Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme VII.

*Sigyn*

Radostí z nových šatů, které pro ni švadlena ušila a přinesla do komnaty, se vzdala oběda. Třicet dní půstu uteklo jako voda, ale na Sigyn se projevily viditelně. Dokonce, když jí švadlena zavazovala šaty, podotkla, že jsou jí o něco větší a utáhla tkanice pevněji. Pořád se omlouvala, ale Sigyn jen máchla rukou a řekla, že to nic není. Vyzkoušela to poledne všechny střevíce i šaty. Toužila se v nich spatřit a ujasnit si, pro kterou příležitost si které obléknout.

„Tyhle vám sluší nejvíc, lady Sigyn."

Otáčela se zleva doprava a zprava doleva, ale musela uznat, že má nejspíše pravdu. Semišové šaty vínové barvy se na její bledé pokožce velebily. Dokonce měla pocit, že jsou její ňadra v obdélníkovém výstřihu větší. Zašustila sukní jako malé dítě a uculila se. Ani jí nevadilo, že dává na obdiv svou jizvu. Nikdy si nemyslela, že bude mít ze šatů takovou radost. Oh, jak miluju svůj tajný nápad! S takovou dokážu upoutat pozornost.

První večer se třásla strachem. Oblékla si safírově modré šaty s lehkou volánovou sukní, ale necítila se ve své kůži. Najednou měla před Ásy předstoupit a odkrýt své velké tajemství. Připraví se o soukromí. Každý bude sledovat co jí, a bude jim to nápadné. Nebo zbytečně přehání a sotva kdo o ni zavadí pohledem. Možná by bylo lepší si zase obléknout staré šaty a kabátek.

„Lady Sigyn, musíte tyhle šaty umět nosit. Věřte si."

To se lehce řekne, než udělá, pomyslela si, když přešla práh Hodovní síně. Čas se zastavil, ale srdce jí bušilo do hrudního koše, jako by toužilo utéct. Nestalo se nic revolučního a to ji uklidnilo natolik, aby udělala krok. A za ním další. Když se posadila vedle královny, cítila se částečně zklamaná. Jestli nyní bohy nijak neokouzlila, tak byla v koncích.

Přesto stačil jediný Ás, přesněji bůh války Tý, který se zvedl od večeře a došel až na konec lavice. Uklonil se královně Frize, načež se sklonil k Sigyn a hrubým hlasem pronesl: „Hloubky Nekonečného moře blednou v porovnání s vaší krásou, lady Sigyn. A vaše ohnivé vlasy mi připomínají ohně válek, které mi chybí. Díky vám."

Vzal její ruku do své medvědí tlapy a políbil ji na hřbet dlaně. Sigyn zrudla a nezkušeností flirtu se uculila. Zdálo se jí to, nebo hluk v Hodovní síni poněkud opadl?

„To já děkuji vám za lichotku," vyhrkla ze sebe.

„Pamatujte, lady Sigyn. Za krásu se neděkuje."

Odešel na své místo a zanechal Sigyn zcela zmatenou i příjemně potěšenou. Vzhlédla od talíře a uvědomila si, že na ni někteří civí, stejně tak šokováni a zmateni jako ona. Jenom Vídar ji pohledem propichoval jako slaměnou figurínu šípem.

A příští večer přišli dva, a další zase čtyři, div se nepředháněli. Přes den bohové hledali Sigyn v zahradě, aby jí popřáli pěkný den. Některé lady z paláce se jí držely, aby měly možnost si ukradnout i jistou pozornost Ásů na sebe. Protože žádné z nich se nepodařilo to co Sigyn. Bohyně na ni žárlily stále více, ale prozatím ji nepovažovaly za velkou hrozbu. Bohové i dvořané ji okukovali, oslovovali. Dokonce i Tór se při vyprávění otočil k Sigyn, aby vzala na vědomí, že vypráví svou historku i jí, nikoliv pouze její sestře. Sif málem hysterií zbořila zlaté zdi paláce.

Přitom měla pocit, že je veškerá pozornost jen povrchní. Zapůsobí v momentě, kdy ji bohové spatří, ale jakmile zmizí za rohem, zapomenou na ni. To nebyl právě ten efekt, po kterém Sigyn toužila. Ovšem pro začátek to stačilo.

--
*Loki*

Nadbíhání služce skýtalo jednu neopominutelnou výhodu - dokáží potěšit, aniž by se jeden námahou dostat se jim pod sukně nepřetrhl. Jsou mnohem povolnější než rozmazlené bohyně. Ty vás sotva k sobě pustí, dokud jim nevěnujete pozornost, nemluvíte s nimi mile a občas jim nepřinesete dárek. A pak ještě zváží, jestli vás vůbec vezmou na milost.