Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme IV.

*Sigyn*

Vrhla opovrhující pohled na plné mísy a tácy před sebou. Nikoliv z důvodu, že se až na výjimky jednalo o zbytky z oslavy, ale její mysl prostě řekla ne. Naložila si pár jednohubek s tatarským biftekem na talíř a několik oliv. Nimrala se v jídle, aby nebylo nápadné, že nejí, ale kromě oliv všechno nechala.

Měla z toho legraci. Do večeře nepozřela jediné sousto. Jen když se ozval hlad, vypila několik poháru jablečného moštu. Je to jako bych jedla jablka, pomyslela si s úsměvem. Při večeři využila stejnou taktiku, i když byla toho názoru, že je každému putna, co sní a nesní. Nalámala si kousky pečiva a pomalu je žvýkala a zapíjela dalším moštem. Vídar, který jako vždy seděl vedle ní, s ní sotva prohodil slovíčko.

Po dlouhé době ji nebolelo břicho. Připadalo jí, že má najednou jasnou mysl a princova uraženost jí prozatím nedělala vrásky. Každou noc usínala s příjemným pocitem, jenž blízce připomínal sebechválu. Po ránu vždy pohlédla do zrcadla a podrobně si prohlížela svůj obličej i tělo. Namlouvala si, že jí trochu spadlo břicho, kde se změna projevovala jako první. Stala se z toho rutina, jež měla kouzlo udělat i z deštivého dne ráj. Hned první ráno, když se rozhodla nejíst, si roztrhala spodničku. Spodní lem si obtočila kolem břicha a černým pastelem ji označila. Potom si změřila i pas a tentokrát si míru označila červenou. Už měsíce jí švadlena nebrala míry, ale až nějaká přijde za Sif, byla rozhodnuta jí ukrást krejčovský metr a zaznamenávat tak své úspěchy.

Čas znamenal na Ásgardu tak málo. Proto, ač uběhlo pět dní, připadalo Sigyn, že se oslava konala minulý večer. Zvláště když matka se Sif neustále štěbetaly, jaká nádhera to byla. Pokoušely i ji začlenit do rozhovoru, ale Sigyn pouze pokrčila rameny.

„Copak tobě se to vůbec nelíbilo?" zamračila se Sif.

Sigyn s nechutí odložila knihu o midgardských kulturách. „Jistě že ano. Bylo to úžasné, senzační, ohromné, pompézní. Stačí ti to, nebo mám pátrat po dalších synonymech?"

Matka vrhla další varovný pohled, zatímco Sif agresivně prohlásila: „Ale moc ses nebavila."

„Cože? Jasně že jsem se bavila. Kdo ti tohle napovídal?"

„To je jedno. A nelži mi. Podle některých jsi seděla na lavici jako uschlá květina. A prý jsi odešla ještě před ohňostrojem! Ptali se mě, jestli nemáš nějaké problémy."

Sigyn si odfrkla. „Já žádný problém nemám." Jenom ses na Lokiho nemusela tisknout jako žabí jazyk na hmyz.

„Ale něco se muselo stát! Pořád se od té doby usmíváš," podotkla uštěpačně. Sigyn se zamračila, než prudce do plic natáhla vzduch.

„Co by se dělo?!" zasáhla matka pohotově. „Vždyť tahle rodina nemá žádné problémy. Tak jen ať se Sigyn konečně usměje. Víte, jak nesnáším rodinné hádky."

„Pravda," přitakala Sigyn. Rázně zaklapla knihu, až otec sebou nad milovanými účetními knihami škubl. Sif si ji změřila podezíravým zrakem, ale Sigyn se zvedla z křesla a odešla se potulovat po paláci. Nedokázala radost pulzující jí v nitru ukočírovat, když vzpomínala na sestřin dopálený pohled. V tom okamžiku se do svého tajného pokladu zamilovala ještě víc. A to natolik, že k večeři snědla jen půlku bulky.

*Sif*

V první možné chvíli odešla do své komnaty. Měla jediný cíl a nic jiného neexistovalo. Přehrabovala se v šatnících, dokud nenašla jedinou knihu, kterou kdy držela v rukách. Rozevřela pevné desky a se zrychleným dechem nalistovala druhou kapitolu. Náhle se v knize zjevila tajná skrýš vyřezaná do několika desítek stran bůhví o čem. Vysypala si náhrdelník s lasturami a perlami do volné dlaně a pevně ho sevřela.