Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Labutí píseň VI.

*Loki*

O několik týdnů později

PRAVIDLA:

1. vstup na vestavěné patro pouze v nouzové situaci

2. možnost využití krbu pouze jednou za deset dní

3. udržování pořádku (včetně nábytku)

4. před odchodem zajistit potraviny na další dny

5. po východu slunce nerušit

Silou vytrhla dýku z roubené zdi a zbavila se útržku původního papíru, jenž Resa v záchvatu hněvu vyškubla a roztrhala. Poté nastavila nový papír s původními pravidly, opět bodla a s úšklebkem se pokochala svou prací. Věděla, že se Resa vrátí, jinak by se s tím neobtěžovala. Možná vyhrožovala, že už ji nikdy neuvidí, protože nehodlá někomu dělat služku, jíž líná ženská neustále komanduje. Obvykle bývala tichá, ale toho odpoledne se rozkřikla tak mocně, až sebou dítě v děloze trhlo. Sbalila si všechny věci a zabouchla za sebou bez jediného slovíčka díku za střechu nad hlavou.

Loki vnímala, že se jí při delší době na nohách točila hlava. Nejednou byla blízko k mdlobám. Nikomu však nedlužila vysvětlení za svůj stav. Sama trpěla tím, že její jedinou denní činností není nic jiného než převalování. Tolikrát se snažila zaměřit své myšlenky k hádance a jejímu vyřešení, ale bylo to těžké, když se celé vaše tělo mění a s tím i fyzické nároky či možnosti. K její radosti však slabosti postupně mizely.

Resa nepřicházela, přesto si Loki nedělala vrásky. Již několikrát se stalo, že se neobjevila i celý týden. Bůh ví, co vyvádí v lesích, které považuje za svou domovinu, o níž se stará a pečuje. Sama mezitím udržovala dům uklizený. Občas si zašla na menší procházku a hrála si s magií, kterou před Resou tajila. A v hodinách odpočinku přemýšlela nad budoucností, s níž měla Frigga své plány.

Zřejmě i z Valhaly toužila, aby v sobě osvobodila lepší stránku bytí, kterou potlačuje většinu života. Hádankou si přála bohyni neplechy nabídnout důvod, aby žila mimo temnotu zla, které v ní násilím společnosti vykvetlo. Jistě to tak bude, znala matku až příliš dobře, než aby v tom hledala cokoliv jiného. Melancholie a smutek jí proudily žilami. Ten pocit byl povědomý, dlouhá staletí zapomenutý, pohřbený spolu s...

Loki se rozbušilo srdce, přestože její mysl nedokázala uchopit dávné vzpomínky. Zbýval jenom rozmazaný stín.

„Haló?"

Ukočírovala své emoce, ačkoliv to trvalo déle než obvykle. Opatrně se zvedla z doppels, pléd kolem těla. Postavila se k zábradlí vestavěného patra a spatřila Resu v loveckém plášti, který odhaloval nohy v kalhotách a lem zvednuté sukně. Nervózně mávla na pozdrav, ale Loki nereagovala. Pouze čekala a sledovala, jak se vetřelkyně postavila těsně pod ní.

„No já... Nevím, jak se ti omluvit. Víš, chvíli trvalo, než mi to vlastně došlo."

„Než ti došlo co?" zeptala se pichlavě. Resa polkla a ve světle zapadajícího slunce zbledla. Špičky jejích bot jí najednou přišly zajímavé.

„Vídala jsem tě skoro každý den. Ale teď... Ty změny jsou důkazem. Jsi... těhotná, proto... Proto jsi většinu dne proležela. A já...," vydechla zprudka. „Mrzí mě to, Lino. Kdybych to věděla... Kdybys něco řekla-"

„A proč bych měla něco říkat? Tobě do toho nic není."

Resa hbitě zvedla hlavu a otevřela pusu, aby něco namítla. Ovšem nezaznělo jediné slovo. Jako kdyby Resa rezignovala, nahrbila ramena a sundala si ze zad luky.