Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Příběh bez konce 1/2

⛔Já vím, řekla jsem, že příběhy nebudou mít nic společného s předešlou trilogií, ale já jsem nenapravitelná. Text je ALE stylizován tak, aby ho pochopil i laik (ten, co nečetl min. poslední díl)😇

Jedná se o ALTERNATIVNÍ pokračování! Jednoduše to berte jako nezávislou povídku (ač má své kořeny)... Díky za pochopení!

🐍DVOJHUBKA🐍

*Sigyn*

Už potřetí za tenhle týden se naklonila nad nočník a vyzvracela sotva dojedenou snídani. Kdyby nebyla neplodná, řekla by, že je těhotná. Ale její tělo už nemohlo plnit podstatu každé ženy, takže rozuzlení ranních nevolností bylo v nedohlednu.

Nechala své rozechvělé tělo, ať se vzpamatuje z křečí, a vlhkým plátnem si setřela pot z čela. Seděla u toaletky a sledovala svou sinalou pleť v odraze zrcadla. S každým nádechem dostávala do tváří barvu, ale dnes se neštípala do lící. Neupravovala svůj vzhled královny Ásgardu jako v předešlých dnech. Zapomněla na božstva a dvořany, kteří na ní lpí, narušují její soukromí a hodnotí ji už přes dvacet let. Dnes se rozhodla s tímhle ranním šílenstvím skončit.

Překonala předpokoj královských komnat a vydala se k léčitelskému komplexu. Avšak přecenila své možnosti. Slabostí se jí na odpočívadle schodiště zatočila hlava. Opřela se o zeď a snažila se svůj zběsilý dech uklidnit a najít rovnováhu.

„Matko?!" Při zvuku dětského hlasu otevřela víčka a nasadila falešný úsměv.

„Narfi, dobré ráno. Kam se chystáš?"

„Mám hodinu dějin, a pak jazyky," pohlédl na knihy, které držel v náruči. „Nemůžu ani jít ven."

„Narfi, jsi ásgardský princ a z toho..."

„...toho titulu musíš reprezentovat a dělat čest svým rodičům. Nikoho nezajímá, jestli umíš pouštět draky, ale jak tančíš a bojuješ. Nikoho nezajímá, že rozeznáš stopu jelena od daňka, ale jak se vyjadřuješ a využíváš svou moc," odrecitoval a zamračil se. „Já vím. Nemusíš mi to opakovat. Otec to dělá každý den."

Povzdechla si. Stále před sebou viděla chlapečka, který se poprvé postavil na nožičky a snažil se za ní cupitat. Viděla v něm své jediné dítě, které jí pilo z prsu a které se k ní rádo tulilo. Sotva kdy dokázala uvěřit, že má před sebou chlapce, který proudem ásgardského času roste a ukrývá před ní svá tajemství. Přistoupila k němu, k věrné kopii svého manžela, a odhrnula mu z čela havraní vlasy. Díky bohu ještě nevstoupil na práh puberty, takže ji od sebe neodehnal.

„Tak se tolik nechmuř. Vždyť víš, že tě s otcem máme rádi a chceme pro tebe to nejlepší. Chceme, abys měl, co my nikdy neměli. Lásku a rodinu."

Narfi se ušklíbl, ale nakonec opustil svou ulitu dětského hněvu a zvedl k ní své hnědé oči. „Já vím. Ale bojím se, že nejsem pro otce dost dobrý. Pořád po mně chce víc, než zvládnu. Ještě ani nevím, v čem ta moje moc je."

Otevřela ústa, ale nepromluvila. Nemohla mu říct, že se na něj Loki upnul, protože pro něj představuje tolik. Syna, pýchu a dědice trůnu, z něhož se navždy stal jedináček. Tajili před ním, že on je důvodem, proč tomu tak je. Sigyn nechtěla, aby se za to nenáviděl, a tak ho nechali uvěřit, že se zranila při boji. Netuší, že jeho porodem, jenž měl tak těžký průběh, že ji to takřka stálo život, utrpěla vnitřní zranění, které nedokázala zahojit příroda ani álfí magie, v níž tolik věřili.