škodolibostí v hlase. Ve smaragdových očích zaplála jiskra pohrdání. Sigyn rázně zatlačila jistou myšlenku do temna duše. Pohrdáš mnou, nebo jimi, Loki?

„Jsi bůh lži, takže já budu ta dobrá a řeknu na rovinu, že mi nestojí ani za jediné slůvko. Stačí ti tohle jako odpověď?" Hlodavé svědomí však vědělo, že jim touží ukázat, že je hodná jejich pozornosti. Kdyby jí jen dali šanci...

„Hmm," vydralo se mu z hrdla a zaujatě zúžil pohled, který na ni upíral. „Když někdo říká pravdu, obvykle se snaží něco zakrýt. Tajíš přede mnou něco, Sigyn?"

„Ano. Vidět tvou havraní hlavu a hubené ruce dvaasedmdesát hodin v kuse je celkem frustrující. Buď od té dobroty a dej mi chvilku soukromí."

„Laškuješ se mnou? To je rozkošné."

Došel přímo k ní, až byla nucena zaklonit hlavu. Zapřel se dlaněmi o područky křesla, na němž seděla, a sklonil se k ní. Prameny vlasů mu spadly z ramen a na moment se líně houpaly jako padající podzimní listí. Začínala si uvědomovat, že jeho kráse a šarmu sotva nějaká uteče.

„Loki, nepleť si laškování a slušnou výtku. Pokud ti mám vysvětlit rozdíl, tak zní takhle: Vypadni konečně a dopřej mi trochu zaslouženého klidu. Možná se i vyspím, protože se až neuvěřitelně roztahuješ."