Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima III.

*Loki*

   Schován mezi měšťany v jedné ze svých iluzí sledoval den po dni, jak se útlak a vybíjení msty za ztrátu domova na Sigyn zvětšuje. Ačkoliv byla nevinná v čemkoliv, z čeho ji obviňovali, museli si najít oběť, na níž budou ukazovat a kterou budou mučit. Ze začátku se objevovaly minimální znaky - protivné šťouchání, naschvály nebo očividné přehlížení, kdykoliv chtěla, aby ji někdo uhnul z cesty či si našel jiný stůl k nasávání. V kuchyni nezůstávaly žádné zbytky, v koupelnách ani poslední kapičky vody k očistě.

Měšťané jednali přímočaře, bez krásy lstí. Kdyby ji více trápili psychicky, byl by Loki spokojenější. To by ji přimělo se podvolit sama sobě a uchýlit se k němu. Ovšem co by jiného mohl od zaslepených ovcí očekávat, že?

„Přemýšlel jsem-"

„To muselo bolet," namítl Loki pichlavě, zatímco si hrál s jídlem v misce jako znuděné dítě. Seděl u stolu zády k prosklené stěně s vesmírným výhledem a tiše truchlil, že mu nezbyla jediná ásgardská kniha k rozradostnění.

„To spíš tebe musí bolet, že máš zakázány ty svý legrácky," oponovala mu Valkýra, která strohý oběd do sebe přímo házela. Věnoval jí ledový pohled.

„Na co legrácky, když se bavím představou, jak budeš trpět ke konci cesty, až ti nezbude jediná láhev chlastu. Pak mě budeš mít na očích tak často, až budeš křičet mé jméno z nočních můr."

Ženská tvář se urážkou i hněvem zkřivila. V záři několika vysokých lamp i světelných trubic na něho ukázala nožem a vyprskla: „Tvý jméno budu provolávat, až chcípneš. Do tý doby mi třeba polib prdel, Laki."

„Tvůj zadek je to poslední, co chci-"

„Dost!" zahřměl Tór, až se Banner přikrčil. Heimdall nadále seděl v křesle, ale pootočil k nim svůj zlatý zrak. Valkýra zhnuseně vyplázla jazyk a Loki jí věnoval gesto, které se velice rychle naučil na Midgardu - prostředníček.

„Dost. Chováte jako malé děti."

„A žes jich za svůj život viděl, bratře," nemohl si pomoct.

Bůh hromu bouchl pěstí do stolu, div se kov nerozlomil na dvě poloviny. Cinkání příborů mu dělalo nejmenší vrásky. Co bylo horší? Prohlášení, že se Tór právě rozhodl svůj nápad zrealizovat. V dětství i v dospělosti to vždy znamenalo totální pitomost, která stála Lokiho magickou energii i krev.

„Byl jsem dlouho pryč od Ásgarďanů. Je načase, abych za nimi zašel, a ty, bratře," ukázal na něj hromotluk s ježkem na hlavě, „půjdeš se mnou."

Valkýra se zasmála tónem plným zlomyslnosti, zatímco Tór už odcházel ze společenské místnosti, která spojovala většinu luxusních ložnic na patře saakarské lodi. Loki vzal svou misku nudlí se zeleninou a tofu a se zadostiučiněním ji překlopil Valkýře na hlavu. Zalapala po dechu stejně jako Banner, jenž okamžitě začal věčně opilé válečnici pomáhat se toho svinstva zbavit.

Nevnímal ostré vyjadřování za sebou a doběhl bratra v chodbě plné kovu a saakarských ozdůbek. Zase tak špatný nápad, sejít dolů, to nebyl. Mohl by to využít ve svůj prospěch, aby se jeho záležitosti konečně hnuly z místa. Jinak se ve společnosti těch čtyř zblázní. I když musel uznat, že partie šachů s Bannerem nepůsobily až tak strašně. Mnohem lepší, než s ním mlátit o zem.

„Jsem rád, že se směješ, Loki. Buď tě poslední dny nevidím, nebo zadumaně koukáš do zdi."

„A co mám jiného dělat? Tančit s vlastním stínem?" odsekl.