Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme IX.

Vím, že není úterý, ale jelikož nám vláda zakázala chodit za hranice okresu 😡, chci vnést do prostoru trochu lepší náladu! 👀❤️💙💚

*Loki*

Když se neukázala toho dne v Hodovní síni, pohrdavě si odfrkl. Spletl se, byla stejná jako každá jiná. Náladová, urážlivá a zaslepená pozlátkem. Strmým výletem k výšinám zpychla. Druhý den se zamračil, ale její absenci neřešil. Stejně neměl náladu sledovat, jak se v jídle nimrá a nakonec sní sotva zlomek z toho. Třetí den se mu v hlavě usadila hryzavá myšlenka. Musel existovat důvod, proč zmizela ze scény tak rychle. Bohové se nezdáli překvapení a bohyně opět byly ve svém živlu. Již neházely pichlavé pohledy na konec lavice, kde Sigyn obvykle sedávala, ale zase žvanily o hloupostech.

Žvýkal oběd, zatímco se podíval na Sif po pravici Ódina. Culila se na Tóra, ovšem bez falše. Radovala se a oči jí zářily. To mohlo znamenat jedno: zbavila se Sigyn, která jí svou přítomností pila krev. Nesnášel, když něco nevěděl. Nenáviděl, když se mu drby vyhýbaly obloukem.

Nahnul se k Vár, bohyni sňatku, a bezelstně nadnesl: „Nezdá se ti Vídar dnes nějaký mlčenlivý?"

Vár zanechala krájení masa a lehce si povzdechla. Podívala se na mladšího prince, jako by ho litovala. „A divíš se mu? Měl se ženit. Teď se musí vyrovnat s vědomím, že byl, sice neoficiálně, odmítnutý. To vždy bolí."

„Takže lady Sigyn to vzdala. Možná je to dobře. Moc se sem nehodila."

„Ale ne, Loki," namítla pohotově. „Mýlíš se. V tohle problém netkvěl, bohužel. Ti dva k sobě patřili asi tak jako voda a láva. Už od pohledu bylo jasné, že je tu lady Sigyn úplně zbytečně. Slouží jí ke cti, že na to přišla dřív než po svatbě."

Přikývl odpovědi, která mu moc nepřinesla. Bylo mu ukradené, kdo ke komu patří. Chtěl vědět, kde je Sigyn a proč se Ódin tváří jakoby nic, když odešla. V tom muselo být něco víc!

Vár neodolala svému shnilému svědomí. Naklonila se tentokrát ona k němu a spiklenecky mu sdělila zajímavé informace: „Ale je to divné. Ten její odchod je zahalený do mlhy. Nikdo nic neví. Nikdo ji neviděl odejít, ale její komnata je prázdná. Navíc dvorní dámy mluvily něco o tom, že omdlela. Od té doby ji nikdo neviděl. Sestra i rodiče tvrdí, že se jí přitížilo a odpočívá v rodném domě, v přirozeném prostředí. No chápeš to, Loki? V přirozeném prostředí. Jako bychom byli jedovatí!"

Nedivil bych se, kdybyste ji otrávily, pomyslel si jízlivě, ale nemukl jediné slovo.

Musel tomu přijít na kloub. Tahle záhada se tvářila triviálně, ale Loki ji nehodlal podcenit. Už si Vár nevšímal, i když ona se vyjadřovala pořád, nejspíše potěšená, že jí věnoval po dlouhé době pozornost.

„Rozhodly jsme se se sestrami odpoledne projet. Doprovodíš mě?"

Aniž by na ni pohlédl, složil příbor a monotónně řekl: „Ne, mám vlastní program."

Odešel z Hodovní síně mezi prvními a zamířil přímo do stájí. Sleipnir potěšeně řehtal, když uviděl svou matku, ale Loki mu moc času nevěnoval. Vyvedl svého osedlaného koně postranní branou, kde se kouzlem přeměnil na einherjara. Až pak nasedl a navedl ho k jihozápadní části města. Právě tam se sdružovali boháči a jejich velké domy. Teď jen musel zjistit, ve kterém se schovává Sigyn. A potom ukojí zvědavost, proč ho doopravdy neoblažuje svojí přítomností. A chraň ji ruka norny, jestli zjistí, že v tom má prsty její rapidní hubnutí, které ji zbavilo bujných křivek!

Stačilo pár dotazů a několik mincí, aby získal správnou adresu. Měli ho za služebníka Všeotce, který musí doručit poselství a Loki je při tom nechal. Ušetřilo mu to mnoho času. Nyní zaklepal na dveře v podobě jinocha, jehož cestou míjel.