Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme VIII.

*Sigyn*

„Děkuji, Freyi, že jste mě doprovodil. Teď už se mi jistě nic nestane."

„To bych si nikdy neodpustil, kdyby se vám něco stalo, lady Sigyn," políbil ji kučeravý bůh slunce na hřbet dlaně, ale jinak se neměl k odchodu. Sigyn si nad jeho afektovaností povzdechla. Věnovala mu menší úkolu a vešla do patra, kde dlela její komnata. Než k ní však došla, Sif ji strhla do komnaty rodičů.

Už zase, pomyslela si trpce a nechala se sestrou dotáhnout až doprostřed. Znovu, jako před pěti dny, si přejela její tělo trochu bezmocným zrakem. Jako kdyby hledala oporu, něco, co by jí připomnělo kypré boky nebo kulaté břicho mladší sestry.

„Stoupni si rovně!"

„Sif, prosím, jsem unavená a chci si dát lázeň."

„Řekla jsem, aby sis stoupla rovně. Matko, vidíš to?! Zase je hubenější," stěžovala si, jako kdyby Sigyn dostala lepší šaty než ona. Sigyn se jí vzdorně vytrhla, načež si odfrkla. Její sestra se chovala jako ubožačka.

„Ale my víme, Sif," chlácholila ji matka, aniž by vzhlédla od vyšívání. „Už jsme tuhle debatu vedli. Prostě už tolik nejí."

Sif se vztekem roztřásla a zabodla do sestry pohled Začni se zase přejídat, nebo tě zabiju.

„Matko, není ti to divné? Celou dobu se Sigyn přecpává, ale když jsme tady, tak tě najednou poslouchá. Za našimi zády. Zhubla nejméně patnáct kilo!"

„Nepřeskočilo ti náhodou, Sif?"

„Sigyn! Jak to se svou sestrou mluvíš?" zvolal otec. „Jistě k tomuhle má Sif nějaký důvod. Tak nám řekni, Sigyn, proč jsi najednou matku poslechla?"

„Protože se tak cítím lépe. Rozhodně za tím není nic, co by mělo zahanbit sestru, čehož se nejspíše bojí. Už jsme to rozebírali. Jsem naprosto zdravá a ne, nemám postranní úmysly."

„Musíš ale, Sigyn, sama uznat, že takhle okouzlit bohy je dost podivné." Vyjadřoval se, jako kdyby smlouval lepší podmínky smlouvy. To pro tebe víc neznamenám, otče?

„Otče, prosím. Jsou jenom znudění, a proto bych se měla nechat sestrou..." šikanovat, pomyslela si, ale polkla. „Jsem tady, abych získala pozornost Vídara."

„Ano, skutečně. Poslední dny se kolem tebe motá."

„Vidíte? Měli byste být pyšní, že se nám to se Sif podařilo. Můžu už odejít?"

Nečekala na odpověď a odešla z komnaty. Přesto ještě stihla zaslechnout matčin konejšivý hlas: „Nemusíš se bát, Sif. Víš přece dobře, že jsi naše nekrásnější a nejlepší..."

Sigyn se chtělo řvát, ale uslyšela za sebou zadunění těžkých zlatých dveří. Potlačila jakékoliv emoce a nechala se Sif dohonit.

„Než něco řekneš, tak ti něco povím já. Přiznej si to, Sif, žárlíš. Tobě bylo příjemnější mít za sestru ošklivku. Nesneseš konkurenci."

„Ne!" vyštěkla. „Tady jde o tu sázku. Jde ti o ten pitomý šmuk. Chceš vyhrát a mě porazit. O nic jiného tady nejde. Vidím, jak se koukáš na Vídara a on na tebe. Nesnášíte se navzájem. Kdyby nebylo té sázky, tak jsi pořád stejně tlustá! Ale teď mě, Gyn, pozorně poslouchej. Postarám se, abys prohrála. Zlomím tu tvou pýchu. A jestli se Tóra jen jedinkrát dotkneš, zlámu ti prst po prstu!"

„Sif, posloucháš se vůbec?! Vážně ti ten šmuk stojí zato, abychom se rozhádaly? Zapomeň ta tu hloupou sázku, prosím. Tohle skončí špatně."