Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima V.

janijeane Dokopalas mě k tomu, holka, a já se zase nechala přemluvit... 😂😂💙💚💓

*Loki*

Nevědomost se pomalu a jistě začínala měnit na vlezlé šťouchání. Ticho vládnoucí ve spící mysli mizelo do zrychleného dechu, stenů plných bolesti. Loki něco neurčitého zamumlal do prostoru a přetočil se na břicho. Na chvíli zavládl klid. Slabé vědomí padalo zpátky do náruče spánku, ale znovu usnout mu nebylo souzeno. Ženské trýznivé kňučení a prudké pohyby končetin, které do něj tlačily a kopaly, ho přiměly zamžourat do vesmírné noci. Zašustění prostěradla vedle něj mu připomnělo, že již není v komnatě saakarské lodi sám.

Zívl a nelibě mlaskl, že se ho opovážila vzbudit. Když mu na zádech přistála paže s jediným úmyslem - ublížit, rázně se otočil a posadil se na zadek. Gestem dlaně rozsvítil lampičku a zahleděl se na její zkřivený obličej. Na čele se perlil pot a křečovitě sevřená víčka na něj řvala, že ji pohltila noční můra. Neustále hlavou trhala na všechny strany, stejně tak i s tělem. Zdálo se, že se něčemu brání. Nebo někomu, pomyslel si ospale.

Jakmile do něj znovu narazila, rozmyslel se. Hodlal využít příležitosti. Vyčkal na správný okamžik, načež ji nohama objal obkročmo kolem pasu. Jeho prsty s nezlomnou jistotou zamířily k jejím spánkům a magie tvořící Lokiho osobnost propojila jejich uvědomění dohromady.

Zíral do šedých očí, v nichž plál zlý oheň. Oči, které obklopovaly sádelnaté tváře zrudlé námahou. Slyšel její hlas škemrající o smilování a ohleduplnost. Slizké rty i jazyk mučily svou pozorností plody jejího těla, zatímco sebou zmítala. Zatínala mu nehty hluboko do kůže, drápala ho jako zuřivá kočka bojujíc o svobodu.

„Slezte ze mě!" vyštěkla nenávistně. Vnímal její stud, bezmoc i hněv.

Obrovský muž s chlupatou hrudí se napřímil a bolestně ji uhodil do tváře. „Teď jsi moje, děvko! A budu si s tebou dělat, co chci."

Bezohledně z ní strhl cáry svatebních šatů. Chytil její boky jako nevinné ptáče do klece a silou ji nadzvedl. Snažila se vysápat z jeho držení, ale vysloužila si jen další sprostá slova a bolestivé spráskání. Její mučivý výkřik se do Lokiho zabodl příliš hluboko, když se jí zmocnil. Zalehl ji celou svým tukem oplácaným trupem a blahem jí funěl do ucha. Nepohnula se. Pouze s krví plnou palčivé bolesti a zoufalosti trpěla jeho výpady.

Za krátkou chvíli strnul uvolněním a kouty zaplnil jeho odporný stén. Pak se po čtyřech zvedl na nohy. „Zítra mě očekávej znovu," vyprskl hrubě, když si nasadil kalhoty.

Bez jediného pohledu odešel pryč a Sigyn dál otupěle ležela. Když se opatrně posadila, spatřil poskvrněné prostěradlo její panenskou krví. Odpoutal se od ní s myšlenkou, že ji nepotřebuje vidět zvracet.

Prohlížel si noční můrou zmučené tělo, a nerad přiznával, že v úplně jiném světle. Nyní chápal její odpor. Věděl, že když při jeho polibku nevrhla svůj oběd na podlahu, musela se hodně přemáhat. Vše, doteky i narážky, jí připomínají nechutnou minulost. Vidí před sebou tlusté, chlupaté prase, které ji upozorňuje, že není nic jiného, než jeho zákonná coura do postele.

A právě tohle po ní Loki požadoval. Aby mu zahřívala postel a zcela neskrytě. Ušklíbl se, že si nevybral zrovna perfektní taktiku, ale pouze nad tím pokrčil rameny. Co na tom záleželo, když už mu v ní ležela? Teď jenom stačilo pozametat si cestičku k jejímu skrytému ženství. Musel však postupovat opatrně, jinak ji přiměje si znechutit i to poslední, co o sexu neví.